Na každé jednání jsem připraven

Jan Ryšavý (74)

LN Celý život jste pracoval ve státní správě. Jaká byla vaše agenda a co vás pak v důchodu přivedlo ke studiu vysoké školy a následné práci přísedícího u soudu?

V rámci ministerstva obrany jsem působil jako zástupce náčelníka chemického vojska. Hned po příchodu na ministerstvo jsem řešil třeba účast našich chemiků ve válce v Perském zálivu. Do důchodu jsem mohl odejít již v roce 1999, ale nakonec jsem ještě osm let pracoval ve zpravodajských službách a v Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ). Odtud jsem pak v roce 2007 odešel do důchodu, to mi bylo 63 let.

Inspiroval mne můj syn, který mi tehdy řekl, že půjde studovat druhou vysokou školu. Tak jsem v důchodu zůstal jen tři měsíce a začal studovat právo na Vysoké škole aplikovaného práva a získal bakalářský titul v oboru právo sociálního zabezpečení. Po dvouletém léčení jsem si dokončil magisterské studium na Mezinárodním institutu podnikatelství a práva. Na práva jsem se po gymnáziu nedostal, ale na ministerstvu a v NBÚ jsem k právu opět načichnul, tak jsem ho vystudoval pro radost a splnil jsem to, co si přáli moji rodiče. Promoval jsem v 70 letech a byl jsem prý jeden z nejstarších studentů v Česku.

LN Měl jste plán, čemu se po studiu chcete věnovat? Přece jen váš věk byl už dost vysoký na to, začít novou kariéru.

Věděl jsem, že u advokáta pracovat nechci. Měl jsem ale hodně životních zkušeností, tak jsem je chtěl s diplomem nějak propojit. Od té doby dělám zcela zadarmo občanského poradce v jedné větší obci Středočeského kraje, kde mám chatu, ale i v Praze. V rámci občanské poradny radím s exekucemi, sousedskými spory nebo dělám mediaci mezi mladými manželskými páry. Poradna mi zabere asi nejvíce času. Moje motto je, že člověk musí být neustále aktivní, na stáří a nemoci nemyslet.

Na ministerstvu řešil válku v Perském zálivu, teď je přísedícím u soudu a rozhoduje i v trestních kauzách. „Svoji práci dělám pořádně. Nechci jen v soudní síni koukat jako někteří přísedící,“říká v rozhovoru pro LN Jan Ryšavý.

LN Kolik času vám pak zabírá práce přísedícího u soudu?

Přísedícím Obvodního soudu Prahy 6 jsem byl zvolen v říjnu 2016. Vedu si evidenci a k dnešnímu dni jsem se zúčastnil přibližně 180 soudních jednání. Někdy to vychází i na dva dny týdně, přičemž některý den probíhá až pět jednání, což je pak téměř na celý den. V jednom měsíci jsem určitě pět- až osmkrát v soudní síni.

LN Myslíte si, že laický prvek má u soudu stále význam?

Jsme liberální demokracie a mnoho uzurpování moci škodí, ať je to v jakékoliv oblasti. Koncentrace moci nakonec vede k její degeneraci. Podle mého názoru je třeba omezovat situace, kde o druhých lidech rozhoduje jeden člověk.

LN Přísedící dostávají velmi malou odměnu. Jak v tomto ohledu k práci přistupujete?

Beru to jako službu veřejnosti. Skutečně za to nic nemáme, bereme 150 korun hrubého, z toho se strhne zdravotní a daň, takže mi zbyde asi 119 korun na den. To není dobré, protože se stává, že jsem na jednání celý den, a když si k tomu připočtu čas strávený na cestě k soudu, vyjde mi z toho, že mám jedenáct korun na hodinu. Ne všichni přísedící to berou jako čestnou funkci, ale já mám naštěstí dobrý důchod.

LN Jak se člověk za takové peníze namotivuje, aby dělal práci odpovědně?

Začal jsem tu práci dělat, a chci ji dělat pořádně. Například před jednáním přijdu za soudcem a žádám jej o spis, abych byl na jednání připraven. Nechci jen v soudní síni koukat jako někteří přísedící. Zpočátku jsem pozoroval, že někteří soudci byli mým přístupem trochu překvapeni, protože na to nebyli asi zvyklí, jiní to naopak kvitovali kladně. Domnívám se, že řadě soudců pasivita přísedících spíše vyhovuje a když jim přísedící do jednání nezasahují.

LN Loni na podzim jste se spolu s Lukášem Stehlíkem, prezidentem Unie přísedících soudů ČR, účastnil schůzky s ministrem spravedlnosti. Co bylo předmětem jednání?

