Fakt veselé?

Pokroková doba boří stereotypy. Je otázka, zda by prošla slavná skupina Monty Python. Vždyť stanice BBC prohlásila, že dnes už by „šest bílých mužů“nevysílala. Ale jiné stereotypy přežívají bez povšimnutí. Třeba běžný pozdrav „veselé Velikonoce“.

Stává se z něj fráze ve stylu anglického How are you? (Jak se máš?). Kdo ihned neodpoví, že dobře, působí jako podivín. Tak může působit i ten, kdo bere vážně Velikonoce. Kdo si uvědomuje, že ten svátek připomíná věci dost neveselé, jako je ukřižování. Ano, pak následuje vzkříšení, důvod k radosti, ale ten předstupeň nelze odmyslet. Co s tím? Nechat se jako někteří křesťané na Filipínách přibít na kříž? Jít do kina na Gibsonovo brutálně pojaté Umučení Krista, nejlépe s dětmi?

Tak to asi zrovna ne. Ale připomínat jim, o čem všem vypovídá příběh zhušťovaný do fráze „veselé Velikonoce“, smysl určitě má.