BIS učí řidiče, jak přežít v boji
OLOMOUC Nedaleko afghánské provincie Kandahár projíždí konvoj spojeneckých sil. Směřuje k tamní základně, když na něj zaútočí bojovníci radikálního hnutí Taliban. Úder dostane do úzkých francouzské vojáky. Pomohou jim pohotoví Češi, kteří přesně vědí, jak se v podobných situacích zachovat. Vděčí za to unikátnímu výcviku, jenž ve světě nemá obdoby.
Jmenuje se Riders a vznikl roku 1999. Projekt Bezpečnostní informační služby (BIS), který připravuje příslušníky tuzemských bojových složek na krizové situaci spojené s řízením vozidel, byl od počátku utajovaný. LN se s ním nyní podařilo seznámit.
Za dvacet let prošlo jedinečným výcvikem bezmála osm a půl tisíce lidí z řad tajné služby, armády, policie či zahraničních partnerů (USA, Velká Británie, Izrael). Pro Čechy se stal nepostradatelným předpokladem pro nasazení v zahraničních operacích.
„V bojové misi v Afghánistánu byly dovednosti získané v projektu využívány v podstatě neustále,“říká generálporučík Ondrej Páleník, někdejší velitel 601. skupiny speciálních sil a bývalý šéf Vojenského zpravodajství. Podle Páleníka je projekt nejlepší příkladem spolupráce orgánů státní správy, který pamatuje.
Vše odstartovaly počátkem 90. let dvě tragické dopravní nehody aut tajné služby. Na podzim 1991 zahynuli při havárii u Českých Budějovic dva zpravodajci, o několik měsíců později se další příslušník vážně zranil. BIS chtěla podobným situacím předejít a rozhodla se pro vlastní výcvik.
Ukázala na Jaroslava V., příslušníka zpravodajské služby, jenž měl mimo jiné zkušenosti s motocyklovým a automobilovým závoděním. „Chtěli jsme vytrénovat náš operativní tým, aby byl schopný pracovat a bezpečně dojet na místo,“líčí jednašedesátiletý rodák z Plzně.
Pod jeho vedením výcvik probíhající ve vybraných vojenských prostorech (zejména Libavá, Doupov nebo prostějovské letiště) pozvolna získával renomé a zaujal i jiné bezpečnostní složky. V polovině 90. let se k němu přidala armáda, konkrétně 6. speciální brigáda (nyní 601. skupina speciálních sil). Následovaly policejní zásahové jednotky včetně elitního Útvaru rychlého nasazení. Zájem o spolupráci byl takový, že ji bylo třeba legislativně zaštítit.
V roce 1999 byla podepsána meziresortní smlouva mezi ministerstvem obrany a BIS, čímž vznikl projekt Riders. Postupem let se do něj zapojila třeba 4. brigáda rychlého nasazení, 7. mechanizovaná brigáda, dopravní policie, celní správa nebo Vězeňská služba. S příchodem bojových jednotek se navíc „jednoduchý“výcvik sestávající z krizového řízení pozvolna proměnil v unikátní metodiku vypracovanou na základě zkušeností různých ozbrojených složek.
„Přišli kolegové a říkali, že by potřebovali nacvičit situaci, kdy by na ně někdo vystřelil nebo napadl jejich vozidlo. Co by měli dělat a jak se bude chovat spolujezdec?“přibližuje Jaroslav V. „Podíváme-li se do historie, ať už atentát na Františka Ferdinanda d’Este, nebo Johna Fitzgeralda Kennedyho, vždy to bylo přiblížení se ke koloně nebo kolona jela. A to ti šmejdi vědí a chystají se na to,“doplňuje kolega Jaroslava V., zpravodajec, jenž si přál zůstat v anonymitě. „Řidič v koloně je tak nesmírně důležitý. Jestli při střelbě ztuhne, nebo pojede pryč a nabourá, ohrozí životy dalších vojáků.“
Cíl projektu, jehož motto zní „S rozumem a odvahou rychle a přesně“, je zřejmý – minimalizovat ztráty na lidských životech. Ačkoliv za tu dobu v zahraničních misích zemřely tři desítky českých vojáků, podle velitelů, kteří se projektu zúčastnili, by mrtvých bylo mnohonásobně více, kdyby vojáci neabsolvovali zmiňovaný výcvik.
„Schopnost okamžité reakce a dovednosti ve využití rychlého manévru bezesporu zachránily životy vojáků speciálních sil v mnoha situacích, především při nenadálém napadení konvoje,“tvrdí generálporučík Páleník. „Projekt Riders posunul hranici řidičských dovedností našich specialistů na diametrálně úplně jinou úroveň,“pochvaluje si. Obdobně hovoří též bývalý velitel 7. mechanizované brigády a současný ředitel sekce rozvoje sil resortu obrany, generálmajor Ivo Střecha. Rozdíl mezi těmi, kdo výcvikem prošli a naopak, primárně při přesunech v konvojích v členitém terénu, ovládání vozidel, technice jízdy v krizových situacích vně i uvnitř obydlených území, byl v Afghánistánu markantní,“říká Střecha.
Vedle zmíněné dvojice se na projektu během jeho dvacetileté historie podíleli další výrazné tváře české armády, například nynější náčelník Generálního štábu armádní generál Aleš Opata nebo expředseda vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel. Všichni ve čtvrtek z rukou ředitele BIS Michala Koudelky obdrželi pamětní medaile jako poděkování za podporu výcviku.
Jedinečný je program Riders i vynaloženými prostředky – lidskými, materiální i finančními. Bezpečnostní složky do něj za ta léta investovaly desítky milionů. Podle tajné služby jej však za celou dobu nikdo nezpochybnil. Vždy měl plnou podporu. Momentálně Jaroslav V. se svým tříčlenným týmem připravuje vojáky na mise v Lotyšsku a Mali.