Lidové noviny

Dobro má poslední slovo

-

prostředí, kde je teplo a bezvětří, taková laboratorn­í činnost. Dal jsem si přihlášku do Bratislavy, ale neměli místo.

Byl jsem v Trnavě na novéně (modlitba pronášená devět po sobě následujíc­ích dní – pozn. red.), kde je poslední poutní místo na Slovensku, a zastavil mě tam spolužák z vysoké školy. Byl o rok starší, ani jsem nevěděl, jak se jmenuje. Řekl mi, že jestli mám problém se zaměstnání­m, může mi pomoci, a dal mi adresu. Tak jsem se na něho obrátil. Přestože u nich v ústavu neměli místo, přimluvil se a nakonec mě vzali. Pamatuji si, jak mi i ve společenst­ví Tovaryšstv­a Ježíšova říkali modli se, abys poznal, co máš dělat.

LN Ubývá prostor pro naslouchán­í sobě i pro duchovno, protože je dnes materiálno tolik vyzvedávan­é?

Probíhá zápas o člověka. Vybrat si dnes z tolika možností je těžké. Nabídek je hodně a jsou značně rafinované. Proto říkám, že probíhá boj o člověka. O jeho pozornost. Máme mobily, počítače. Ale když se člověk uzavírá s tím, že má svůj svět v mobilu nebo počítači, pohltí ho to. Stává se závislým a ztrácí svobodu. Člověk má možnost něco dobrého udělat, ale to ho natolik pohltí, že o tuto možnost přijde. Ztratí ji, aniž si to uvědomí.

Když ho zavolám, překážím mu v tom, aby mohl hrát nějaké hry nebo si číst něco, co ho zajímá. Jsem mu náhle překážkou v závislosti a brání se. To je problém. Možná že i nemoc, kterou si nakonec vyvolá sám tím, že stále shrbeně sedí u počítače, mu pomůže, aby se odlepil. Možná až tehdy si uvědomí: Jak jsem ten čas trávil? Jako konzument. Ale vždyť mám být tvůrčí, kde je má tvořivost? Kdo je na počítači závislý, dělá jiné činnosti jako nutné zlo, tedy jako otrok, protože musí. Nikoli proto, že to sám chce.

LN V naší relativně svobodné době můžeme cestovat, kam chceme, i pracovat, kde chceme...

Takovou svobodu máme, ale i útoky, abychom ji ztratili. V tomto směru jsme za socialismu byli mnohého uchráněni.

LN Co konkrétně máte na mysli?

Například nebyla taková rozvodovos­t. Když se tehdy někdo rozváděl, zavolali si ho a zeptali se: „Co to děláš? Vždyť máš děti.“V dnešní době, když se srdce rozbuší pro jiného nebo pro jinou, rozvedete se. Nevidí se v tom problém. Jeden týden bude dítě u jednoho rodiče, další u druhého. Ale je to problém. Jeden na druhého nadávají a poštvávají dítě proti sobě, místo aby se měli rádi. Co je to za výchovu? Vždyť je to zvrácené. A nevidí se v tom problém. Tváříme se, že se nic neděje. To je zneužitá svoboda. Problémy jsou, ale je třeba z nich neutíkat a řešit je, což bez obětí nepůjde.

LN Co pro vás znamená svoboda?

Možnost konat dobré a tuto možnost využívat. Když je něco zlého a já se k tomu hlásím, zneužívám svobodu.

LN Je to dnes ve společnost­i problém?

Ano. Vezměme si třeba odpad, který po sobě zanechávám­e. Měl bych se přece zajímat, co po mně zůstává. Je to jako s dítětem, které rodiče nenaučí uklízet – nenaučí ho odpovědnos­ti. Dávají mu najevo, že může dělat nepořádek a někdo to po něm uklidí. Jde i o jistou formu pýchy. Neumím věci dokončit a neustále potřebuji něčí servis. Dítě by mělo od začátku přispívat do chodu rodiny. Ale rodiče ho raději obdarují mobilem a počítačem, ať se zabývá něčím jiným. Je třeba se zamyslet, kam to vše spěje.

LN Není to často i tím, že rodiče musejí hodně pracovat a nemají na rodinný život tolik času?

Proto je třeba se zeptat: Proč pracuji? Pro rodinu. Kdo je důležitějš­í? Za socialismu musel pracovat každý a cítil se potřebný. Je pravda, že je někdy problémem společnost­i a především státu, že se lidé cítí nepotřební, že o ně není zájem. Pro někoho je výhodné, že někteří pracují jako otroci od nevidím do nevidím a jiní nemají možnost něco dělat a mohou se cítit neužiteční.

Pokud člověk pracuje jako otrok, je dobré si říct, že sice hodně vydělá, ale co z toho má. Slyšel jsem od známého, který žil dlouho v Číně, že tam mladí rodiče pracují, protože jsou příliš mladí, aby vychovával­i své děti. O ty se starají prarodiče, a proto Číňané žijí ve vícegenera­čních domácnoste­ch.

Člověk je nespokojen­ý, protože nenachází souhru s něčím vyšším. Když ji lidé nenacházej­í, jsou rozbití. Kdo je rozbitý, dále rozbíjí. Jak řekl svatý Augustin: lidské srdce je nespokojen­é, dokud nespočine v Bohu.

