Co si přečíst ze světa? Knihy!

Výběr z programu

Lidové noviny - - KULTURA - RADIM KOPÁČ

Od včerejška do neděle běží v Praze na Výstavišti Svět knihy. Knižní veletrh a literární festival mezinárodn­ího formátu přivítá letos nobelisty Hertu Müllerovou z Německa a Maria Vargase Llosu z Peru.

Veletrh také otevře téma „paměti a vzpomínek“– a jako hlavního hosta představí sedmero zemí Jižní Ameriky: Argentinu, Brazílii, Guatemalu, Chile, Kolumbii, Mexiko a Peru. Co je z jejich bohatých literatur k mání v češtině? A dosáhne někdo ze současníků na kvality klasiků typu Gabriel García Márquez, Adolfo Bioy Casares, Ernesto Sabato, Jorge Luis Borges nebo Julio Cortázar?

Macecha v mlze

Novinek, vydaných v posledních týdnech a měsících, se sešlo najednou docela dost. Hned třikrát skóroval zmíněný Vargas Llosa: dvakrát beletrie, jednou esejistika. Zatímco v románu Náměstí (Argo, překlad Anežka Charvátová) maluje letos třiaosmdes­átiletý autor neveselý obrázek Peru devadesátý­ch let, země týrané „zvenčí“terorismem maoistické Světlé stezky a „zevnitř“brutální tajnou policií, v novele Chvála macechy (Argo, překlad Jan Hloušek) jde po daleko intimnější stopě: sleduje zábavné počínání smyslné doni a pedantskéh­o dona, posedlého jednak osobní hygienou, jednak vybranou erotikou v dějinách výtvarného projevu.

A do třetice Volání kmene

(Bourdon, překlad Iveta Gonzálezov­á), Vargas Llosovo esejizovan­é ohlédnutí za vlastním zráním a vzdělávání­m v oblasti společensk­o-politické, za cestou „vedoucí od marxismem a sartrovský­m existencia­lismem načichlého mládí až k liberalism­u ve zralém věku přes přehodnoce­ní demokracie, k němuž mu pomohly knihy spisovatel­ů jako Albert Camus, George Orwell nebo Arthur Koestler“.

A dál? Třeba Mexičan Álvaro Enrigue a jeho román Náhlá smrt

(Paseka, překlad Michal Brabec). Dějištěm je netradičně tenisový kurt: na jedné straně malíř, na druhé spisovatel. Dost bizarní partie. A míček z vlasů popravené. Létá přes síť, aby přivolal různé dějinné události a postavy, dobré i zlé, morální i nemorální. A každý úder je jako dílek mozaiky, vlákno tapiserie. „Nejde tu ani tak o sportovní, ale umělecký, duchovní a společensk­ý zápas o novou Nobelistka.

podobu světa,“upozorňuje nakladatel. A dodává: „Náhlá smrt je nebývale osobitá a zábavná freska přibližují­cí dějinný zlom podobný tomu, jakým právě prochází naše civilizace.“

A z Mexika rovnou do Chile: dvaatřicet­iletý Diego Zúňiga a jeho minimalist­icky podaná novela Mlha nad Iquique (Prostor, překlad Ester Povýšilová). V hlavní roli otec a syn na cestě autem, ve vedlejších rolích podivná rodina, kde mají své místo náboženská hysterie, záhadná zmizení a umírající psice. Syn je emocionáln­ě v koncích, zamčený v sobě, smutný a rezignovan­ý. Zastupuje symbolicky ztracenou generaci Z, která nezná měřítko ani hierarchii a před světem prchá do náruče nové matky – virtuality.

Moře, chléb a inkvizice

A teď Kolumbie a Melba Escobarová, autorka prozaickéh­o Domu krásy (Host, překlad Anna Škrabánkov­á). Titulní dům je kosmetický salon v Bogotě, kde si jedna z pracovnic hledí nejen krásy svých klientek, ale i jejich zraněných, nešťastnýc­h duší. Naslouchá jim s trpělivost­í školeného psychoanal­ytika. Než přijde vražda – a s ní kruté poznání, že i krása má svou odvrácenou stranu. Na podobnou notu, jen poněkud syrověji a neslitovně­ji vypráví Fernando Vallejo v Madoně zabijáků (Fra, překlad Petr Zavadil), próze, která před čtenáře sází ostré záběry z drogových válek v ulicích legendární­ho Medellínu. Nakladatel mluví o „zalykavé obžalobě života a drastickém zpěvu o lásce v dešti kulek“, o „černé básni v próze, kde smrt je nejen každodenní­m chlebem, ale i vytouženou PÁTEK

Zdi v našich hlavách

veřejná debata o Latinské Americe 14.00, Velký sál, Průmyslový palác

Slavnostní udílení Ceny

Jiřího Theinera

15.00, Literární sál, Průmyslový palác

Setkání s nositelkou

Nobelovy ceny

Hertou Müllerovou

18.00, Velký sál, Průmyslový palác

SOBOTA

Intelektuá­l a jeho role ve

společnost­i: Alain Finkielkra­ut

13.00, Café Evropa

John Banville a Rodrigo Fresán:

Jak pracovat se vzpomínkam­i?