Řešili jsme náhrady přísedících a jejich logistické zabezpečení, ale i například oblast školení a přípravy přísedících, které by bylo možné realizovat jednak v rámci soudů, ale též při Justiční akademii. Padla dohoda, že Justiční akademie připraví nějakou základní metodiku a že budou probíhat různá školení. Ministerstvo, které nyní připravuje novelu zákona o soudech a soudcích, nám slíbilo, že budeme moci připomínkovat jeho znění. Zákon by mohl obsahovat i základní vymezení práv a povinností přísedících.

LN Řešíte v rámci unie i často zmiňovanou pasivitu přísedících?

Ano, chceme, aby přísedící byli aktivní, aby to nebylo tak, že si to tam jako někteří naši kolegové jen odsedí. Přísedící je taky soudcem, musí mít práva i odpovědnost a musí znát postup při soudním procesu a musí znát svoje místo v procesu. Musí být na jednání připraven, musí vědět, kdy do procesu může vstoupit, musí umět položit dotaz a umět si udělat svůj názor a při jednání senátu jej vyjádřit .

LN Dokážete odhadnout, kolik takových pasivních přísedících v systému je?

Chodím na jednání jen s několika přísedícími, takže nechci generalizovat. Určitě je ale třeba podotknout, že přísedících je zoufale málo. V mém trestním senátu je nás sice šest, nicméně aktivně působí tři. Z toho ti dva buď nechodí, nebo jsem neměl štěstí je tam někdy vidět, protože jsou buď nemocní, nebo pracovně zaneprázdnění – jde zejména o ty přísedící, kteří k tomu ještě normálně pracují. Jsem přesvědčen, že z přísedících bude zhruba čtvrtina, kteří se nezúčastňují z pracovních, zdravotních i jiných důvodů, a dalších 15 až 20 procent jsou pasivní.

Myslím, že by si předsedové soudů měli udělat selekci přísedících, aby tam zůstali jen ti, kdo skutečně pracovat chtějí a nejsou pasivní. Také je třeba udělat něco pro to, aby se do profese přísedícího přijali další lidé. Ukazuje se totiž, že nejvhodnějšími, nejaktivnějšími a nejflexibilnějšími přísedícími jsou skorodůchodci a mladí důchodci ve věku 55 až 70 let.

LN Působíte v trestněprávním i pracovněprávním senátu. Jak prožíváte jednotlivá jednání? Dokážete se od příběhů účastníků oprostit?

Z hlediska mých pracovních a životních zkušeností jsem už flegmatik. Nijak mi to po jednání pak v hlavě nevibruje, beru to profesionálně. Dovedu se oprostit a hodnotit skutek nezávisle. Projednáváme ale řadu věcí, se kterými jsem se už někdy v životě setkal.

Profesní život strávil jako státní ■ úředník, většinu času na ministerstvu obrany, posledních pět let pracovní kariéry působil v Národním bezpečnostním úřadě.

V roce 2014 dokončil studium

■

práva na Mezinárodním institutu podnikatelství a práva. Na podzim 2016 byl jmenován přísedícím u Obvodního soudu pro Prahu 6.

Zároveň je krajským radou Unie přísedících soudů ČR pro Prahu.

Zdarma poskytuje právní ■ poradenství jako občanský poradce.

Ukazuje se, že nejaktivnějšími a nejflexibilnějšími přísedícími jsou skorodůchodci a mladí důchodci ve věku 55 až 70 let

LN Jaká jednání jsou pro vás složitější?

Považuji trestněprávní věci za jednodušší než ty pracovněprávní. Trestněprávní případy jsou totiž většinou jednoznačnější. Tam podklady připravuje policie a žalobu státní zástupce. U pracovněprávních do toho velmi často vstupuje rovina vztahů mezi účastníky řízení, finanční a majetkové náhrady. Složitější jsou i proto, že u trestněprávních věcí má senát k dispozici zapisovatelku, u pracovněprávních si to musí předseda senátu dělat sám. Tehdy jim také někdy pomáháme s administrativou.

LN Jste vzdělán v právu, takže případy nehodnotíte jen jako laik, ale i jako právník. Je to výhoda?

Ano, říká se „co právník, to odlišný názor“. Nicméně v tomto ohledu nevidím v soudním senátu žádný rozdíl mezi mnou a předsedou senátu. Je-li shoda na vině či nevině, není dále již problém. Třeba trestní sazba je vždy jasná, sporné může pak být třeba jen to, jak na to nahlížíme a jak hodnotíme důkazy. Já případy neposuzuji jen podle práva, ale hledám hlavně prvek spravedlnosti, který mimo jiné vyplývá právě ze životních zkušeností. Své vzdělání považuji za výhodu a jsem toho názoru, že přísedící by měli mít minimálně středoškolské vzdělání. I to jsou věci, které chceme do připravované novely zákona o soudech a soudcích připomínkovat, pokud tam nebudou.