Miloš Doležal o banalitě zla
Kdyby se měly příběhy tří záporných hrdinů Doležalovy knihy zestručnit do krátkých slovníkových hesel, vypadala by asi takto:
Bušta Bohuslav: (1909– datum úmrtí neznámé): Původním povoláním krejčí, placený agent provokatér gestapa, který zavinil smrt několika odbojářů a další osoby přivedl do koncentračních táborů.
Po válce zatčen, ale v roce 1946 se mu podařilo uprchnout. V nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
Čurda Karel (1911–1947). Československý voják, člen zahraničního odboje, absolvoval paradesantní výcvik ve Spojeném království a byl na jaře 1942 vysazen na území protektorátu v rámci výsadku OUT DISTANCE. 16. června 1942 se přihlašuje na gestapu a jeho udání umožňuje odhalit úkryt atentátníků na Heydricha a rozbít téměř celou odbojovou síť, která je podporovala. Stává se profesionálním udavačem, po válce je odsouzen k smrti a popraven.
Felkl Oskar (1913–1947): Československý četník německé národnosti, v roce 1939 získává říšské občanství a stává se příslušníkem kladenského gestapa. Osobně se podílí na vyvraždění Lidic, nechvalně proslulý brutálními výslechy. Manželka Češka Marie roz. Mařincová. Po válce odsouzen k smrti a popraven.
Již z těchto krátkých biogramů je patrné, že tři „protagonisty novodobých českých dějin“spojuje to, že se v určitou dobu dali do služeb nacistického zla. Každý k tomu měl své vlastní pohnutky: Karel Čurda dostal zřejmě strach o svou rodinu v době, kdy nacisté denně popravovali stovky lidí za odbojovou činnost nebo pouhé schvalování atentátu. Pro trajektorii Oskara Felkla byla zřejmě určující jeho národnost ve spojení s policajtskou náturou. A Bohuslav Bušta je téměř prototypem „malé svině“, která bez jakýchkoli morálních zábran páchá zlo, protože za to získává hmotné výhody.
Tedy žádní nacističtí fanatici, spíše pokřivené charaktery, které se vlivem historických okolností mohly projevit z té nejhorší stránky.
Zvrhlá horlivost
Pozoruhodným detailem všech tří je jakási zvrhlá horlivost. Čurda udává i ty, které nemusí. Bušta navrhuje vytvářet „volavčí sítě“a staví v lese falešný partyzánský bunkr. Felkl se podle svědectví chová k vyšetřovaným neobyčejně brutálně.
Miloš Doležal o svých dokumentárních povídkách píše: „Žádné životopisné detaily v textech nebyly vyfabulovány, buď se vážou k pamětnickým výpovědím, anebo vycházejí z uvedených archivních zdrojů.“To je skutečně obdivuhodné, protože autor své postavy často pitvá pod drobnohledem. Z knihy je zřejmé, že podklady Doležal shromažďoval velmi dlouho, obrazový doprovod je téměř opulentní. Naopak texty jsou mimořádně sevřené, rozsekané do krátkých kapitol, skvěle vypointované. Z četby jde až mráz po zádech.
Autor se také nebojí přejít do první osoby a na závěr kapitoly o Čurdovi popsat jeho dceru, kterou potkává na pražském Chodově v prodejně Albert – o otci mluvit nechce. Nebo kapitolu o Felklovi začíná líčením toho, jak v 90. letech na Ďáblickém hřbitově, kde jsou v hromadném hrobě pohřbeni popravení gestapáci hned vedle svých obětí, potkával Felklovu českou manželku Marii a jejich dceru.
Kniha Miloše Doležala se skvěle čte. Čtenáři je skoro líto, že je to tak krátké. Minimálně o Čurdovi by se vedle „dokumentární povídky“dal napsat i dlouhý „dokumentární román“, v němž by Čurdova zrada byla zasazena do širokého kontextu českého protinacistického odboje v jeho nejskvělejší a zároveň nejtragičtější hodině.
Dohromady zavinili smrt stovek Čechů. Parašutista Karel Čurda, který prozradil atentátníky na Heydricha, příslušník kladenského gestapa Oskar Felkl, jenž se mimo jiné podílel na vyvraždění Lidic, a konfident gestapa v Táboře Bohuslav Bušta. Hrdinové tří „dokumentárních povídek z protektorátu“, které vydal básník, prozaik, publicista a badatel Miloš Doležal (* 1970).
Miloš Doležal: Čurda z Hlíny. Tři dokumentární povídky z protektorátu. Host, Brno 2019, 222 s.