Voda jen jednou za deset dní
Indii stejně jako každý rok zasáhlo sucho. Jeho dopady jsou však masivnější než v minulosti. S rostoucím počtem obyvatel totiž roste i poptávka, kterou přírodní zdroje již nejsou schopné pokrývat. Vodu tak musí dovážet vláda.
DILLÍ/PRAHA Stovky obřích prázdných barelů čekají na naplnění na suchem popraskané zemi. Kolem nich se netrpělivě pohybují obyvatelé slumu Vasant Kunj, ležícího na jihu indického hlavního města Dillí. Čekají na příjezd vládní cisterny, která je zásobuje vodou jen jednou za deset dní.
„Je to velice těžké, takto žít,“popsala pro CNN Fatima Bibiová, která zařizuje přísun vody do slumu. Připomíná, že pro rodiny je vládní cisterna často jediným zdrojem vody. Není neobvyklé, že rodinám voda dojde dny před příjezdem nových zásob. Lidí jsou žízniví a zaprášení. „Všechno je závislé na těchto dodávkách vody. Pití, vaření, čistota, praní,“dodává Bibiová.
Při příjezdu cisterny se okamžitě seběhne celé okolí. Muži i ženy zelenými hadicemi automaticky začínají plnit čekající barely. Každá rodina dostane 600 litrů, se kterými musí po deset dní vydržet. Pro porovnání: když se v Jihoafrické republice hlavní město potýkalo s největším suchem v historii, populace se musela omezit na 50 litrů vody denně na osobu. Ve Vasant Kunj jde o 60 litrů denně na rodinu. Voda je zde vzácnější než zlato. Před každým z domů stojí několik barelů a uličky mezi domky se tak stávají ještě užšími. „Používáme denně půl kbelíku vody na koupání a některé dny se ani nemyjeme,“popisuje Bibiová. „Nejprve vodou myjeme zeleninu, pak oblečení a občas i sebe,“vysvětluje, jak se voda ve slumu používá znovu a znovu. A nikdo nevyplýtvá ani kapku vody bez důvodu.
Problémy s nedostatkem vody jsou však po celé Indii a země v současnosti čelí nejhorší krizí v historii. Podle nedávné analýzy think tanku Niti Aayog pro indickou vládu se v současnosti musí vypořádávat s nedostatkem vody na šest set milionů lidí. Ročně pak kvůli suchu nebo kontaminaci vody zemře na 200 tisíc Indů. Do konce roku 2020 pak odborníci předpokládají, že 21 největších měst Indie bude naprosto bez povrchové vody. A podle vědců bude ještě hůř.
„Máme příliš mnoho lidí na moc málo vody,“uvedla zakladatelka neziskové organizace Force Jyoti Sharmaová. „Je nešťastné, že lidé nevidí, jak děsivé to je.“Jednoduše řečeno, indické vodní zdroje docházejí. Se zvyšující se urbanizací a vyšším počtem lidí ve městech potřebují lidé čím dál větší množství vody a úřady musejí stahovat vodu až ze vzdálených lokalit skrze vodovodní potrubí.
Podle analytiků je hlavním problémem fakt, že Indie bere většinu svých zásob vody z povrchových zdrojů. Několik desetiletí braly komunity napříč zemí vodu pouze z mělkých studen a nevyužívaly hloubkové vrty či jiné formy, a došlo tak k zásadnímu vyčerpání povrchových vod.
Problém s povrchovou vodou Poslední analýzy pak naznačují, že ve městech, jako je Dillí, Bangalůr či Hajdarábád, brzy dojdou zásoby povrchových vod a na 100 milionů lidí může být naprosto odříznuto od vody. A nedostatek vláhy zasáhne i průmysl – většinu jej totiž tvoří zemědělství, které je na vodních zdrojích absolutně závislé. „Vládní politika několika států, která dala farmářům možnost využívat zdarma elektřinu nebo využít dotace na čerpadla, studny a budování potrubí, vedla k nekontrolovanému využívání a plýtvání zdroji,“tvrdí ředitel Centra pro vědu a životní prostředí Sureš Rohilla.
Nedostatek vody je navíc zhoršován klimatickými změnami. Monzunové deště již nepřinášejí tolik vláhy, jako tomu bylo v minulosti, a sucha jsou častější. Vyčerpané vodní zásoby vedly v minulosti k obrovským zemědělským krizím a sebevraždám napříč farmáři. Od roku 1995 si sáhlo na život přes 200 tisíc lidí pracujících v zemědělství. Minulý rok se severoindické město Šimla ležící ve státě Himáčalpradéš dostalo do takové krize, že jeho vláda vydala oficiální prohlášení, které žádalo turisty, aby do země kvůli nedostatku vody nejezdili. A i tehdy se – stejně jako letos ve Vasant Kunj – objevovaly na ulicích dlouhé fronty lidí s barely na vodu.