Když strach z justice spojuje
Nejnovější kampaní jednoho pokrokově-aktivistického spolku se staly demonstrace proti nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Od počátku není až tak jasné, co jim na Benešové vlastně konkrétně vadí, ale i druhá akce přilákala nezanedbatelnou účast. Pro mnoho demonstrujících je zřejmě motivací princip, že kdo je ve vládě Andreje Babiše, a nadto poradcem prezidenta Miloše Zemana, nemůže být dobrým člověkem – a je už jen z toho důvodu jasným ohrožením demokracie.
Možná jsou ale skutečné důvody některých účastníků přece jen pragmatičtější. Na demonstraci bylo mezi jinými neseno heslo Nejsme slepí. Takový plakát, který demonstrantům aktivisté rozdávali, lze jistě použít na jakoukoliv demonstraci na libovolné téma. Je asi jasné, že ti, kteří protestují, sami sebe za slepé nepovažují. Jenže nakonec se ukázalo, že mezi odvážnými bojovníky proti zlořádu zasahování politiků do justice se objevily dvě osoby, které onomu heslu daly úplně jiný, ba přímo opačný význam: expremiéři Bohuslav Sobotka za ČSSD a Mirek Topolánek za ODS. A čeho se tito dva bývalí giganti politických kšeftů a intrik obávají?
Že by se expremiér ČSSD bál, že se v největší zlodějině polistopadové doby, tedy v kauze vytunelované OKD, někdo konečně pokusí dosáhnout spravedlnosti nejen pro bezvýznamné úředníky, jimž privatizační
transakci uložilo ministerstvo financí, ale i pro nejvyšší patra politiky, možná i pro Sobotku, který jako ministr financí vládě tento skandální a pro stát děsivě nevýhodný prodej dolů na Ostravsku připravil a předložil? Nebo má Sobotka strach z vyšetřování motivů ostudné policejní reorganizace, kdy se potentátům sociální demokracie podařilo prozatím beztrestně, zato velmi efektivně ochromit fungování policie v citlivé oblasti boje proti organizovanému zločinu?
Nevíme. Ale víme, že proti odstranění neovlivnitelného plukovníka Roberta Šlachty, jehož útvar měla policejní reorganizace zničit, nikdo demonstrace neorganizoval. Nikdo také neprotestoval, když v České republice dlouhá léta vládla justiční mafie, proti které otevřeně vystoupila jen Marie Benešová.
Nebo že by se expremiér za ODS obával, že v kauze nákupu vojenské techniky pro armádu, v níž je odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení za podvod Topolánkův blízký přítel Marek Dalík, vylezou ven ještě další podrobnosti, co všechno se kolem té akvizice za mnoho desítek miliard korun dělo? Nebo snad že Dalík nebude propuštěn po půlce trestu na podmínku, jak někdo někomu možná sliboval?
Ale ptejme se také, kolik jiných politiků, úředníků nebo podnikatelů, kteří mají se spravedlností objektivně velký problém (například trestní stíhání na objednávku), se demonstrace proti Benešové účastnilo. A kolik tam bylo lidí, kteří v dobré víře, ale bez objektivních informací chtěli jen říct nahlas, že spravedlnost má být férová a měřit všem stejně.
Těžko říct – a nikdy se to nedozvíme. Co je ale jisté, je, že tihle dva padlí politici, Sobotka a Topolánek, svou účastí zatáhli mezi tisíce lidí svoje osobní letité problémy s justicí. S justicí, která má mít zavázané oči a rozvázané ruce a jednat jen a pouze podle zákona – padni komu padni.
Přesně to, co ministryně Benešová hodlá prosazovat. Proto ty obavy, ty výkřiky hrůzy, ty zlé a současně bezobsažné pomluvy na její adresu. Ono při nepěkné vidině, že podvody a zlodějiny přeci jen nakonec vylezou ven, se dělají mnohým mžitky před očima. Proto se skrývají za vznešená hesla o justici, proto se snaží odvést pozornost od podstaty věcí. A se tak při pohledu na onen transparent a smutné záběry, kde mladí demonstranti hrdě stojí vedle Sobotky a Topolánka, dá říci jediné: Pokud nejste slepí, otevřete oči a dívejte se kolem sebe. Jinak nebudete slepí, ale úplně zaslepení.
Tihle dva padlí politici, Sobotka a Topolánek, svou účastí na demonstraci proti nové ministryni spravedlnosti zatáhli mezi tisíce lidí svoje osobní letité problémy s justicí