Na paměť poctivého vědce a statečného občana
Vroce 1986 mě jako mladého aspiranta vyhodili na popud MV KSČ z Filozofické fakulty UK v Praze, ale hned dva roky nato jsem nastoupil jako učitel na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde se právě zakládal obor sinologie. Ve vůbec první skupině studentů byl i melancholický hoch jen o pár let mladší než já. Jmenoval se Martin Slobodník a vyznačoval se plachým, ale současně naléhavým pohledem. Působil dojmem, jako by něco neustále hledal.
Po roce 1989 jsem se vrátil do Prahy a Martina vídával jen zřídka. Z doslechu
jsem věděl, že si po studiích čínštiny přibral ještě tibetštinu a věnoval se čínské národnostní a náboženské politice a československo-čínským vztahům v padesátých a šedesátých letech. Na cestách světem jsem potkával sinology a tibetanisty, kteří ho znali z jeho studijních a vědeckých pobytů v Německu, Anglii či Číně. V Káthmándú jsem se seznámil s jeho školitelem z Bonnu.
Osobně jsem ho začal potkávat znovu až po svém vlastním návratu do Evropy před pár lety. Martin se mezitím habilitoval, stal se vedoucím katedry a posléze i profesorem a nakonec děkanem Filozofické fakulty Univerzity Komenského. Párkrát mě napadlo, že když se vaši studenti stanou profesory, bude asi nejvyšší čas to zabalit a uchýlit se do ústraní.
Martin Slobodník publikoval tři monografie a desítky odborných článků doma i v zahraničí. Jako správný „veřejný intelektuál“však nezanedbával ani publicistickou činnost. Jeho bytostné téma – náboženská a menšinová politika čínské vlády vůči Tibetu – nabylo na aktuálnosti s obratem východoevropské politiky vůči Číně po roce 2012. Na Slovensku nebylo přimknutí k Pekingu zdaleka tak výrazné jako v Česku, ale i tam se najde dost rozumbradů, ochotných bezmyšlenkovitě opakovat čínské propagandistické floskule o „osvobození“Tibetu od středověké krutovlády čínskou rudou armádou.
V Čechách proslul prakticky doslovným přebíráním slovníku čínských politruků samozřejmě především prezident Zeman. Martin Slobodník na rozdíl od něj dobře znal situaci v současném Tibetu i jeho dějiny a vývoj vzájemných vztahů s Čínou. Ve svých publicistických textech, včetně řady článků na našem portálu Sinopsis, trpělivě předkládal věcné informace namísto účelové pekingské propagandy, papouškované pokleslými českými a slovenskými politiky.
Jako odborníka na jednu z temnějších stránek současné čínské reality, represivní politiku Pekingu vůči národnostním a náboženským menšinám, ho mimořádně iritovaly snahy některých politických představitelů prezentovat Čínskou lidovou republiku jako politický a hospodářský model pro Slovensko. Svůj pohled na současnou Čínu vyjádřil v sérii rozhovorů se slovenským publicistou Tomášem Gálisem. Kniha bohužel zůstala nedokončená. Martin Slobodník zemřel 14. dubna ve věku 49 let.
Naposledy jsem ho viděl loni na podzim. Z nesmělého studenta vyrostl uznávaný vědec a děkan filozofické fakulty na nejvýznamnější slovenské univerzitě. Jen ten naléhavý pohled mu zůstal, jako by stále něco hledal.