Budovatelé divadel
Druhého dubna uplynulo sto let od úmrtí německého architekta Hermanna Gottlieba Helmera a 13. července tomu bude 170 let, co se narodil. Spolu se svým rakouským kolegou Ferdinandem Fellnerem se proslavil především návrhy divadelních budov.
Helmer se narodil v hesenském Marburku v roce 1849. Studoval na mnichovské polytechnice, pak se přestěhoval do Vídně, kde spolu s kolegou Ferdinandem Fellnerem mladším založil v roce 1873 společný ateliér. Vídeňský rodák Fellner
se narodil v roce 1847 a studoval na tamní technické univerzitě. Později převzal ateliér svého otce Ferdinanda Fellnera staršího. Oba architekti prosluli především jako projektanti divadelních budov. Tomuto tématu se věnovali řadu let a vymysleli úspěšné schéma, které pak aplikovali u svých staveb prakticky na celém území Rakouska-Uherska i mimo ně.
Kromě Vídně, kde projektovali slavný Volkstheater nebo Konzerthaus, to byla také Praha, Brno, Liberec, Bratislava, Budapešť, Curych, Záhřeb, Štýrský Hradec, Hamburk nebo i Sofie a Oděsa. Oba projektanti patřili k představitelům pozdního historismu, ale v pozdějších letech spolupracovali i s mladšími kolegy, kteří na jejich půdorysy navrhovali objekty v secesním stylu.
Nové německé divadlo
Kromě divadel ale Fellner s Helmerem projektovali i další typy staveb, například velkoměstské paláce, sanatoria, hotely nebo lázeňské domy a kolonády. Pojďme si některá jejich díla postavená na našem území prohlédnout podrobněji.
Z divadelních budov je třeba zmínit především pražské Nové německé divadlo, dokončené roku 1888 na pomezí Vinohrad a Nového Města. Neoklasicistní budova s interiérem v rokokovém stylu nahradila někdejší novoměstskou dřevěnou arénu. Na projektu se podílel i další známý vídeňský architekt a profesor tamní umělecké akademie Karl von Hasenauer. Budovu při někdejší Sadové, dnes Wilsonově ulici vystavěl Alfons Wertmüller, výtvarná výzdoba je dílem sochařů Theodora Friedla a Adolfa Menzela. Po druhé světové válce bylo divadlo přejmenováno na Smetanovo, dnes zde sídlí Státní opera. Nyní se dokončuje jeho náročná rekonstrukce.
Obdobně řešena je i budova Městského divadla Na Hradbách v dnešních Malinovského sadech (dnes Mahenovo divadlo) v Brně, která rovněž nahradila starší dosluhující scénu – v tomto případě Redutu na Zelném trhu. Stavba byla dokončena o šest let dříve než pražské divadlo a největší senzací se stalo elektrické osvětlení, jež pro ni navrhl sám Thomas Alva Edison. Stavitelem budovy byl Josef Arnold.
A do třetice v obdobném stylu: V Liberci, tehdy jednom z největších měst v Čechách, vznikla rovněž potřeba nahradit nevyhovující scénu Soukenického divadla moderní budovou městské scény (od roku 1957 Divadlo F. X. Šaldy). Ta byla pak vystavěna stavební firmou Sachers und Gärtner v letech 1881–1883 na dnešním náměstí dr. Edvarda Beneše.
Vedle těchto velkých divadelních budov vznikly dle návrhu ateliéru Fellner und Helmer i scény menší. V Karlových Varech to bylo Městské divadlo, pojednané v méně obvyklých neobarokních formách, jež se ovšem k městu s eklektickou architekturou hodily lépe než strohý neoklasicismus. Nevelká budova byla dokončena v roce 1886, vyzdobili ji vídeňští umělci sochař Theodor Friedl a malíři Gustav a Ernst Klimtovi a Franz Matsch.
Jablonec a Boleslav
Fellner s Helmerem navrhli i městské divadlo v Jablonci nad Nisou, vyzdobené vídeňskými umělci a otevřené v roce 1907. Průčelí je pojednáno ve stylu klasicizující secese a bylo završeno lvími spřeženími od Karla Hegenbartha, jejichž vozatajové se však do dnešních dnů nedochovali.
Podobnou komorní scénu si v letech 1905–1909 vybudovala Mladá Boleslav. I zde se stavělo na půdorysech Fellnera a Helmera, ale průčelí, pojednané ve stylu pozdní secese, ovlivněné tvorbou vídeňského Otta Wagnera, je dílem českých architektů Emila Králíka a Jana Kříženeckého (tento architekt byl také průkopníkem české kinematografie). Na výtvarné výzdobě se mimo jiných podílel rovněž Jan Štursa.
Kromě divadel navrhli Fellner s Helmerem také Horschitzův palác v pražské ulici Na Příkopě 17 s neorenesanční fasádou (1882–1883), v Karlových Varech pak vznosnou budovu Císařských lázní, čtyři kolonády (zachovaly se však jen dvě z nich, již před druhou světovou válkou byla odstraněna i ta největší – Vřídelní) a známý hotel Pupp, Národní dům a Schäfferovu vilu (dnes Chopin).
Hermann Helmer zemřel ve Vídni v roce 1919, jeho kolega Ferdinand Fellner o tři roky dříve rovněž v rakouské metropoli.