Školské poradny v úzkých
Pedagogicko-psychologické poradny pracují pod tlakem rodičovských požadavků i narůstající administrativy
Jestli nám ten posudek nedáte, naše dítě se kvůli vám nedostane na školu. Věta, kterou zaměstnanci pedagogicko-psychologických poraden slýchají v poslední době čím dál častěji. Uznání speciálních vzdělávacích potřeb totiž dětem může při přijímacích zkouškách na střední školu zajistit 25, 50, 75 nebo 100 procent času navíc (podle navrženého stupně podpůrných opatření).
V řadě případů jde o zcela legitimní žádosti, ale podle poradenských pracovníků se čím dál častěji jedná i o účelové jednání. A to není jediný problém, se kterým se potýkají. V souvislosti se zaváděním inkluze jim k jejich poradenské činnosti přibyla spousta administrativních povinností – stejně jako nutnost vypořádat se s rostoucím počtem žádostí o potvrzení školní zralosti či nezralosti. Co dnes školská poradenská zařízení nejvíc pálí a co stojí za sílícím nátlakem rodičů?
Na gymnázium stůj co stůj
„V současné době evidujeme výrazně víc žádostí o přezkoumání podpůrných opatření, která byla dětem nastavena, s cílem jejich zcela účelového přepsání na vyšší stupeň, v rámci něhož mohou dostat větší úlevy při přijímacích zkouškách na střední školy,“říká Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4.
„Letos jsme zaznamenali především vysoký zájem o rediagnostiku žáků, kteří se hlásí na víceletá gymnázia. Je to dost zarážející, neboť právě tento typ školy klade na žáky zvýšené studijní nároky. Někteří rodiče pro ně už dopředu žádají úlevy, jako by ani nechtěli spolu s dětmi hledat způsob, jak zlepšit výsledky školní činnosti, ale spíš způsob, jak omluvit, že to nejde. Lenost a nevychovanost se snaží zakrýt poruchou pozornosti (ADD nebo ADHD) a výukové nedostatky poruchami učení.“
Ředitelka dále prozrazuje, že se setkává i s tím, jak rodiče popírají závěry odborníků, prosazují své zájmy a někdy se i pokoušejí o manipulaci při psaní závěrečných zpráv pro školu: „Slýcháme například: Toto tam napište, toto ale ne. Jakmile jim není vyhověno, narůstá jejich agresivita a vulgarita. Vyhrožují stížnostmi u zřizovatele, České školní inspekce či revizního pracoviště Národního ústavu pro vzdělávání. Někteří rodiče, primárně v Praze, dokonce chodí na konzultace již se svými právními zástupci, což je pro valnou většinu pracovníků poraden velmi psychicky zatěžující.“
I školní psycholožka Kateřina Fořtová ze ZŠ Kunratice mluví o tom, že během posledních několika let vnímá u některých rodičů snahu o to, aby jejich potomci za každou cenu uspěli u přijímacího řízení na víceletá gymnázia. „Rodiče u nás ve škole mají možnost využít nabídky školního poradenského pracoviště na diagnostiku studijních předpokladů dítěte. Bohužel mám zkušenost, že i rodiče žáků, jejichž studijní předpoklady a psychická odolnost nevyjdou optimálně, se rozhodnou podrobit potomka ,intenzivní půlroční nalévárně´v přípravných kurzech, jen aby byl přijat“.
V rámci inkluzivního vzdělávání mají školy také možnost u dětí, které mají mírné specifické obtíže (například pomalejší pracovní tempo nebo slabší grafický projev), nastavit první stupeň podpůrných opatření i bez doporučení poradny. „Naše škola toho také využívá,“říká psycholožka Fořtová a dodává, že u těchto dětí se a priori nepředpokládá, že by se na konci páté třídy hlásily na víceletá gymnázia, přesto se to děje. Část rodičů takových žáků pak žádá školu a následně i poradnu o navýšení podpůrných opatření na druhý stupeň kvůli úlevám u přijímacího řízení.
Tlak na výkon je na víceletých gymnáziích většinou opravdu vyšší než na druhém stupni základních škol a současný trend velí považovat právě tato gymnázia za „lepší“formu vzdělání. Ale i když nastavení podpůrných opatření může malým studentům pomoci, stojí za zamyšlení, zda v některých případech není tak náročné studium pro dítě spíše kontraproduktivní a zbytečně stresující.
„Syn měl už od první třídy problémy s neupraveným písmem, ale ani paní učitelka, ani my jsme to neřešili. Teď navštěvuje víceleté, dost náročné gymnázium – a najednou se projevilo, že je středně těžký dysgrafik a dysortografik. To v kombinaci se stresem a velkou nemocností způsobilo, že se z jedničkáře v matice i češtině stal prakticky čtyřkař. Sám, ještě bez úlev, to dokázal vytáhnout na dvojku z češtiny a lepší trojku z matematiky. V poradně jsme absolvovali jak testy hodnotící grafomotoriku, tak testy u psycholožky. Bohužel objednací lhůta byla dost dlouhá, tři měsíce, ale výslednou zprávu jsme pak dostali do týdne od druhého vyšetření. Od pololetí už se syn učí s úlevami, které dostal na dva roky, a dýchá se mu mnohem lépe,“svěřuje se jedna z maminek na webu www.rodina.cz.
Proč tolik agrese?
