Ukažte psovi, že lidské mládě je fajn
Dítě a pes mohou být jeden pro druhého skvělým parťákem a podporou. Dokážou si vzájemně dát tolik, protože jejich láska je nezkažená a bez výhrad. Aby soužití neskřípalo, je například potřeba psa na příchod dítěte připravit. A stejně tak naopak.
Spontánní hra dítěte se psem je pro mě jeden z nejhezčích pohledů. Oba si totiž užívají něčeho, co my dospělí už často zapomínáme. A to je přítomnost okamžiku. Dovedou se radovat opravdu upřímně, aniž by přemýšleli nad tím, co budou dělat večer, zítra, za týden nebo co se stalo v minulosti. Dokážou odhodit všechny kdyby a ponořit se do toho, co právě dělají na sto procent. Jejich radost ze hry nebrzdí přemýšlení nad tím, co si o tom myslí ostatní, nebo jestli dělají věci tak, jak společnost očekává.
Ne vždy se však můžeme v rodině z takové idylky radovat. A tak je třeba držet některé zásady, na které se zapomíná a jež bezproblémovému soužití napomáhají. Vesměs řešíme dvě základní situace. Pořizujeme psa v době, kdy už dítě máme. Anebo se dítě narodí, když už je pes nějakou dobu doma.
Na pelíšku je pes nedotknutelný
V prvním případě je především třeba si uvědomit, že psa nepořizuji dítěti, ale sobě. Ať je dítě sebeuvědomělejší, nemůžeme na něj takovou zodpovědnost uvalit beze zbytku. Je dobře, když se váš potomek uměřeně věku a svým schopnostem do péče o nového člena rodiny zapojí. Pro dobré fungování „smečky“bych dokonce řekla nezbytné. Je třeba na jejich soužití dohlížet a citlivě se v případě potřeby zapojit. Vysvětlete dítěti, že pes na pelíšku je nedotknutelný, má tam svůj „domeček“a místo, kam se může před celým světem schovat.
Nenechávejte nikdy psa s malým dítětem o samotě. Zvláště pokud mají sklon zkoumat svět a jeho hranice. Naučte dítě a psa vzájemnému respektu. Naučte je, jak poznat, kde má jeden i druhý hranice, a jak si spolu rozumět.
Najděte si čas, který bude jen psův
V druhém případě již máme doma psa, kterému jsme už dříve nastavili nějaká pravidla. Dejte psovi možnost se se změnami vyrovnat. Naučte ho, jak se v pro něj nových situacích má zachovat.
Často si lidé psa pořizují v době, kdy děti ještě neplánují a nemají potřebu psa na příchod nového člena smečky připravit. Je ale namístě si uvědomit, že pes s vámi bude dalších deset nebo patnáct let. Připravit psa je trochu jako připravit dítě na příchod mladšího sourozence. Ukažte mu, že lidská mláďata jsou super a není čeho se bát. Nenechte ho ale příchodem miminka přijít o všechno místo na výsluní. I když to není snadné, protože máte co dělat, abyste se se změnami vyrovnali sami, najděte si čas, který bude jen psův. Jen vy a váš čtyřnohý parťák. Tak jako dřív. Pak bude mít z přírůstku ve smečce stejnou radost jako vy.
Bezpečná skrýš
Jedno z rizikových období je čas, kdy dítě začíná lézt, chodit, jeho pohyby jsou nekoordinované a těžko předvídatelné. Objevuje svět a často ještě nemá dost rozumu na to, aby chápalo potřeby ostatních v domácnosti. Pro psa je tato situace nečitelná, matoucí a může z toho být nervozní. Tehdy je ještě víc než kdykoliv jindy důležité, aby měl pes své útočiště. Místo, které bude jen jeho, bude bezpečné a může se tam schovat před dítětem.
Dítě postupně učte, jak se k psovi přibližovat, kde jej hladit a nehladit. Míru kontaktu nechte na psovi. Pes, který odklání pohled, olizuje se, přivírá oči, stahuje uši nebo odvrací hlavu, toho má už akorát dost a prosí vás, abyste ho „osvobodili“. Co riskujete, pokud jeho signálům neporozumíte, snad nemusím ani zmiňovat. To neznamená, že nechávám psa zavřeného a od dítěte ho izoluji. Naopak, pokud projeví zájem o nového člena rodiny, řídím jejich vzájemnou interakci tak, aby byla pro oba zúčastněné příjemná a srozumitelná.
Nenásilným způsobem učím dítě, jak se chovat ke psu, a psa, jak komunikovat s dítětem. Například moji psí kluci mají výbornou kontrolu na jídlo. Takže nemusím řešit braní něčeho dobrého z ruky dítěte. Připravila jsem je na to již dávno předtím, než se s malým dvounožcem doma museli vyrovnat. Vlastně jedna z prvních věcí, které se doma prostřednictvím hry učili, bylo, s ohledem na jejich vlastní bezpečí, nejíst nic, co mi spadne na zem, i kdyby to byla třeba šunka. Vědí, že se jim vyplatí počkat a ne všechno jídlo je pro ně. Stejně tak jsem ale naučila svého malého syna, že do psí misky se nesahá. A už vůbec nesmí psa od misky vyhánět. I když by ho moji chlupáči k misce pustili, není to správné. Někteří psi mají potřebu si jídlo střežit. A já raději konfliktům předcházím.
Nezapomeňte! Dítě učte, kde psa hladit a nehladit. Když pes odklání pohled, olizuje se, přivírá oči, stahuje uši nebo odvrací hlavu, má už toho akorát dost.
Autorka je trenérkou Dobré psí školy