Mafie bohatne na pančování jídla
ŘÍM/PRAHA Už nejen drogy, obchod s lidmi, prostituce či ilegální obchod s odpadem. Italské „neformální ekonomické struktury“, obvykle označované jako mafie, si našly nové pole působnosti. Podle vídeňského listu Die Presse mafiáni pronikli do všech článků řetězce italského potravinářství – od pěstování a sklizně zemědělských plodin až po konečnou distribuci do supermarketů a restaurací.
Typické „menu criminale“vypadá podle největší asociace italských zemědělců Coldiretti následovně. Jako předkrm se podává salát caprese – na pohled sněhobílá mozzarella je ovšem „vylepšená“sodou a rajčata sklízeli za pár eur denně ilegální přistěhovalci v jihoitalské Apulii. Následuje risotto al funghi, tedy rizoto s hříbky; o rýži se postarali zotročení Rohingové v Myanmaru a hříbky se do Itálie pašují z Rumunska. Tuňákový steak dostal před naservírováním speciální „kúru“, aby se zakrylo, že ryba je stará a druhořadé jakosti. A moučník s údajně lahodným medem je vydatně nastavený sirupem. Co se křupavého chleba, který je od začátku na stole, týká, sotvakdo bude mít podezření, že vznikl v peci vytápěné spalováním toxického odpadu.
Podle odhadu expertů z Coldiretti kontrolovali agrární kriminálníci jen v loňském roce obchody za 24,5 miliardy eur (asi 628 miliard korun). Proti tomu je objem zabavených potravin za stejné období v hodnotě 34 milionů eur (asi 870 milionů korun) nicotný; mezi konfiskovaným artiklem vedlo pančované víno a nezákonně poražené maso. Odhaduje se, že v roce 2018 se s často nezdravými potravinami produkovanými agromafií setkal každý pátý Ital.
Obchodům se daří v dobách krize
Agrárním mafiánům hrála do karet hospodářská krize, která zasáhla Itálii od roku 2009, stejně jako uprchlická vlna z roku 2015. V období recese mafiosi, vybavení téměř neomezenou hotovostí, nakoupili dříve prosperující zemědělské podniky, jež se vlivem krize octly v ekonomických potížích a banky jim již nechtěly půjčit peníze. Navenek se toho často mnoho nezměnilo – původní názvy farem a provozoven noví majitelé z důvodu krytí často nechávají beze změny –, produkce je však jiná. Řezník, který se v širokém okolí těšil výborné pověsti, najednou prodává levné maso z dovozu a na „lahůdkovou“mozzarellu výrobce pod novým majitelem nyní používá mléko v prášku pocházející třeba z Bolívie.
Základem je, aby zboží, nyní ve skutečnosti podřadné, i nadále vypadalo dostatečně luxusně. Agrární mafiáni proto rozjeli i vlastní výrobu štítků s označením D. O. P. (Denominazione di origine protetta, tedy kvalitní značkové výrobky), kterými opatřují své potraviny. Byly zaznamenány i případy s falešným označením biopotravin, jež ve skutečnosti s biovýrobou neměly nic společného.
Pohádkovým ziskům agromafie napomáhá nelítostné vykořisťování běženců, kteří se dostali na italskou půdu většinou z Afriky. Tito lidé ve velkém pracují načerno na plantážích především v jižní Itálii: sklízejí rajčata, citrony, pomeranče či olivy za denní výdělek zhruba 20 eur (asi 510 korun) s tím, že ubytování, dopravu na pole, a dokonce i pitnou vodu si musí platit ze svého.
Podle asociace Coldiretti novodobí mafiáni podnikající v zemědělství a potravinářství již nemají – na rozdíl od svých otců a dědů – vzhled ani manýry nelítostných zabijáků. Naopak: často to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé hovořící několika jazyky, kteří se ve světě globalizovaného obchodu umí dobře pohybovat.
Takzvaná agromafie vydělává v Itálii miliardy na produkci, dopravě, zpracování a prodeji zemědělských produktů. „Typicky italské“potraviny ale často nastavuje nekvalitními náhražkami.