Marie Tomášová slaví jubileum
PRAHA Herečka Marie Tomášová se dnes dožívá devadesáti let. Jako mladá absolventka DAMU strávila pár let v divadlech v Plzni a Jihlavě a od roku 1955 byla členkou činohry Národního divadla, kde se podílela na éře tehdejšího šéfa, režiséra Otomara Krejči. V roce 1965 jej následovala do nově založeného Divadla Za branou, kde působila až do administrativního zákazu této scény v roce 1972 a následujících bezmála dvacet let divadlo hrát nemohla a našla příležitosti v Lyře Pragensis.
Byla idolem, s nímž se v 60. letech ztotožnila celá jedna generace. Krásná a něžná, ale také vnitřně silná, za svým rozhodnutím si stála bez ohledu na následky. Jako Julie ve slavné Krejčově inscenaci Shakespearovy tragédie spolu s Janem Třískou jako Romeem hráli nesmrtelné milence jako své současníky revoltující proti době, společnosti.
Otomar Krejča ji výrazně ovlivnil umělecky a stal se i jejím životním partnerem. Zažila s ním slávu doma i v cizině a posléze i roky zákazů, které oběma znemožňovaly tvořit doma. V Národním hrála Zuzku v Hrubínově Srpnové neděli, Velenu v Tylově historické hře Drahomíra a její synové, excelovala v Topolově Jejich dnu (1959), v Čechovově Rackovi, kde vytvořila roli Niny Zarečné. Byla jednou z hereckých opor nově vzniklé scény, kterou Krejča koncipoval společně s dramaturgem Karlem Krausem. Hrála zde v dalších Topolových dramatech – Évi v Kočce na kolejích, Ellu v Hodině lásky. A také v dalších inscenacích světové dramatiky, třeba Mášu ve Třech sestrách.
Po roce 1990 Otomar Krejča své divadlo obnovil, zahájil inscenací Višňového sadu s Marií Tomášovou v roli statkářky Raněvské. Krejča se pokoušel navázat na přervaný program, velký důraz kladl zejména na herectví, ale pro jeho divadlo nebyly příznivé podmínky a stát se k němu také nezachoval, jak by měl. Po ukončení jeho činnosti Tomášová hereckou profesi víceméně opustila.