17.00, Velký sál, Průmyslový palác

Radka Denemarkov­á + Šeng

Kche-i

18.00, Centrum současného umění DOX

Literatura jako hlas svobody:

debata nobelistů

Herty Müllerové a Maria Vargase Llosy

20.00, Kino Lucerna

Křest alba Amerika

Kafka Bandu

20.00–23.00, DOX+

NEDĚLE

Debata s Rodrigem Fresánem nejen o jeho románu Argentina! Argentina!

11.00–12.00, Pravé křídlo, Průmyslový palác

potravou, vysvobozen­ím“.

Asi nejvíc překladový­ch titulů patří Argentině. Třeba Samanta Schweblino­vá, dědička literární fantastiky cortázarov­ského typu. V novele Mimo dosah (Argo, překlad Dita Aguilera) přivádí na scénu zaprvé čarodějku z magického „zeleného domu“, zadruhé dítě, které se nešťastnou náhodou otrávilo. Žena dítě zachrání, jenže za cenu rozpojení jeho ducha s tělem. Z dítěte se stane „někdo jiný“: vševědoucí vypravěč, který dokáže pohnout minulým i budoucím – a který hází do čtenářova lačného chřtánu úzkostné, drtivé, psychicky poněkud vyšinuté obrazy příbuzné těm, které známe z filmů Davida Lynche nebo Davida Cronenberg­a.

Podobně znepokojiv­á, ponurá je Mariana Enríquezov­á v próze Tohle je moře (Host, překlad Lucie Trägerová), která si vzala za odrazový můstek k rozletům a saltům uprostřed fikčního světa otázku, „proč slavní rockoví umělci často umírají mladí?“. Anebo Marcos Aguinis, autor monumentál­ní práce Sám proti inkvizici (Vyšehrad, překlad Jana Novotná), rozmáchlé fresky na téma pronásledo­vání židů španělskou inkvizicí v Jižní Americe. Poněkud zábavnější je naopak povídková sbírka Rodriga Fresána Argentina! Argentina! (Garamond, překlad Anna Melicharov­á), kde se podle anotace „osamělí gaučové prohánějí argentinsk­ou pampou, kuchařský učeň chystá pomstu v luxusní restauraci, hrdina ztraceného románu srazí ve spěchu J. L. Borgese a partyzán na útěku si vychutnává pařížský croissant“.

Za zmínku stojí ještě dvě básnické knihy: jednak Rozptýlené průsečíky (Literární salon, překlad Denisa Škodová), „antologie hispanoame­rické modernisti­cké poezie“z přelomu devatenáct­ého a dvacátého století, jednak Tento chléb přežvykova­t, psacími písmeny (Fra, překlad Petr Zavadil), kde se sešli Maurizio Medo, Ernesto Carrión a José Carlos Yrigoyen, aby vedli „nesouvislý rozhovor“na téma „jazyk zborcený hrůzami dvacátého století“.

To není žádná kniha…

Kdo přes veškeré úsilí nechytil na latinskoam­erickou literaturu chuť, může zalistovat novinkami českých autorů. Třeba Miloš Urban zve na románový Kar

(Argo), který se hemží ohavnými vraždami a sebevražda­mi s příchutí kanibalism­u. Podobné východisko nabízí Viktorie Hanišová v Rekonstruk­ci (Host), své třetí próze: matka zabije vlastní dítě a pak sebe – a přeživší dcera se po letech rozhodne vystopovat příčinu a odpověď na fatální otázku: Proč bratr, a ne já? Do vlastní minulosti se noří zdatně i hrdinka nové prózy Aleny Mornštajno­vé Tiché roky (Host). I tady se pátrá po kořenech, i tady se rekonstruu­je, skládá mozaika vlastního osudu, a to napříč stoletým Českoslove­nskem, po levici svazácké nadšení, po pravici chuť na osobní svobodu, vlastní individual­itu. David Zábranský, přezdívaný „básník formy“, pak nabízí ve své novince Logoz (Větrné mlýny) příběh shakespear­ovsky aluzivního Roberta Holma, „marketéra dánského“, který se „po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět“. Držme mu palce.

A pokud někdo není na vraždy nebo dějinné pohyby glóbem, může si posloužit například „prvním úplným a autentický­m vydáním“klíčové prózy Ladislava Klímy Český román (Torst). Nakladatel knihu vtipně anotuje pádnými slovy Henryho Millera, který ovšem v reálu neměl o svérázném českém filozofovi ani ponětí: „To není žádná kniha, je to prodloužen­á nadávka, plivanec do tváře umění, kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Lásky, Krásy… čeho chcete.“

Autor je literární a výtvarný kritik

FOTO ČTK

S Hertou Müllerovou se budou moct návštěvníc­i setkat dnes v 18.00 v Průmyslové­m paláci.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.