Cílem je i respekt pro Vietnamce
V Česku žijí desítky tisíc Vietnamců. Jsou pracovití a drží pohromadě. Na obojí vsadil Tran Van Sang, který chce být prvním vietnamským europoslancem.
PRAHA Při toulce okolím pražského Petrského náměstí člověk narazí na řadu večerek. Poslední dny mají vedle dlouhé otevírací doby společnou i atypickou výzdobu. Zvnějšku se na každé z nich skví volební plakát. Na něm je Tran Van Sang, kandidát do Evropského parlamentu za hnutí PRO Zdraví a Sport. Nejde o specialitu prvního pražského obvodu, Sangova tvář se vyskytuje na vietnamských obchodech po celé republice.
Sang patří mezi první kandidáty do vysoké politické funkce, kteří otevřeně cílí na vietnamskou komunitu jako voličskou skupinu. Může se mu to vyplatit. Vietnamců tu žije kolem 60 tisíc, jsou třetí nejpočetnější menšinou. Podle posledních dostupných čísel ze sčítání lidí v roce 2011 se k vietnamské národnosti přihlásilo skoro 30 tisíc občanů země. Tedy lidí s volebním právem.
Na zmíněných plakátech – a minimálně jednom obřím billboardu v Plzni – stojí Sang v dobře padnoucím obleku vedle apelativního nápisu: „První vietnamský europoslanec?!“Komunita na tu možnost zřejmě slyší, minimálně v ochotě zapojit se do kampaně. „Jsem mezi Vietnamci oblíbený. Když jsem řekl, že chci kandidovat, nabídli, že mi pomohou. Je to spontánní,“sdělil LN kandidát.
V Machových stopách Vietnamská komunita je v Česku dobře zavedená, zacílení na její etnickou notu nehrozí vyvolat nepokoje, jako kdyby se podobnou cestou vydala třeba muslimská obec. Že jde o jednu z nejpopulárnějších národnostních skupin, dokládá i výzkum Medianu z roku 2015.
Ještě dva trumfy jsou na straně Sanga: podle posledního žebříčku Kantaru pro ČT má hnutí PRO Zdraví a Sport potenciál 4,5 procenta, takový podíl lidí uvažuje, že ho bude volit. Hnutí je s tímto ziskem první pod pětiprocentní hranicí, přičemž nad ním jsou jenom zavedené parlamentní strany.
A konečně, evropské volby jsou ideální platforma, kde soudržnost a etnickou loajalitu vietnamské komunity ozkoušet, protože kvůli nízké účasti stačí relativně malý počet hlasů, aby to vyšlo. Předsedovi Strany svobodných Petru Machovi, který také prosazoval pravicovou politiku a změnu Evropské unie jako Sang, stačilo v roce 2014 k mandátu necelých 80 tisíc hlasů.
Zvýšené nasazení je v Sangově případě nutné, chce-li se prosadit – hnutí ho dalo až na čtvrté místo, Mach šel do boje coby jednička. Chce-li majitel integračního centra do Bruselu, potřebuje preferenční hlasy. Co se týče financování poměrně masivního výlepu, tvrdí Sang, že sám přispívá jen trochu, většinu platí hnutí. Náklady mu šetří i součinnost komunity.
Přestože jeho agitační heslo míří jednoznačným směrem, tvrdí, že není a nechce být úzce profilovaným ochráncem zájmů jedné národnostní menšiny. ,,Nezaměřuji se pouze na Vietnamce, ale na všechny, kdo žijí v České republice. Jsem kandidát pro všechny lidi, kteří přemýšlí jinak,“říká. Co myslí tím jinak? „Většina členů parlamentu jsou buď moc staří, nebo jejich politické názory zaostávají za moderní dobou, ve které teď žijeme. Jsem Asiat, ale uvnitř jsem Čech. Prostě jsem v Česku rád a chtěl bych udělat něco smysluplného,“shrnuje na svém webu. Ideovým ukotvením je napravo od ODS. Vlastně se v mnohém podobá Machovým Svobodným.
Hnutí PRO Zdraví a Sport založil v roce 2013 Josef Dobeš, když skončil na ministerstvu školství i ve Věcech veřejných. V minulosti politické uskupení vyjednávalo o spolupráci se Zemanovci, teď ho vede Zdeněk Kubec, trenér a specialista na sportovní marketing. Z prvního místa kandidátky usiluje o mandát exposlanec TOP 09 Václav Kubata, druhá je vědkyně Eva Syková, která už si prošla spojenectvím s ČSSD i hnutím ANO, a třetí Tomáš Kotora, ředitel plaveckého bazénu Plzeň.
Starší fandí pravici
Před Sangem byla jediná vlaštovka, která se snažila vietnamskou loajalitu přetavit v hlasy. V roce 2014 to zkusil Nguyen Cong Hu na evropské kandidátce ODS. Jeho výchozí pozice byla ovšem podstatně horší, protože musel šplhat z dvaadvacáté pozice, tedy nevolitelného místa.
Ngô Thu Thaová v rámci své diplomové práce probádala pole politických názorů svých českých soukmenovců. Z ní se zdá, že největší šance má Sang u starší generace. Tedy lidí, kteří se narodili ve Vietnamu a do Československa přišli před rokem 1989. Druhou generací jsou jejich děti a nově příchozí. „O první, tajemné generaci se ví jen málo a vedle ní roste nová, mladá generace, která v sobě nese vysoký potenciál,“uvádí v závěrech průzkumu Thaová.
I když tajemná, odhalila první generace, že politicky tíhne k pravicovým subjektům, z těch tradičních je to ODS a TOP 09. Zároveň jde přesně o tu stranu světonázorového spektra, kam sám sebe usazuje Sang. Druhá generace v zásadě kopíruje preference mladých Čechů, nejvíc se jí pozdávají Zelení a Piráti. Kvůli nízké účasti v eurovolbách platí, že vítězí strany s disciplinovanými voliči – a to jsou většinou ti starší.
Sang má svou mateřskou komunitu obšlápnutou, pracoval jako koordinátor integračních projektů, tlumočil, vykonával lektorskou činnost a pomáhal cizincům s administrativou. Je zakladatelem a majitelem společnosti SANGU, která podle něj funguje jako integrační centrum.
Svou kandidaturu Sang oznámil ve skupině vietnamských obchodníků, kde připomněl, že otec přijel do Československa v roce 1969 a nechal za sebou svou vlast a rodinu. Byznysmeni vietnamského původu v Česku spoluvytvářejí páteř malého a středního podnikání, chce proto také bojovat za respekt k Vietnamcům v Evropě.