Válka v Gaze ekonomicky
Zbankrotovat k míru a prosperitě aneb Palestinci trpí zvláštní formou „ropné choroby“
Poslední přestřelka v Gaze má řadu příčin, tak jako každý konflikt. Ta, která byl tentokrát nejdůležitější, zůstávala často opominuta, totiž její ekonomické příčiny.
Mnohé z rozmíšek mezi Hamásem v Gaze a izraelskou vládou či armádou mají v podstatě povahu vzájemného sdělování, něco se jimi dává najevo. Poté, co Izraelci odhalili a zlikvidovali podzemní tunely, se střílení raket, vedle zápalných balonů, stalo skoro výlučným druhem posílání vzkazů. Tentokrát se Hamás pokusil vynutit si větší příliv hotovosti do Gazy a uvolnění některých restrikcí při pohybu zboží (momentálně překračuje hranice z Izraele několik set nákladních vozů denně).
Zprávy do světa
Ve skutečnosti jde o ještě rozsáhlejší hru s větším počtem účastníků. Důležitým příjemcem signálů je Írán, který sice přeje Hamásu, ale jeho hlavním chráněncem je v Gaze Islámský džihád. Má raketový arzenál srovnatelný s tím, který má Hamás, a občas vede svou vlastní politiku, když poruší příměří s Izraelem, za které ovšem Jeruzalému ručí Hamás. Jindy na sebe vezme úkol střílet tehdy, když se to Hamásu nehodí. Vztahy mezi Hamásem a Islámským džihádem jsou tedy současně konkurenční i kooperační.
Hamás hraje svou hru také s Fatahem, Palestinskou autonomií a jejím předsedou Mahmúdem Abbásem, vládnoucím na Západním břehu. Abbás se postupně snaží Hamás ekonomicky přiškrtit, omezil například mzdy veřejným zaměstnancům samosprávy v Gaze, což navíc vedlo k omezení daňových výnosů. Odmítal také platit za elektřinu, již do Gazy posílá Izrael, a bránil dodávkám nafty do generátorů v Gaze.
Smyslem je obrátit tamní veřejné mínění proti Hamásu, což paradoxně vyvolává smíšené pocity u Izraelců, kteří si nejsou jisti, jestli je v jejich zájmu takovou politiku podporovat. Faktem je, že nespokojenost s Hamásem v Gaze roste, v březnu v Gaze proběhly protesty proti Hamásu, které tamní pořádkové síly zadusily, ale jistě ne navždy.
Hamás z organizace demonstrací obvinil Fatah, jenže i na Západním břehu se nedlouho předtím odehrávaly protesty proti korupci a nezaměstnanosti. Také Fatah a Palestinská autonomie omlouvají neúspěchy své ekonomické politiky tím, že jde o dopady konfliktu s Izraelem a jeho kontrolou vnějších hranic. Situaci dále vyhrotilo nedávné rozhodnutí Donalda Trumpa seškrtat pomoc palestinským organizacím i agentuře OSN specializované na palestinské prostředí.
Mahmúd Abbás proto mluví o ekonomické válce proti Palestincům, americký prezident prý tak chce Palestince donutit k přijetí podmínek zatím nezveřejněného mírového plánu. Abbás se pravděpodobně obává, že nebude moci přijmout některé kompromisy v něm obsažené, a je si vědom, že ho k ústupkům budou tlačit i důležité arabské země, které chtějí palestinskou otázku uzavřít a neutralizovat tak vliv Íránu v arabských záležitostech.
Část ekonomického tlaku na instituce Palestinské autonomie si však vyrobil sám Abbás. Podle ujednání z roku 1994 pro Palestinskou autonomii vybírají daně a cla Izraelci a předávají je Palestinské autonomii. Jenže vloni se rozhodli, že z celkové sumy odečtou částky, jež samospráva vyplácí „mučedníkům a vězňům“, tedy pachatelům útoků na Izraelce a jejich rodinám, měsíčně jde asi o 11 milionů dolarů. Abbás si chtěl udržet tvář a odmítl převzít i zbylé prostředky, čímž se ovšem dostal do značné finanční tísně. Na rozdíl od Hamásu se však nechce uchýlit k násilnostem – a ocitl se ve vlastní pasti.
Příjem vlády nespočívá ani tak ve výběru daní jako spíš v přerozdělování zahraničních darů a subvencí
Konec vlákna
Fatah a Hamás jsou tedy ve vzájemné tiché válce, ale současně čelí stejnému problému – nedostatku peněz a neschopnosti nějaké generovat. Palestinská společnost trpí zvláštní variantou „ropné choroby“, kdy příjem vlády nespočívá ani tak ve výběru daní, jako spíš v přerozdělování zahraničních darů a subvencí. To vede k pasivitě veřejnosti, ale jen do okamžiku, kdy peníze začnou docházet a otevře se otázka spravedlivého přerozdělení těch, které jsou k dispozici. Palestinci žijící v Gaze i na Západním břehu vidí luxusní vily a drahé vozy, ve kterých jezdí držitelé moci, a musejí si nutně klást otázku, proč se nouze vyplývající (prý) z konfliktu s Izraelem týká jen některých. Podle výzkumů sami Palestinci pociťují jako nejpalčivější problém neschopnost svých politiků vytvořit silnou ekonomiku, na druhém místě je korupce a teprve na třetím stojí okupace.
Tak jako se nic neděje s mírovým procesem, nehýbe se ani „duopolní“palestinská politika a to blokuje i jednání s Izraelem. Nutnou podmínkou uzavření míru i řešení ekonomických problémů je odblokování palestinské politiky, příchod nových sil, reformy a konstruktivní vzepětí veřejnosti. To je ovšem problém, který se v jiných formách týká celého regionu.