Snarky Puppy hrají ódu na pohyb

Na albu Immigrance se americký jamband nechal inspirovat poetikou putování a změn. Zároveň rýpe do politiky.

Majitelé tří cen Grammy, v Brooklynu usazení Snarky Puppy, známí i u nás díky energickému koncertování, nejsou běžná kapela. Jde o volnější muzikantský kolektiv řízený baskytaristou a autorem většiny repertoáru Michaelem Leaguem, k pevnějšímu jádru sestavy se podle potřeby přidávají další muzikanti z okruhu pravidelných

spolupracovníků. Album Immigrance patří ke zcela instrumentální části diskografie hudebního spolku. Zvukovou pestrost a zábavnou proměnlivost aranžmá zaručují vstupy dechů, houslí, „exotických“nástrojů jako arabské loutny oud, blízkovýchodního rámového bubnu bendir či latinskoamerických perkusí. Z nahrávky často slyšíme i více než dvacetičlenný ansámbl.

Právě slovo „proměnlivost“považují muzikanti v případě alba Immigrance za zásadní: „Celá deska je o pohybu. Snažili jsme se vyjádřit ideu, že vše plyne, mění se, nachází se v permanentním stavu imigrace,“vysvětlil League. A jedním dechem dodal: „Samozřejmě, titul desky nepostrádá politické podtóny.“V případě členů Snarky Puppy nejde o levnou intelektuální pózu, ale o pozitivní osobní zkušenost, jak dobře může fungovat (nejen) panamerická kulturní výměna. Proto cítí obavy z dusivé politiky „velkých čínských zdí“: „Osobnosti v kapele samy o sobě reprezentují, co se snažíme vyjádřit hudebně. Hrají tu lidé, kteří přišli z různých míst na světě, přidali svoje síly a přinesli odlišné zkušenosti, což může být krásné a soudržné.“

Zvukové zápisky z cest „Inspiraci jsme nabrali podobně jako na předchozím albu Culcha Vulcha během cest. Vždy se pokoušíme specifické ideje, odpozorované ve světě, nechat projít naším filtrem a přiřadit do našeho nářečí, přičemž se zároveň snažíme zachovat respekt k jejich původní tradici,“popisuje Michael League zdroj skladatelských nápadů.

Deska Immigrance na předchozí titul Culcha Vulcha (2016) opravdu navazuje, najdeme řadu podobností. Celkově však zní ostřeji a syrověji, tedy v měřítku soudobé podoby žánru fusion, soudržného amalgamu jazzu, funku a rocku s občasnými výlety k world jazzu. Odráží muzikantskou řečí členů kapely vypjatější politickou situaci v období po posledních amerických prezidentských volbách.

Hned úvodní kompozice Chonks začíná rockově průrazným kytarovým riffem, nervně působí i ohýbání tónů syntezátoru, nesoucího melodickou linku. Zároveň však z podkladu vytanou motivy vyloženě lahodné, chytlavé. Jako kdyby Snarky Puppy chtěli demonstrovat čirou radost z dokonalé souhry.

Deska Immigrance ihned po vydání zaznamenala většinově pozitivní ohlas (Times, Washington Post). Někteří recenzenti ovšem spatřují negativum nahrávky právě v až přílišné přímočarosti a „líbivosti“melodií. Vytýkán bývá ústup od typických tanečních groovů k rozvolněné, melancholické meditativnosti balad Coven nebo orientální melodikou kolorované Even Us. Jindy paradoxně vadí naopak přímočará funková tanečnost skladeb jako Xavi a Bad Kids To The Back (kde ovšem slyšíme i velmi rafinovaná unisona a rytmické zvraty), která spíše evokuje pódiové improvizace Snarky Puppy než promyšlenou studiovou práci (hudebně publicistický web Everything Is Noise).

Není také divu, že se Michael League i kapela v některých motivech, aranžérských a hráčských přístupech opakují. Album Immigrance však není horší než jejich předchozí desky. Je prostě jen dvanácté v pořadí. A do pohybu s ním kapela svoje příznivce určitě dostane.

Snarky Puppy: Immigrance

Vyd. GoundUP, 2019