Řecko žádá reparace 290 miliard
Kolik Řekové požadují?
Při svých návštěvách v Řecku vrcholní představitelé Německa pravidelně chodí na pietní místa připomínající válečné zločiny z doby okupace. Řečtí poslanci se domnívají, že lítost a omluvy nestačí.
ATHÉNY/BERLÍN Mezi Řeckem a Německem stále ještě existují nevyrovnané historické účty.
To se aspoň domnívají poslanci řeckého parlamentu, kteří koncem minulého týdne výraznou většinou schválili rezoluci vyzývající německou vládu k zaplacení válečných reparací. Dle představ zákonodárců by měl Berlín poskytnout kompenzaci ve výši 290 miliard eur (zhruba 7,5 bilionu korun) za zločiny spáchané během německé okupace Řecka v letech 1941 až 1944. Pro srovnání, jedná se o sumu, která představuje 1,5násobek HDP České republiky za rok 2018.
Německá vláda požadavky Řecka – podobně jako v minulosti – prakticky obratem odmítla. Jeden z jejích mluvčích v reakci na usnesení řeckého parlamentu prohlásil, že Německo v minulosti vyplatilo 160 milionů marek obětem okupace a v rámci kompenzace zároveň přijalo zhruba 420 tisíc řeckých gastarbeitrů.
Výrazná většina řeckých poslanců to ale vidí zjevně jinak a postavila se za návrh předsedy tamního parlamentu Nikose Vutsise. Usnesení zavazuje vládu premiéra Alexise Tsiprase, aby vznesla v Berlíně příslušnou diplomatickou nótu.
„Požadavek na vyplacení reparací je pro nás historickou a morální povinností,“uvedl během několikahodinové parlamentní rozpravy šéf řecké levicové vlády. Právě jeho kabinet, který přišel k moci v roce 2015, začal reparační téma velmi ofenzívně prosazovat. Dělo se tak s odvoláním na nutnost nastolit „historickou spravedlnost“. V dobách, kdy bylo Řecko
171,4 miliardy eur
■
za zničenou infrastrukturu během války
10,3 miliardy eur
■
za vynucené úvěry poskytnuté Německu
33,8 miliardy eur
■
za ztráty strategických komodit
53,8 miliardy eur
■
za ztráty v průmyslové výrobě závislé na záchranných balíčcích mezinárodních věřitelů, ovšem Tsipras o německých reparacích veřejně moc nehovořil. Jedním z důvodů bylo, že Berlín hrál klíčovou roli, když se rozhodovalo, zda Řecko bude, nebo nebude vyloučeno z eurozóny.
Nyní, když už záchranné programy skončily, nastala dle Tsiprase vhodná chvíle problém vyřešit. „Teď máme příležitost tuto kapitolu pro oba národy jednou provždy uzavřít,“řekl premiér.
Řečtí poslanci debatovali o požadavku na reparace několik hodin. Při této příležitosti byly čteny výpovědi pamětníků okupace. Odhaduje se, že tehdy přišly o život desítky tisíc lidí, mezi nimi bylo až 70 tisíc Židů.
Debatu o reparacích sledují i jinde
Řečtí pravicoví populisté Tsiprasově vládě vyčetli, že téma vytáhla účelově před podzimními volbami. Radikální neofašistická strana Zlatý úsvit považuje například sumu za nízkou a požadovala její navýšení na minimálně 400 miliard eur (přes deset bilionů korun).
„Otázka německých reparací je z právního i politického hlediska uzavřena,“prohlásil mluvčí německé vlády. Berlín se přitom opírá o „smlouvu dva plus čtyři“z roku 1990, jejíž schválení se stalo předpokladem pro sjednocení Německa. Podle některých právních expertů by se Řekové mohli pokusit dostat spor před Mezinárodní trestní soud v Haagu. Na to má již Berlín připravený argument, že tribunál může rozhodovat spory vzniklé po roce 2002, kdy byl oficiálně ustaven.
Diskuse okolo řeckých reparací je pro Berlín citlivá i proto, že by tak mohl vzniknout precedent i ve vztahu i jiným státům. Například současná národně konzervativní vláda v Polsku také čas od času hovoří o možných válečných reparacích.
Někteří politici ve Varšavě jejich výši vyčíslili v přepočtu až na 22 bilionů korun, což je dvaapůlkrát víc, než kolik činily výdaje německého státního rozpočtu pro fiskální rok 2018.