Marné hledání nových přísedících
Soudům chybějí soudci z lidu, a to i přesto, že je může dělat každý bezúhonný člověk od 30 let věku
Sestry v důchodovém věku Anna a Františka několikátým rokem rokem dojíždějí desítky kilometrů, aby se jako přísedící podílely na rozhodování českobudějovického soudu. Před odchodem do penze pracovala jedna jako učitelka, druhá jako účetní, chtěly zůstat nadále aktivní, tak se chopily nové výzvy. Pro zvolení do funkce přísedícího, vžité též pod termínem soudce z lidu, nejsou vyžadovány žádné zvláštní podmínky. Přesto je jich v Česku jen necelých 5500 a soudy řeší problémy s hledáním nových duší. Jedním z důvodů může být, že profese, byť může být poměrně časově náročná, odrazuje honorářem. Přísedící za jeden den jednání dostanou jen 150 korun.
Mandát na čtyři roky
Bylo by chybou myslet si, že v řadách přísedících zasedají jen lidé, kteří si chtějí zpestřit život po odchodu do důchodu, byť je jich většina. Jednou z výjimek je Nataša Randlová, expertka na pracovní právo a partnerka úspěšné advokátní kanceláře Randl Partners. Rozhodnutí působit jako přísedící přijala, protože chtěla vytvářet prospěšnou činnost a zúročit své znalosti i jinak než prací pro klienty. „Pochopila jsem, že soudit se dá v pracovním právu o všechno a pracovněprávní senáty jsou doslova zavaleny malichernými žalobami, které by se daly vyřešit smírně, pokud by strany neovládaly emoce. Často je to i chyba některých advokátů, kteří pracovnímu právu nerozumí – přečetli si zákoník práce, ale už neřešili judikaturu,“podělila se Randlová o postřehy, které si po pěti letech ve funkci odnesla.
Přísedící mají do rozhodování soudů přinášet laický prvek, který doplňuje profesionální znalosti Celkový počet všech přísedících soudce. Jsou součástí tříčlenného senátu při projednávání pracovněprávních sporů a také v prvostupňových trestních kauzách, kde je minimální hranice odnětí svobody pět let. Voleni jsou na čtyři roky zastupitelstvem v příslušném kraji či obvodu soudu, u kterého následně pracují. Soudcem z lidu se může stát jakýkoliv bezúhonný a svéprávný občan starší 30 let.
Náhrady zůstanou nízké Mnoho informací o právech a povinnostech přísedících však zákon neobsahuje. Dočíst se z něj dá třeba to, že funkce soudce z lidu není slučitelná s výkonem mandátu poslance či senátora. Nejen o legislativních mezerách hovořil loni na podzim ministr spravedlnosti Jan Kněžínek se zástupci Unie přísedících soudců České republiky (UPSČR), dobrovolného sdružení členů profese.
Podrobnější legislativní zakotvení by místo mohlo najít v připravované novele zákona o soudech a soudcích, jež vzniká na ministerstvu. „V rámci novelizace a rekodifikace procesních předpisů také nyní velmi pečlivě zvažujeme nejrůznější možnosti, které také souvisejí s institutem přísedících,“potvrdil LN Vladimír Řepka, tiskový mluvčí resortu.
Jedním z důvodů vzniku unie bylo prosazení zlepšení podmínek, respektive náhrad za činnost přísedícího. Paušál 150 korun za den se nezměnil už 22 let. Zřejmě to tak i zůstane. „Role přísedícího je považována za čestnou funkci, v rámci níž mají občané právo podílet se přímo na správě věcí veřejných. Paušální náhrada za výkon funkce rozhodně není primárním účelem, aby šlo o činnost výdělečnou,“vysvětlil Řepka.
Přísedícím náleží také náhrada mzdy, stát jim zaplatí i hotové výdaje, které při vykonávání funkce vzniknou. „Z toho vyplývá, že by se nemělo jednat o činnost ztrátovou. V současné chvíli tak neplánujeme novelizovat vyhlášku o náhradách za vykonání funkce přísedícího, která odměnu upravuje,“dodal Řepka.
Problémem je nízká účast Advokátka Randlová považuje působení v soudním senátu za práci prospěšnou pro veřejnost, a proto se své odměny vzdala. Právnička LN přiznala, že ani přesně neví, jaká je výše odměny. „Řekla bych, že to bylo pár desítek korun, pokud se to nějak nezvedlo,“odhadla Randlová.
O reálnou sumu se pak v rozhovoru pro LN podělil Jan Ryšavý, krajský rada UPČR pro soudní obvod Praha. „Bereme 150 korun hrubého, od čehož se strhne zdravotní a daň, takže mi zbude asi 119 korun na den. To není dobré, protože se stává, že jsem na jednání celý den, a když si k tomu připočtu čas strávený na cestě k soudu, tak mi z toho vyjde, že mám 11 korun na hodinu,“uvedl Ryšavý, avšak zdůraznil, že i on vnímá funkci jako čestnou.
Z takových výpovědí ale neplyne, že důvodem nedostatku přísedících je mizerný honorář. V čem je tedy kámen úrazu?
Byť jde o funkci čestnou, problém je, že Česko nemá aparát na to, přísedící k účasti u soudu donutit. Jinak je tomu třeba v USA, kde je účast v porotě občanskou povinností. „Soudy avizují, že zajistit účast laické veřejnosti na rozhodování a obsadit tak příslušné senáty přísedícími je pro ně složité,“přiznal personální podstav Řepka.
Přísedící Ryšavý chodí na jednání i několikrát do týdne. „V mém trestním senátu je nás sice šest, ale aktivně působí jen tři. Z toho dva buď nechodí, nebo jsem neměl štěstí je někdy vidět, protože jsou buď nemocní, nebo pracovně zaneprázdnění,“ilustroval tak, že nesnází není číselný podstav, ale pasivita přísedících.
Potíž s častou neúčastí soudců z lidu na jednáních, což pak řízení paralyzuje, popsala i Randlová. „Přísedící by si měl uvědomit, že jeho role znamená odpovědnost, a pokud tuto roli vezmu, nemohou odjíždět na celé léto na chalupu, do lázní a podobně, ale musím být připraven ji plnit. Dlouhé nepřítomnosti přísedících přes léto soudy doslova ochromí a v pracovněprávních věcech se pak často nic neděje až do podzimu, kdy se přísedící vrátí z chalup,“uvedla.
Jak je možné věc řešit, nastínil mluvčí resortu spravedlnosti. „Je potřeba zabývat se otázkou, zda je nutné zachovat stejné obsazení senátu po celou dobu řízení,“řekl Vladimír Řepka.