Energetika v obležení Tykačem
Před pár dny vyvolala menší rozruch zpráva, že známý uhlobaron Pavel Tykač získal od švýcarské firmy Alpiq dvě české hnědouhelné teplárny – Kladno a Zlín. Zajímavá je hlavně ta první; má téměř desetinásobně vyšší výkon než druhá a je daleko blíž velkolomům, které Tykač ovládá. Navíc pro zásobování teplem využívá jen dvanáct procent svojí kapacity, zbytek běží kvůli produkci elektřiny tím nejméně efektivním a pro prostředí i zdraví lidí nejvíce zatěžujícím způsobem. Vzhledem k masivnímu vývozu elektřiny z ČR (v objemu odpovídajícímu spotřebě všech českých domácností) a strategickému cíli státu upřednostnit uhlí pro výrobu tepla v efektivních teplárnách by bylo nejlepší dva ze tří bloků neprodleně uzavřít. Švýcarská firma chlubící se odpovědností za řešení změny klimatu to mohla udělat. Pokud nyní prodej vykazuje jako snížení emisí, jen se neoprávněně lakuje na zeleno. Přechod elektrárny do firmy, která chce spalovat uhlí desítky let a opakovaně se snaží vyhnout ekologickým standardům, znamená naopak více skleníkových emisí, více prachu a rtuti v ovzduší.
Pavel Tykač nezískal jen další způsob, jak zpeněžit těžené uhlí. Kontroverzní podnikatel nebezpečně posiluje svoji pozici v energetice i potenciál vydírat stát. Že jde přes mrtvoly, ukázal v divokých devadesátých letech účastníkům vytunelovaných CS fondů. Pak znovu nám všem, když ovládl bývalou Mosteckou uhelnou společnost a z nástupnických firem vytáhl již 22 miliard do daňového ráje. A nyní, když bez ohledu na zájmy státu a naše zdraví navyšuje výrobu v elektrárně Chvaletice a žádá nehorázné úlevy z limitů pro znečištění ovzduší.
Nyní je zase o něco silnější a dostal ke svojí nečisté hře něco, co neměl v roce 2015, kdy prohrál boj za prolomení těžebních limitů na velkolomu Československé armády a likvidaci Horního Jiřetína a Černic. Totiž možnost brát si jako rukojmí rodiny napojené na dálkové teplo v Kladně a Zlíně. PR jednotka Tykačova Sev.enu využívá i trollí farmu a studenty stávkující za ochranu klimatu neváhala přirovnat k nacistům. Takže se skutečností, že k zajištění tepla je potřeba jen zlomek uhlí páleného v Kladně, se jistě zatěžovat nebude.
Berme však nezodpovědný krok firmy Alpiq z té lepší stránky. A sice, že proběhl nyní a ne třeba za rok. Stal se totiž varováním pro vládu a dozorčí radu společnosti ČEZ. Na daleko větší sousto se Tykač teprve chystá, chce koupit od ČEZ největší českou uhelnou elektrárnu Počerady. Pokud obchod dozorčí rada nezarazí, koupí ji za čtvrtinu částky, kterou dal za majetek Alpiqu. Stát a my všichni s ním bychom se tak dostali do obležení Tykačem, který bude žádat další úlevy a svaté právo dál poškozovat zdraví lidí i ekonomiku. Naopak pokud se tentokrát už stát konečně vzepře člověku, který se stal miliardářem na jeho úkor a kvůli jeho chybám a benevolenci, odstartuje cestu k vymanění energetiky ze zájmů bezohledných prospěchářů a k její modernizaci.
Přechod elektrárny do firmy, která chce spalovat uhlí desítky let a opakovaně se snaží vyhnout ekologickým standardům, znamená více skleníkových emisí, více prachu a rtuti v ovzduší