Rychle utíkat
Nedaleko města Roudnice nad Labem leží malá vesnička Židovice. Pozoruhodná je tím, že zde žije víc afrických pštrosů než místních obyvatel. Ti si už na ohrady se stokilovými opeřenci, jejichž chovatelem je Lukáš Krejný, zvykli. „Maso z těchto ptáků je jem
být neskutečně zlí kohouti. Pštrosy chováme v hejnech po zhruba dvaceti kusech, kde je vždy pět kohoutů. Jeden z nich je dominantní, vládne hejnu a je hodně agresivní. Když ho dáme pryč, za chvíli ho nahradí jiný kohout.
LN Jak agresivitu chovných samců řešíte? Chodíte mezi ně?
Musíme, potřebujeme posbírat vejce. Děláme to tak, že jeden odláká samce a druhý vejce sebere. A musíte rychle utíkat. Také se může stát, že vás nakopnou, a to bolí opravdu hodně. Je to stejné jako u koní. Anebo na vás použijí drápy. Překvapivě není moc nebezpečný zobák. Někdy trochu štípnou, ale jen ze zvědavosti. Zajímá je třeba, když na sobě máte nějaké zlato nebo šperk. Mámě takhle utrhli náušnici z ucha. Už ji nenašla.
LN Pštros si na člověka nezvykne?
Ne. Možná trochu slepice, ale kohouti vůbec.
LN Takže ve světě populární jízdu na pštrosech jste asi nezkoušel...
Ne, nesvezl jsem se. A neplánujeme ani agroturistiku, nijak bychom na tom nevydělali.
LN Říkal jste, že sbíráte pštrosí vejce. Jak jsou vlastně velká?
Váží zhruba 1200 gramů. Objem asi jako dvacet jedna slepičích vajec.
LN Prodáváte je?
Jestli jsou vejce oplozená, poznáme až po týdnu, kdy je prosvěcujeme, ale to už se prodat nedají. Navrtáme je proto vrtačkou, obsah vyfoukneme kompresorem, vydezinfikujeme a prodáváme jen výfuky. Na odbyt šly samozřejmě hlavně teď před Velikonocemi.
LN Jsou výfuky z vajec hodně populární?
Ano, lidé v tom vidí určitou senzaci právě díky velikosti. Ona by se prodala i ta konzumní vejce, ale pro nás je výhodnější, když máme kuřata.
LN Uděláte u vás doma někdy výjimku a použijete vejce na vaření?
Někdy ano. Rozdíl od slepičího vejce, kromě velikosti, poznáte, jen když vejce uvaříte natvrdo. Bílek není bílý, ale je průhledný, takový gelový. Vaří se zhruba čtyřicet pět minut. Na loupání je potřeba použít kladivo.
LN Jak dlouho trvá, než se pštros vylíhne?
Přibližně čtyřicet dva dnů. Vajec máme tisíc čtyři sta a za sezonu se u nás vylíhne asi šest set kuřat, zhruba polovinu si necháme.
LN Dá se srovnat chov pštrosů s chovem slepic?
Vůbec. Pštros je běžec. Sice se chová v hejnech jako slepice, ale je to stokilové zvíře. Výživou se nepodobá ničemu. Ustájením hovězímu dobytku.
LN Nemají ptáci problém s naším podnebím?
Horko a sucho jim vyhovují. Nemají rádi déšť, chladno ani vítr. Suchý mráz jim moc nevadí.
LN Takže mohou být venku přes zimu?
Chovná zvířata běhají v pohodě venku po celý rok. Jateční zvířata v plískanicích ven nepouštíme, protože pak začnou hodně ubývat na váze. Na zahřátí spotřebovávají hodně energie, takže jim steleme v boudách. Do jedné jich můžeme dát maximálně čtyřicet. Někdy je totiž vyplaší kočka nebo myš a všechna zvířata začnou běhat, takže pokud by jich bylo více, hrozilo by, že si zlámou nohy.
LN Za jak dlouho dorostou do jateční váhy?
Někdo to umí za osm měsíců, někdo za dvanáct. Záleží na genetice zvířete, ale hlavně na výživě a na ustájení. Pštros má rád, když se mu svítí i v noci, protože může pořád žrát. Mimochodem, je hodně vybíravý. Museli jsme zkoušet různé krmné dávky, různé krmení. Je to problém. Každý rok nám nějaká zvířata přestanou žrát, protože jim zkrátka nechutná. Je zajímavé, že jakmile jsou starší jednoho roku, už s krmením problém není.
LN Jsou porážka pštrosa a bourání jeho masa v něčem specifické?
Je to stejné jako u jiných zvířat, velikostí bych to snad přirovnal k vepřové porážce. Bourání má svá specifika a museli jsme se ho naučit. Stokilové zvíře má výtěžnost tak dvacet pět kilogramů masa. Pštros totiž na prsou nemá žádné maso, jenom kost. Používá se pouze maso ze stehen, kde je sedmnáct druhů mas. Označují se čísly, dělení se odvozuje od Afriky. A zákazníci pak už jen hlásí, jaká čísla chtějí.
LN Co dalšího získáváte ze zvířat?
Kromě masa také vnitřnosti. Kůže se prodává za minimum. Peří likvidujeme, protože není moc pěkné. Nejkrásnější je z chovných pštrosů, ale těm ho netrháme a u jatečních zvířat není dovyvinuté. Dále získáváme kosti na krmení pro psy.
LN V kolika lidech se o zvířata staráte?
Jeden člověk má na starosti farmu, s ním se střídám. Pak máme dva řezníky, účetní a prodavačku, která je v našem obchodě se pštrosím masem. O pštrosy se už umí postarat i můj dvanáctiletý syn, který mě dokáže zastoupit.
LN Co plánujete do budoucna?
Chtěl bych dokončit areál, rozšířit chov jatečních zvířata, abychom byli schopni odchovat aspoň pět set kusů. Teď začínáme pracovat na novém ustájení. Také chceme vybudovat v odchovnách odvětrávání řízené počítačem, abychom minimalizovali úhyny. Kuřata jsou totiž do třetího měsíce velmi náchylná, nejvíc trpí v létě, když je venku třicet stupňů. V odchovně se rychle rozmnožují bakterie a úhyny mohou dosahovat až padesáti procent, to člověka úplně zdeptá. V plánu proto máme i novou odchovnu pro sto kuřat.
LN Co vás na této práci nejvíce těší?
Jsem svým pánem, mám svobodu. Vždy jsem chtěl být sedlákem a sedlákem také jsem.