Odešel herec, bavič a režisér
Václav Postránecký
Václav Postránecký byl „lidovým“hercem, který však o svém poslání uvažoval se vší vážností. Své poslední práce v televizním seriálu se vzdal, až když mu nemoc dýchala zblízka na paty a nebylo možné indispozici dál překonávat. Rok bojoval s rakovinou a snažil se zmobilizovat fyzické i duševní síly, nakonec marně. Zemřel v úterý večer ve věku 75 let.
Není snadné zařadit Postráneckého herecký typ do některé z divadelních či filmových škatulek, byl v podstatě univerzálním hercem, který různé – tu obtížnější, tu snadnější, náročné i „provozní“– úkoly zvládal s řemeslnou jistotou. Hereckou profesi bral vážně, možná i proto, že se k ní probojoval vlastní pílí i přes počáteční otcův odpor. Rodiče jej sice nejprve „dali k řemeslu“– vyučil se zámečníkem –, od dětství však ochotničil a první zkušenosti s divadlem získal už jako dětský herec na scéně Tylova divadla. Přes „kulisáka“v Liberci a posléze jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti postoupil do Státního divadla v Brně, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let působil deset sezon v Městských divadlech pražských a od roku 1979 byl výrazným a aktivním členem činohry Národního divadla.
Možná proto, že režiséři využívali především jeho komediální strunu a viditelnou schopnost bavit se a bavit lidi, nezůstaly možná v paměti diváků ani tak velké dramatické postavy, zato jeho veselých, upřímných, přirozených chlapíků, kteří nezkazí žádnou legraci a jsou vždy po ruce a ku pomoci, jež měl možnost hrát od mládí až po zralý věk, si každý vybaví spoustu. Naštěstí mezi stovkami postav, figur a figurek, které Václav Postránecký ztvárnil na plátně i pro televizní obrazovku (přesněji kolem 170, jen seriálů byly čtyři desítky), bylo několik pro herce Postráneckého naturelu velmi šťastných – například Přemek
Tvaroh v seriálu Františka Filipa Byl jednou jeden dům nebo třeba Kerholec v Cirkuse Humberto, seriálu podle literární předlohy Eduarda Basse opět v režii Františka Filipa. A jistě nejen pamětníci znají Postráneckého dirigenta Michala z populárního filmu Marie Poledňákové S tebou mě baví svět…
Diváci a posluchači se s Postráneckým potkávali i jako se zdatným dabérem, výrazným hlasem v rozhlasových dramatizacích, vtipným vypravěčem hereckých historek, byl zván do zábavných pořadů všeho druhu, neodmítal role ani v divácky nenáročných titulech, jež neměly u kritiků naději na ocenění, vždy však odváděl profesionální práci a režiséři na jeho oblibě mohli stavět. Později sám využil letitých zkušeností herce a kolegy režíroval a stal se i jejich představitelem v Herecké asociaci.
Základem jeho práce bylo jeviště a snaha, aby jeho prostřednictvím bylo sdělení inscenace srozumitelné, aby diváci pochopili záměr tvůrců: „Mým úkolem je udělat divákům tu cestičku schůdnou, aby mě chtěli následovat tam, kam jsem se já odvážil. Nikdy není vina diváků v tom, že nerozumí. Já totiž mám vždycky pár měsíců na to všechno pochopit, ale oni to musí pochopit za dvě hodiny,“svěřil se v rozhovoru v Lidových novinách v roce 2002. O herecké práci mluvil jako o vztahu, jenž má být součtem chemických vazeb, které musí fungovat, „vášnivým vzájemným se vydáváním všanc, při němž má panovat absolutní důvěra“.
Byl i kritický k možnému hereckému selhání, pokud publikum nereaguje podle záměru tvůrců: „Špatná reakce je vždycky svědectvím, že jsem svou práci špatně odvedl... Herec svůj díl FILMOVÉ A TELEVIZNÍ ROLE (výběr) Byl jednou jeden dům (1975 ) Muž na radnici (1976 )
Jak se budí princezny (1977) S tebou mě baví svět (1983) Létající Čestmír (1983 ) Cirkus Humberto (1988) Černí baroni (1992)
Konto Separato (1996)
Brouk v hlavě (2002)
Vše pro syna (2003)
Falešné obvinění (2003) Četnické humoresky (2003) Bankrotáři (2003)
Loupežníci (2005)
Boháč a chudák (2005)
Jak se krotí krokodýli (2006) Příkopy (2007)
Bobule (2008)
2Bobule (2009)
Cukrárna (2010)
Ach, ty vraždy! (2010) Dvanáct měsíčků (2012) Doktoři z Počátků (2013) Vinaři (2014)
Bezva ženská na krku (2016) Strašidla (2016)
Bajkeři (2017)
Ten, kdo tě miloval (2018) Krejzovi (2018)
Když draka bolí hlava (2018) Červeň (2019)
ROLE V NÁRODNÍM DIVADLE (výběr) William Shakespeare:
Král Lear (1979 )
Ladislav Stroupežnický:
Naši furianti (2004)
Ivan Stodola:
Čaj u pana senátora (2010)
Karel Čapek:
Věc Makropulos (2010)
Nick Whitby: Být či nebýt (2011) Eugene Ionesco: Nosorožec (2012) Lucy Prebble: Enron (2012) Moli`ere: Pán z Prasečkova (2012) Robert Wilson: 1914 (2014)
Peter Morgan:
Audience u královny (2015)
A. P. Čechov: Tři sestry (2016)
viny nese vždycky, je součástí tvůrčího kolektivu.“Uvědomoval si, že pojem umění v divadle je někdy těžko uchopitelný a napětí mezi jevištěm a hledištěm prchavé: „S tím divadelním uměním je to potvorský: de facto neexistuje, nedá se konzervovat. Je jen v tu chvíli a nejstarší je právě skončené představení. S tím naším kumštem je to takhle a je o smlouvě mezi hercem a divákem.“