Chlapec s pancéřovou pěstí
PRAHA Po vypuknutí Pražského povstání se přihlásil do povstaleckých jednotek na Žižkově. Výstřelem z pancéřové pěsti zničil samohybné dělo. Postup Němců se tak zastavil na křižovatce Na Ohradě. To je příběh Čeňka Tetauera.
Při Pražském povstání se účastnil útoků na Němci obsazený dvůr Pražačka. Odpoledne 7. května zahájila německá skupina útok od školy na Pražačce do prostoru křižovatky Na Ohradě. Ovládnutí křižovatky by německým vojákům umožnilo spojit se s posádkou památníku na Vítkově a vytvořili by si nástupiště k útoku nynější Koněvovou ulicí do centra města. Před samohybnými děly Němci hnali české obyvatelstvo jako živé štíty. Policejní strážmistr Jan Šedivý a dobrovolník Čeněk Tetauer zaútočili na první samohybné dělo z chodby domu 1156/106 pancéřovými pěstmi. Čeněk Tetauer stroj zasáhl a ve vozidle začala vybuchovat vezená munice. Nastalého zmatku využili čeští rukojmí a utekli. Němci se stáhli zpět ke škole na Pražačce. Křižovatka Na Ohradě tak znamenala nejzazší bod německého postupu proti povstalecké Praze ve směru od Českého Brodu.
Po znovuotevření českých vysokých škol po osvobození vystudoval Čeněk Tetauer pražskou techniku. V roce 1946 obdržel čs. medaili Za chrabrost. Nějakou dobu byl také zván na veřejné besedy, paradoxně jako údajný předobraz postavy Pepíka z povídky Jana Drdy Pancéřová pěst. Po komunistickém puči v roce 1948 se ale třídní původ otce a francouzský původ matky staly závažnými kádrovými skvrnami a zvaní na besedy ustalo.