Zdá se, že v poslední době je vztah rodičů a školních zařízení poněkud vyhrocenější. Potvrzuje to i psycholožka Kateřina Fořtová: „Netroufám si obšírněji hodnotit, proč tomu tak je, ale příčin bude jistě víc. Míra agresivity některých rodičů souvisí i s aktuální úrovní kultivovanosti ve veřejném prostoru, prestiž učitelského povolání je nevalná a část rodičů pravděpodobně začala s nástupem „nové doby“vnímat školu jako komerční servis ve smyslu požaduji službu a mám nárok dostat ji „ušitou na míru“.
V kontextu inkluze se určité procento rodičů taky domnívá, že komplexní zodpovědnost za jejich dítě se speciálními vzdělávacími potřebami převezme škola. A velmi nebezpečným trendem poslední doby je vzkaz, který sektor školství vysílá jak dětem, tak rodičům: máte práva (téměř na vše) – a až někde úplně vzadu se krčí, že máte také povinnosti a vlastní zodpovědnost.
Zdaleka ne všichni rodiče se však projevují jako nesoudní či konfliktní. Velká část z nich má ke svým požadavkům skutečný důvod a pedagogicko-psychologické poradny vnímá jako podanou pomocnou ruku.
„Zájem je nejen o samotné vyšetření, ale i o informace ohledně výběru střední či vysoké školy, o terapeutické vedení či skupinovou nebo individuální péči o děti se speciálně vzdělávacími potřebami i bez nich. Často se na nás obracejí plnoletí žáci i rodiče s obtížemi v komunikaci doma, ve škole či mezi vrstevníky. Snažíme se pracovat vždy v zájmu dítěte,“uvádí Galina Jarolímková.
Někteří rodiče jsou se službami poraden spokojeni, jiní ne. „Byla jsem v poradně s dcerou. Je ve druhé třídě a má problémy s psaním. Setkala jsem se s velmi milým a profesionálním přístupem. Vyplnila jsem formulář, Anežka dělala testy skoro dvě hodiny a diagnóza zněla zkřížená lateralita (má dominantní levé oko a zároveň pravou ruku). Paní učitelka jí teď ve škole dává víc času na psaní a kontrolu textu,“pochvaluje si maminka sedmileté Anežky z Brna. Otec pětiletého Ondřeje si naopak stěžuje: „Synovi bude šest až koncem srpna, ale máme s manželkou pocit, že na školu už je zralý. Paní psycholožka v poradně nás však dost vehementně přesvědčovala o opaku. Navíc byla na nás i na Ondru velmi nepříjemná. Syn by podle ní měl s nástupem do první třídy počkat, protože si občas plete pravou a levou ruku, neumí počítat do pěti a pozná jen písmeno na začátku slova, na konci ne. Myslel jsem si, že číst a počítat se děti učí až v první třídě, ale možná se pletu.“
Zápas s odklady
Další službou, která poradnám v poslední době zabírá stále víc času, je diagnostika školní zralosti. Jedno vyšetření trvá zhruba hodinu a půl. Česká republika je v počtu odkladů na jednom z prvních míst v EU a pracovníci poraden tento nárůst jasně vnímají. V posledních třech letech navíc stoupá i zájem o předčasné nástupy do škol či domácí vzdělávání. „Rodiče chtějí svým potomkům prodloužit dětství za každou cenu, ale leckdy si neuvědomují, že odklad nic nevyřeší, když se s dítětem nepracuje. A jinému zas může uškodit předčasný nástup do školy,“vysvětluje ředitelka poradny pro Prahu 1, 2 a 4.
Někteří rodiče, primárně v Praze, dokonce chodí na konzultace do poradny přímo se svými právními zástupci
Inkluze nám dělá vrásky
Od září roku 2016, kdy nastal proces inkluzivního vzdělávání, řeší poradny také problémy s přívalem nové administrativy. Bohužel často na úkor přímé práce s dětmi. Odpovídají na množství písemných dotazů a konzultují se školami dostatek pomůcek či asistentů nebo hospodárnost vynaložených finančních prostředků. Navíc v průběhu roku stále přicházejí nové metodické informace a legislativní úpravy, jejichž výklady se někdy rozcházejí.
„Důležitým posláním školské poradny je na základě výstupů z vyšetření a konzultace se školou stanovit vhodná podpůrná opatření pro dítě. Neměli bychom být vtahováni do zkoumání vybavenosti škol speciálními pomůckami, úvazků pracovníků podílejících se na inkluzi, jejich způsobu financování školou a podobně. Tato povinnost by měla být ponechána školám,“říká Galina Jarolímková.
Zvýšený tlak ze strany rodičů a přebujelá administrativa mají za následek, že řada zaměstnanců z poraden odchází. Někteří do škol, jiní do soukromých praxí či mimo obor, ti starší do důchodu. Ještě před rokem 2016 bylo obtížné v poradnách či speciálních pedagogických centrech sehnat práci. Dnes je to jinak. „Doby, kdy se na práci v poradnách stály fronty, jsou dávno pryč. Nárůst administrativy spojený hlavně se zaváděním inkluze i osobní jednání s rodiči jsou psychicky náročné a ne každý to ustojí,“potvrzuje Pavla Kubíčková z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 10 s tím, že letos už jako ředitelka přijala dvě výpovědi. „Od září tohoto školního roku mám na stole už pátou výpověď. Pokaždé byl důvod inkluze. Kladu si často otázku, jestli zde není něco špatně nastaveno,“uzavírá ředitelka poradny Jarolímková.