Zpívám zpěv míru

Vzpomínáte na staré špatné časy? Děti seděly ve školách hezky způsobně, ručky za zády, a jedním hlasem spolu s učitelem deklamovaly: Aby byl člověk dlouho živ, aby měl pastýř hojnost mléka a rybám nevytekla řeka v mé vesničce a kdekoliv, zpívám zpěv míru.

Aby tvé dítě nebledlo při pohledu na velké ptáky a netřáslo se před vojáky, kdykoliv něco provedlo, zpívám zpěv míru.

Blahoslaveni ti, kdo verše nepoznali... Pacifistický sen o české neutralitě je krásný – a krásně svůdný. Ono snění prosvítá českými dějinami dlouho, gradovalo mezi generací osmašedesátníků a opět se nám vrací dnes.

„Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl. Za těch 50 miliard bychom proti současnému stavu mohli zvednout platy všem učitelům o 20 tisíc korun měsíčně.“Tak pravil velký pirát Mikuláš Torrent Ferjenčík – a celá partaj ho hájí.

Zopakujme si tedy s panem učitelem ještě jednou: „Zvyšování výdajů na zbrojení je nesmysl. Za ty peníze…“

My, starší a pokročilí, víme velmi dobře, co bychom za ty peníze mohli. Pamatujeme na plakáty, které ukazovaly počty nemocnic a dětských hřišť, které by se daly postavit za miliardy, jež stojí rakety imperialistů. Tento pacifismus, třeba zastřený úsporami, je nejlepším přítelem militaristických režimů. Přináší nejlepší zbraň světa – sebeomezení protivníka.

Nalijme si čistého vína: ona vzývaná dvě procenta HDP k obraně státu ani náhodou nestačí. Jsou jen jakýmsi symbolickým vzkazem spojencům, minimálním potvrzením toho, že jsme schopni a ochotni se trochu bránit.

Paradoxní je, že kdyby Rusko neokupovalo třetinu Gruzie a celý Krym, kdyby nepodporovalo válku na Ukrajině, možná by celá Aliance na oněch dvou procentech netrvala, a naše vojenské rozpočty by byly dokonce pod jedním procentem HDP, jako v letech 2014 a 2015. Ale boj proti výdajům na zbrojení jde často z té samé strany, která se ruského impéria tolik zastává...

Nalijme si čistého vína: ona vzývaná dvě procenta HDP k obraně státu vůbec nestačí. Jsou jen jakýmsi minimálním potvrzením toho, že jsme schopni a ochotni se trochu bránit. Ale skutečnou obranu za úplně jiné peníze než našich šedesát miliard ročně nám přislíbili jiní. Jsme země fatálně závislá na tom, zda ji budou spojenci chránit. Deklarovat, že nechceme dávat dvě procenta na obranu, je sebevražedný vzkaz těmto spojencům.

Proto jsou branné výdaje momentálně otázkou úplně jiného kalibru, než zdali budeme dotovat biopaliva, danit banky či zvyšovat důchody.

Chlívek se však bojí, že veškeré to psaní je úplně zbytečné. Pacifistický sen o české neutralitě je přece tak krásný.