Co byste měli vědět o lásce

Začalo jaro, za chvíli tu máme máj, nejvyšší čas zjistit si něco o lásce. Naštěstí to není těžké. Heslo „láska“patří na Wikipedii mezi nejrozsáhlejší, na internetu najdeme i spoustu rad, jak si tu „silnou emoci vyjadřující hluboké osobní zaujetí“opatřit. Je to poměrně jednoduché: Dva lidi se postaví proti sobě, kladou si osobní a stále osobnější otázky (celkem 36), pak tiše stojí a čtyři minuty se upřeně dívají jeden druhému do očí.

Informovat se, než se do něčeho pustím, je praktické a dnes běžné. Lidi hledají na internetu někoho, kdo by jim obložil koupelnu nebo kuchyňskou linku, a přitom si přečtou tolik rad, že si ji nakonec obloží sami. Matky budoucích prvňáků hledají pro své dítě školu s nejlepšími referencemi, a nakonec je do školy radši nedají,

protože nahlédnou, že nejlíp mu bude doma.

Reference na lásku se hledají těžko, k podstatě se však vyjadřují i vědci. Například se dozvíte, co lásku způsobuje. Hlavní roli hraje údajně jakýsi fenyletylamin, což prý je látka podobná pervitinu. To je dobrá zpráva, protože kdyby člověk nikoho nenalákal na fenyletylamin, mohl by to zkusit na pervitin, byť jsou tam určitá rizika, zejména v případě dlouhodobějšího soužití.

I pro soužití neboli trvalou udržitelnost vztahu je ovšem k dispozici dost rad. Většinou v ženských časopisech a na ženských webech. Doporučuje se druhého chválit, sebe pak oblékat do čistého a padnoucího oblečení, prý neškodí ani trocha parfému, což ale může souviset s placenou reklamou. Osobně bych byla s tím parfémem trochu opatrná, aby nepřebil shora zmíněný fenyletylamin.

Vlastně bych taky mohla udílet rady, když uvážím, že setrvávám v jednom vztahu tak dlouho, až se to stydím říct, natož napsat do novin. Přemýšlím, jak by mohly vypadat. Možná takhle: 1. Nikdy se nesnaž toho druhého pochopit. Nepochopíš. 2. Nečekej, že se dovtípí. Nedovtípí… Skoro to vypadá, jako bych se vyžívala v negativech, že? Ale když se to vezme kolem a kolem, ono na nich něco je. Už při výběru partnera se totiž vyplatí soustředit se nejen na vlastnosti, které má (nebo má mít), ale i na ty, které nemá. Zásadní vklad mého muže do společného života spočívá například v tom, že se neuráží. To je pro mne, která pocházím z rodiny, kde byli všichni uražení skoro pořád, veliké plus. Naši jinak skvělou maminku urazilo, když jsem dala najevo hlad dřív, než měla hotový oběd, tatínka, když ho na ulici dost nahlas nepozdravil bratrův kamarád, a bratrovi stačí k uražení i to, že objednáte řemeslníka, protože on by práci udělal daleko lépe, vynalézavěji a levněji. Jaká úleva být s člověkem, který se neurazí, dokonce ani když mu řeknete pravdu. Zkusila jsem mu vyjmenovat všechny jeho špatné vlastnosti – a nic. Považoval to za dobrý vtip. Popravdě, zkouším to pořád, ale drží linii, takže je jasné, že je na něj i spolehnutí. Ideál. RADKA KVAČKOVÁ