V čepici a na bicyklu
Pokud vyznavači pravdy a ústavnosti, jako například náš pan prezident Zeman, sledovali ukrajinské prezidentské volby, museli se cítit jako král Ludvík XV. ve filmu Fanfán Tulipán. Toho tam totiž „zradil nepřítel“, neboť učinil nečekané. Právě tak jako ona ukrajinská „banderovsko-fašistická junta“(moskevský termín).
Dovolila si ti totiž ve své proradnosti uspořádat svobodné a demokratické volby, kontrolované západními pozorovateli. A obhájce prezidentského křesla, jehož preference od začátku kampaně silně klesaly, ani nenapadlo je vylepšit nějakým zahraničním dobrodružstvím, naopak. Prezident Porošenko porážku uznal, soupeři gratuloval, křeslo uvolnil. Jak se asi cítí ruský občan, pokud má ještě
sílu takové události sledovat, který už dvacet let žije v carství Putina a konce nevidět?
Už to by stačilo, aby stakan vodky (nebo nějakého lihového sajrajtu s okurčičkou) nechutnal jako jindy. Ovšem zrada banderovsko-fašistické junty jde ještě hlouběji. Od poslední neděle má totiž Ukrajina židovského premiéra i židovského prezidenta. To je v tomto prostoru úkaz tak fantastický, jako kdyby například anglická královna přijela na dostihy v Ascotu v čepici a na bicyklu.
Je to několik týdnů, co se Hrad skrze svého mluvčáčka zle obořil na ministra zahraničí Petříčka, že tvrdě neprotestoval v Kyjevě, když tamní vláda udělila status veteránů asi stovce devadesátiletých staříků z UPA (Ukrajinská povstalecká armáda, nepřesně banderovci). A tento sympatický mladý kolohnát s tváří neviňátka odpověděl státnicky: to je věc Ukrajiny, sama se s tím musí vyrovnat! Volby ukázaly, že měl pravdu on, a nikoliv stálý čekatel na pozvání do Bílého domu. I na západní Ukrajině, baště to „banderismu“, dostal totiž mladý židovský prezidentský kandidát většinu.
Dva Židé v čele Ukrajiny vrhají i zvláštní světlo dovnitř visegrádské čtyřky, v níž se i premiér Babiš cítí dobře. O Maďarsku s jeho antisemitskou posedlostí Sorosem ani nemluvím.
Ale Polsko, nejsilnější část uskupení! Urazilo se smrtelně, když úřadující ministr zahraničí Izraele řekl, že polské děti sají antisemitismus z mateřského prsu. Načež rozbilo konferenci V4 v Izraeli. Takřka současně se však v polských novinách, distribuovaných i v polském parlamentu, objevil článek, jak poznat Žida na první pohled. Připomnělo mi to protektorátní Arijský boj. A o Velikonocích se obnovila tradice bičování a upálení žida, zatím jen Jidáše. A český Hrad či premiér ani muk!
Seznam ukrajinských problémů je dlouhý jako psí jazyk: oligarchové, korupce, ekonomika, životní úroveň. Troufám však, že první zásadní krok Ukrajina učinila a že si zaslouží veškerou podporu, kterou jí Evropa, tedy i my, může dát. JIŘÍ HANÁK