Cesta k Honicím psům za hvězdokupou

nad jihovýchodem v souhvězdí Hadonoše. O dvě hodiny později jej bude následovat poslední z výrazných planet, nažloutlý Saturn v souhvězdí Střelce.

Na počátku května se dočkáme i zvýšené porce meteorů. V noci z 5. na 6. května vrcholí činnost meteorického roje Éta Akvarid (nejpříhodnější pozorovací podmínky nastanou před rozedněním). Výhodou je, že Měsíc bude krátce po novu a nebude rušit. Pod tmavou oblohou snadno zahlédneme i slabší meteory, kterých mohou být až desítky za hodinu.

Za velkolepou show paradoxně stojí vesmírná drobotina – prachové částečky uvolněné z jádra Halleyovy komety vstupující do pozemské atmosféry. Třením o vzduch se zahřejí a během pár okamžiků vypaří. Ještě předtím však stačí ionizovat molekuly vzduchu ve svém okolí, čímž vyvolají světelný jev – meteor.

Květnové nebe nabízí i zajímavé objekty vzdáleného vesmíru. Třeba jednu z nejjasnějších kulových hvězdokup, kterou na tmavé obloze uvidíte už v malém dalekohledu. Nese označení M 3 (také NGC 5272), leží při okraji souhvězdí Honicích psů a cesta k ní není složitá: Na jejím počátku stojí jasná hvězda Arcturus ze souhvězdí Pastýře. V jejím okolí pak vyhledejte dvě o poznání méně nápadné stálice – Ró Bootis rovněž z Pastýře a Beta Comae Berenices z Vlasů Bereniky.

Zhruba ve dvou třetinách cesty mezi nimi se v dalekohledu objeví drobná mlhavá skvrnka s jasným středem. Jste u cíle! Jen ve velkých dalekohledech se však M 3 skutečně rozpadne na jednotlivé stálice. Pozorovatelé s menšími přístroji se musí spokojit s pohledem, který se naskytnul i francouzskému astronomovi Charlesi Messierovi, jenž hvězdokupu objevil. Bylo to 3. května před 255 lety.

Autor pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Brno