9. květen pro starší a pokročilé

Na 9. květen si my, kteří na to už máme věk a přitom ještě fungující hlavu, pamatujeme jako na „Den osvobození ČSSR Sovětskou armádou“, což byla ovšem zase jedna komunistická lež. Vlastně by stálo za to někdy prozkoumat, co bolševici kdy řekli a byla to pravda, což by ale moc práce asi nedalo, protože toho bylo hodně málo, jestli vůbec něco.

Ale abych se vrátil k tomu 9. květnu, tak zaprvé není pravda, že Sovětská armáda v roce 1945 osvobodila ČSSR, protože tehdy žádná ČSSR vůbec ještě nebyla, nemluvě o tom, že čtvrtinu Čech osvobodili Američané. Dále není pravda, že to osvobození nastalo zrovna 9. května, protože třeba z východního Slovenska vyhnali Rusové nácky už v listopadu předchozího roku, a naopak poslední

boje proběhly 11. května na Příbramsku, takže se člověk musí ptát, jak to s tím datem bylo.

No a odpověď je taková, že 9. května slavili v Moskvě, a slavili ho tam vlastně kvůli Francouzům, kteří si stejně nafoukaně tehdy jako dneska mysleli, že jsou velmoc, i když tahle válka už na svém začátku jasně ukázala, že nejsou, a tak zdržovali podpis německé kapitulace, dokud do Berlína nepřijeli jejich generálové. Tak se stalo, že při tom podepisování bylo v Berlíně sice ještě pořád 8. května, jenže už těsně před půlnocí, takže v Moskvě bylo už 9. května, a proto se v Sovětském svazu konec války slavil až v tenhle den.

No a my jsme museli slavit podle nich, čili s příjezdem sovětských tanků do Prahy tohle datum nemělo nic moc společného, ty přijely už po německé kapitulaci. To byl také důvod, proč v tom prvním z nich, když sjížděly Chotkovou silnicí, stál velitel v otevřeném poklopu. Takže když na jeho tank v panice vystřelily obsluhy německých stíhačů tanků, které stály na Klárově a chystaly se utéct k Američanům, tak se stalo neštěstí, protože střela sice sklouzla po pancíři, jenže pak trefila vedlejší dům, z jehož fasády tomu veliteli, poručíku Gončarovovi, spadla na hlavu cihla. Dodnes tam má malý pomníček, byl to opravdový hrdina, bojoval od prvního do posledního dne války a po jejím konci si tohle opravdu nezasloužil.

Jel v tanku slavného typu T-34 s věžovým číslem 1-24, z čehož je vidět, že komunistická lež byl i ten tank s číslem 23, co stál dlouhá léta na Újezdě a my jsme se o něm museli učit básničky, ovšem na tom soklu byl tank typu IS-2, kde to IS znamená Iosif Stalin. Ale je fakt, že na čísle 23 něco pravdivého bylo, totiž že znamenalo, za kolik let ruské tanky přijedou znova, což se splnilo, a my jsme se pak, v sedmdesátých letech, hořce smáli vtipu, že to číslo má po osmašedesátém nový význam, totiž kdy zase odjedou, a pak se stal ten zázrak, že v roce 1991 opravdu odjely. Tak si říkám, že jsme udělali moc dobře, že jsme ten tank dali pryč, protože možná taky díky tomu v roce 2014 nepřijely ruské tanky zase, a já pevně doufám, že u toho už zůstane. KAREL OLIVA