Přesvědčování přesvědčených M
Muellerova zpráva nebude mít na americké prezidentské volby vliv
inulý čtvrtek se možná desítky tisíc Američanů začetly do zprávy zvláštního vyšetřovatele Roberta S. Muellera III. na téma ruského vměšování do amerických prezidentských voleb před dvěma lety. A po obrácení poslední strany ze čtyř set čtyřiceti osmi můžeme vcelku spolehlivě říci, že si v ní každý najde to, co chce.
Pro republikány je vítězstvím, že – jak se píše ve zprávě – „vyšetřování nezjistilo, že by členové Trumpovy kampaně aktivně konspirovali či koordinovali s ruskou vládou při jejích aktivitách zasahujících do voleb“. Což v různých podobách zpráva opakuje na minimálně sedmi místech, kde řeší, zda docházelo ke kriminální konspiraci, a shledává, že nikoli.
Pro demokraty je vítězstvím, že – jak píše Mueller – „ačkoli zpráva neshledala, že by se prezident dopustil zločinu, ani jej neočišťuje“. A samozřejmě detailní mnohasetstránkové pojednání o tom, jak docházelo ke kontaktům představitelů kampaně tehdy ještě kandidáta Trumpa s Rusy, kteří jsou vcelku prokazatelně napojení na Kreml, a jak se už při samotném vyšetřování snažil prezident toto vyšetřování mařit a v několika případech ho zachránili před totálním průšvihem jeho právně vzdělanější podřízení, kteří nesplnili rozkazy svého prezidenta. Ze zprávy je také evidentní, že k obvinění z trestného činu nedošlo v některých případech jen proto, že si Mueller na počátku stanovil velmi vysokou laťku na kvalitu shromážděných důkazů a jejich průkaznost.
Trump v nelichotivém světle Zpráva nicméně nevykresluje Trumpa v moc lichotivém světle. Jednání jeho i jeho podřízených nebylo kriminální, ale jak napsal vlivný blog Lawfare, lidé z jeho kampaně „věděli, že se jim Rusové snaží pomoci. Tuto pomoc vítali. Místo toho, aby varovali veřejnost, přišli s takovou strategií pro vztahy s veřejností a pro kampaň, která měla z ruské nezákonné pomoci profitovat. Jinými slovy, Rusové a Trumpova předvolební kampaň měli stejný cíl a každá strana pro dosažení tohoto cíle pracovala se základním povědomím o tom, co druhá strana dělá. Pouze se nedomluvili na spolupráci.“
Je nutné také říci, že Mueller ani nemohl stanovit, zda se prezident dopustil jednání, které by bylo trestné, protože se rozhodl nepostupovat tak, aby výsledkem mohlo být tvrzení, že došlo ze strany Trumpa ke zločinu. Je to v souladu s platnou doktrínou ministerstva spravedlnosti, pod kterým vyšetřování probíhalo, že není možné trestně stíhat prezidenta ve funkci. Zpráva je tak popisem faktů, které mají sloužit pro „politický soud“prezidenta, se kterým počítá i americká ústava, tedy proces impeachmentu.
Koneckonců ke konci zprávy Mueller poměrně detailně rozebírá, proč podle jeho právního názoru je možné, aby se prezident vůbec dopustil maření výkonu spravedlnosti, což bylo také předmětem jeho vyšetřování. A dochází k závěru, že protože z ústavy je úlohou prezidenta „pečovat o to, aby zákony byly svědomitě dodržovány“, a ono svědomité dodržování znamená, že prezident svou moc užívá k prospěchu lidu a nikoli sebe sama, tak si nemůže dělat fakticky, co chce, jak argumentovali Trumpovi právníci hned v několika dopisech Muellerovi.
Politické a ústavní hledisko Americká veřejnost tak má obrázek o tom, jak to chodilo a chodí uvnitř Bílého domu. Nyní je na jejích volených zástupcích, aby se rozhodli, jak s Muellerovou zprávou a s jejím obsahem naloží. Dá se předpokládat, že Sněmovna reprezentantů bude pokračovat ve veřejných slyšeních, bude bombardovat Bílý dům žádostmi o dokumenty a povolávat před výbory svědky včetně Roberta Muellera a řady dalších protagonistů. Pro demokraty, kteří dolní komoru Kongresu ovládají, to vůbec nebude jednoduché. Na jednu stranu je tu politické hledisko – určitě nechtějí udělat z prezidenta mučedníka, což může ohrozit volební výsledek příští rok. Na druhou stranu je tu ústavní hledisko – Kongres má z ústavy danou úlohu být protiváhou výkonné moci a držet ji tak říkajíc „na uzdě“a závěry, které vyplývají z Muellerovy zprávy, jsou velmi závažné a velmi silně nahrávají tomu, že by minimálně k zahájení tohoto procesu dojít mohlo.
Někteří prominentní demokrati už se k tomu připojili, například senátorka Elizabeth Warrenová, která se snaží získat demokratickou prezidentskou nominaci pro volby 2020. Další kandidátka, senátorka Kamala Harrisová, uvedla, že je v případě impeachmentu „prostor pro debatu“. A bývalý ministr bytové výstavby v Obamově administrativě Julian Castro řekl, že „je naprosto opodstatněné“, aby Kongres zahájil příslušná slyšení. Zároveň ale jak kandidáti na prezidenta, tak další demokratičtí politici cítí, že lidé jsou vyšetřováním ruského vměšování unaveni a chtějí, aby jejich volení zástupci řešili především reálné problémy, jako je zdravotní péče, imigrace, změny klimatu a podobně, nikoli to, zda prezident bránil či nebránil vyšetřování svých vlastních údajných zločinů.
Demokraté určitě nechtějí udělat z prezidenta mučedníka, což může ohrozit volební výsledek příští rok