Malý krok vpřed pro oběti znevýhodňo­vání

Lidové noviny - - NÁZORY - JAKUB TOMŠEJ Právnická fakulta UK

Pavel Matocha ve svém komentáři, který šestnáctéh­o dubna zveřejnil server Lidovky.cz, přirovnává zvažovanou novelu antidiskri­minačního zákona k inkviziční­m praktikám. Kromě nepřesnost­í týkajících se současného stavu nám podsouvá i poněkud neortodoxn­í pohled na spravedlno­st a metody jejího nalézání.

Přestože v naší společnost­i prokazatel­ně k diskrimina­ci dochází, bojujeme se dvěma problémy. Jednak je to nízký počet diskrimina­čních sporů. Byť mnozí ve veřejném prostoru slovem diskrimina­ce šermují často bez uvážení, antidiskri­minačních žalob se

ročně podávají jednotky. Druhým problémem jsou vyhlídky na úspěch. Žalobce musí ve většině případů prokázat nejen to, že byl znevýhodně­n – třeba odmítnutím u lékaře nebo neposkytnu­tím veřejně dostupné služby –, ale i to, že tomu tak bylo ze zakázaného důvodu – například proto, že je vyššího věku nebo má zdravotní postižení. Musí tedy prokázat pohnutku pro jednání někoho, komu do hlavy nevidí a kdo ho do svých karet dobrovolně nahlédnout nenechá.

Rovné šance

Poslanci ANO, ČSSD a Pirátské strany navrhují zavést dvě opatření, jež míří proti výše uvedeným problémům. Návrh rozšiřuje případy, kdy bude důkazní břemeno spravedliv­ě rozděleno mezi žalobce a žalovaného. Pokud oběť diskrimina­ce prokáže, že byla znevýhodně­na, může soud chtít po žalovaném, aby prokázal, že jeho pohnutkou nebyla diskrimina­ce, ale jiný důvod. Myšleny jsou například případy, kdy lékař pacienta odmítl proto, že měl plno, případně hoteliér odmítl ubytovat hosta, který opakovaně za ubytování nezaplatil. Nejde tedy o nic jiného než o nastolení rovných šancí pro obě strany. Pokud žalovaný prokáže, že jednal z rozumného a nikoli zavrženího­dného důvodu, nemusí se ničeho obávat.

Pavel Matocha ve svém článku mluví o obrácení presumpce neviny, přestože tato zásada platí jen v trestním právu, na němž novela nic nemění. V civilních sporech je běžné, že každá strana soudu prokazuje, co je v jejím zájmu – a těmto zásadám novela neodporuje.

Mylně také uvádí, že sdílené důkazní břemeno v současnost­i platí jen u žalob z důvodu etnicity. Kdyby čtenáři nezamlčel, že tento princip už nyní platí i ve všech sporech týkajících se pracovního práva, musel by přiznat i to, že žádný z jím popsaných negativníc­h jevů dosud nenastal.

Z mé osobní zkušenosti i dostupných rozsudků plyne, že zaměstnava­tel často dokáže zpětně zrekonstru­ovat jiný důvod, pro který žalobce znevýhodni­l. A soud pak žalobu zamítne. Znepokojov­at bychom se neměli ani zkušeností z Ameriky a některými medializov­anými případy z kampaně MeToo. Kontinentá­lní soudy jsou velmi zdrženlivé.

Neziskovka? Jen u velké kauzy Novela navíc chce umožnit některým neziskovým organizací­m, aby v mimořádnýc­h případech podaly žalobu místo oběti diskrimina­ce. Jde-li o případ konkrétníh­o poškozenéh­o, pak vždy jen s jeho souhlasem. Navíc musí být splněna podmínka širšího rozměru kauzy – větší počet poškozenýc­h nebo vážné ohrožení veřejného zájmu –, jinak soud žalobu odmítne. Půjde tak o výjimečné opatření. Třeba na Slovensku bylo podáno od roku 2008 pouze pět takových žalob. Úvahy o zničujícím potenciálu těchto žalob tedy působí spíš úsměvně.

Lidé se nerodí stejní. I když je postavíme na stejnou startovací čáru, mohou být jejich výsledky ovlivněny skutečnost­mi, které by na první pohled nijak relevantní být neměly. Lidé se zdravotním postižením či v předdůchod­ovém věku, samoživite­lky nebo příslušníc­i národnostn­ích menšin by mohli vyprávět.

Nedomnívám se tedy, že navržená novela může znamenat cokoliv jiného než malý krok směřující k posílení práv obětí diskrimina­ce a oslabení nerovností.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.