Dividendy na národní rozvoj

Zamýšlený způsob financování Národní investiční plán významně nenaplní

Na konci minulého týdne ohlásil premiér Andrej Babiš plán na vytvoření Fondu národního rozvoje ČR. Z velmi fragmentovaných informací vyplývá, že fond by měl sloužit jako jeden ze zdrojů financování Národního investičního plánu ČR na následující léta. Babiš plán zatím oficiálně nepředložil, ale uvádí, že celkový objem investic by měl dosáhnout 3,5 bilionu korun, tedy 3500 miliard. Objem všech výdajů státního rozpočtu – investičních i provozních – na rok 2019 se plánuje zhruba ve výši 1500 miliard korun. Výše státního dluhu ČR je přibližně 1600 miliard korun. Národní investiční plán má tedy více než dvojnásobný objem letošních výdajů státního rozpočtu a podobný je i poměr ke státnímu dluhu.

Zdrojem kapitálu tohoto fondu by měl být dobrovolný odvod z dividend českých bank, a to ve výši deset až dvacet procent. Investorem do fondu by tak měli být akcionáři českých bank, a to nejenom ti hlavní, jako je Erste nebo KBC, ale logicky všichni, takže třeba i ti občané, kteří si na burze zakoupili akcie Komerční banky či Monety.

Výše dividend, které české banky každý rok vyplácejí svým akcionářům, se v průběhu času mění. Za rok 2018 bude jejich výše rekordní a dá se odhadnout na 45 miliard korun.

Andrej Babiš se podle svých slov s představiteli českých bank sešel a základní obrysy plánu představil. Dá se předpokládat, že zástupci bank ho zdvořile vyslechli a vzali si čas ke konzultacím.

Jako fond soukromého kapitálu Pokud popustíme trochu uzdu fantazii, zdá se, že Babišovým cílem je vytvořit jakousi obdobu fondu soukromého kapitálu, do kterého by pravděpodobně přispíval i stát a který by měl stanovený investiční horizont, předpokládanou výnosnost a řadu dalších kritérií. Protože příspěvky by měly být dobrovolné, nedá se očekávat, že by výnosnost fondu měla být nulová, protože pak by se jednalo spíše o dar. Očekávaná výnosnost fondů soukromého kapitálu je okolo dvaceti procent za rok. Běžný investiční horizont, tedy doba, na kterou je fond zakládán a za niž by svým investorům měl vyplatit investovaný kapitál včetně zhodnocení, je pět let.

S určitou mírou přibližnosti by se tedy jednalo o obdobu projektů, které známe jako PPP, tedy společné investice státního a soukromého sektoru.

Pokud by se podařilo do fondu získat desetiprocentní příspěvek z bankovních dividend, mohlo by tam za rok na kapitálu natéci 4,5 miliardy korun, pokud by se jednalo o dvacetiprocentní příspěvek, byla by jeho výše devět miliard. Fondy takového typu využívají ve značném množství úvěr, aby znásobily svoji finanční sílu. V extrémním případě by to mohlo činit až 80 procent a celková investiční síla fondu by činila přibližně 23 miliard korun při desetiprocentním odvodu z dividend a 45 miliard při dvacetiprocentním odvodu. Vztaženo na udávanou investiční náročnost Národního investičního plánu to tedy pokrývá přibližně jedno procento investic. Každá koruna je dobrá, ale takový zdroj financování asi Národní investiční plán významně nenaplní.

Další věcí je výhodnost takového financování pro stát. Pokud předpokládáme dobrovolný příspěvek ze strany bank, bude nutné, aby stát či obce investici včetně zhodnocení po čase vrátily. Je zřejmé, že zmíněné standardní zhodnocení investic do podobných fondů soukromého kapitálu by bylo výrazně vyšší, než pokud si stát půjčí na finančních trzích. Výhodou by snad mohlo být to, že stát by investice za určitých okolností nemusel vykazovat jako zadlužení.