Jazykovědcův velikonoční týden
Velikonoční svátky jsou pro jazykovědce skutečně zábavné. Jsou totiž plné slov nebo slovních spojení, která jsou etymologickými vtípky či hádankami.
Všechno začíná Květnou nedělí, jejíž název je pěkným příkladem toho, jak se má překládat podle smyslu. Ani latinské „dominica in palmis“, ani německé, z latiny doslovně přeložené „Palmsonntag“, což jsou názvy připomínající, že obyvatelé Jeruzaléma vítali Ježíše při jeho příjezdu do města máváním palmovými ratolestmi, se vzhledem k tomu, co v českých zemích roste, moc nehodilo, a tak si čeština pružně zavedla název, který víc odpovídal místním vegetačním poměrům. I když je třeba přiznat, že vzhledem k tomu, že se v kostelech místo palmových listů světí většinou vrbové
kočičky, je to „květná“také trochu vedle.
Po Květné neděli přijde Modré pondělí, které se tak jmenuje proto, že v kostelech převládá liturgická modrá barva příslušná konci půstu. Historicky to byl pondělek, kdy se nepracovalo, což se promítlo do lidové mluvy a z ní do pravopisu: název se stal obecným označením těch pondělků, kdy pracující, zmoženi víkendovým odpočinkem, do práce nedorazí, a protože to už je označení obecné, píše se takové „modré pondělí“s malým počátečním „m“. Šedivé úterý je prostě šedivé, vyjadřuje smutek velikonočního týdne, ale je to spojení, které se už skoro nepoužívá. Zato Škaredá středa, připomínající svým názvem Jidášovu dohodu s veleradou, že zradí Krista za 30 stříbrných, ještě žije, stejně jako Zelený čtvrtek, o jehož pojmenování se v českém prostředí často uvádí, že s barvou svým původem nesouvisí, neboť je to překlad německého „Gründonnerstag“, jež má údajně původ v „Greindonnerstag“, tedy „lkavý čtvrtek“. To, že „Zelený čtvrtek“je překlad z němčiny, je nepochybně pravda, s tím „lkaním“to ale v němčině – a tedy ani v češtině – dost pravděpodobně jazykově nesouvisí. I když se u nás tento výklad pořád drží (např. na mnohých internetových stránkách), němečtí etymologové jej z velmi dobrých důvodů již opustili, mimo řady jiných argumentů proto, že „Greindonnerstag“není ve starých spisech k nalezení – na rozdíl od „grüen donerstac“doloženého už k roku 1264. Zelenost čtvrtku se tak zřej- mě pojí buď přímo se zelenou bar- vou jarních bylinek, které se v ten den přidávaly do jídla, nebo se starým slovesem „gruoan“, česky „růst“(za srovnání stojí i anglické „grow“), jež s tou zelenou barvou v přírodě přímo souvisí. A zrovna tak je trochu záhada, proč je Bílá sobota bílá: buď proto, že se v tento den vápnem po zimě bílily lidské příbytky, nebo kvůli bílým řízám těch, kteří se ten den nechávali pokřtít (křtění dětí hned po narození je až pozdnější zvyk). A nebo ještě kvůli něčemu úplně jinému.
Inu, jak jsem napsal: Velikonoce jsou pro jazykovědce zábavné: jen se člověk na jména dnů ve velikonočním týdnu podívá, hned ví, jak moc je toho, co ještě neví. KAREL OLIVA