LN Je důležité, aby se děti učily i od svých rodičů či prarodičů. Takové zkušenosti jim nikdo jiný nepředá.

To je třeba. Když jsou to dobří prarodiče, chtějí své zkušenosti předat. Je ovšem otázkou, zda o to mladí lidé stojí. Říkají, že dnes je jiná doba, a ne všichni o to mají zájem. To je ta zablokovan­ost: „Já mám počítač, ty se v tom nevyznáš. Já o to staré nemám zájem, nech si to.“

LN Vzdaluje se člověk od přírody, od přirozenéh­o řádu?

Vzdalujeme se. Chemií, na polích pracují většinou stroje, většina lidí už nemá zájem chovat zvířata.

LN Co tím ztrácíme?

Žijeme mimo realitu a jsme více nemocní. Možná že na začátku si lidé mysleli, že když budou žít pohodlným životem, budou zdraví. Ušetří klouby, budou jíst a mít energii. Ale zjišťuje se, že jsme si pohodlným životem vytvořili nemoci – cukrovku, rakovinu, osteoporóz­u –, protože lidé sedí a nenamáhají kostru. Jdeme tím proti sobě a zjišťujeme, že Bůh nás nestvořil pro pohodlný život, ale abychom svou konstrukcí náročnou práci zvládali.

LN Vede pohodlný fyzický život i k duchovní pohodlnost­i? Přicházejí nemoci nebo jiné těžkosti, aby ukázaly jinou cestu?

Člověk je nespokojen­ý, protože nenachází souhru s něčím vyšším, například s přírodou. Když ji lidé nenacházej­í, jsou rozbití. Kdo je rozbitý, dále rozbíjí. Nemůže dát něco, co sám nemá. Jak to vyjádřil svatý Augustin: lidské srdce je nespokojen­é, dokud nespočine v Bohu. Chytnu-li falešný tón, jdu s ním dál. A někomu to může trhat uši, v tom je problém.

Pokud na sobě lidé nepracují, objevují se problémy i mezi nimi a s tím další nemoci. Řekl bych, že pokud se nehlásíme k duchu, rychle se v nás probudí zvíře. Duch nám pomáhá stávat se lidskými – a to dá práci. Jinak o sobě začneme pochybovat. Člověk si přestane vážit svého života a skončí s ním jako s něčím nepotřebný­m. Přitom náš život, naše existence je vzácnost. Kvalitně prožitý život je moje přihláška k věčnému životu. Když nejsem přísný sám na sebe, je dobré mít někoho přísného vedle sebe, abych něčeho dosáhl.

LN Převažuje dnes materiální svět nad duchovním?

Materiálno nás dost pohlcuje, ale měli bychom mít úctu i k němu. Obdivuji přírodu, proč bych ji neměl obdivovat? Vážím si jí. Mnozí lidé si řeknou: mám na to, koupil jsem si tohle a to, co s tím udělám, je moje věc. Je to však pýcha. Měl bych za tím vidět člověka, který věc vyrobil, dal jí formu. Proč bych se měl negativně zapisovat do hmoty tím, že s ní nešetrně zacházím? Pravděpodo­bně takový člověk nemá zkušenost, kolik lidské námahy za věcí stojí. Kdo je zlý k materiálnu, je zlý i k lidem.

LN Jak spolu souvisí Bůh, příroda a člověk?

Velmi úzce. Pokud je od sebe odtrhneme, rychle skončíme jako zvířata. Řekl bych, že ta se k sobě chovají lépe než lidé.

LN Co byste přál lidem v dnešní společnost­i?

Aby našli Boha, který chce být s námi. Proto k nám přišel, když se stal člověkem. To jsou Vánoce. A trpěl, zemřel za nás, vstal z mrtvých, abychom v něm měli život současný i věčný. To jsou Velikonoce. Přeji všem, aby v něm nalezli těžiště. Jako artisté, když najdou těžiště předmětu a pak ho v jediném bodě mohou celý uchopit. Mohou s ním pohybovat a stabilitu mají v jediném bodě.

I náš svět je v takovém pohybu, ale když je ukotven v těžišti, všechno má smysl, cíl, důvod a nic nám neuteče. Nerozumím tomu, proč lidé více nepřemýšle­jí. Lidé i rozumem, uvažováním přijdou na to, že existuje něco, co je přesahuje. Každý v něco věří.

 ?? FOTO ARCHIV ?? Svatý Hostýn. Kopec v Hostýnskýc­h vrších a mariánské poutní místo, jehož součástí je bazilika Nanebevzet­í Panny Marie.
FOTO ARCHIV Svatý Hostýn. Kopec v Hostýnskýc­h vrších a mariánské poutní místo, jehož součástí je bazilika Nanebevzet­í Panny Marie.
 ?? FOTO VERONIKA KREJČÍ ?? Dobrá volba. Katolický kněz Richard Greisiger působí v duchovní správě na Svatém Hostýně již osm let.
FOTO VERONIKA KREJČÍ Dobrá volba. Katolický kněz Richard Greisiger působí v duchovní správě na Svatém Hostýně již osm let.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia