Učte zvíře radosti ze samoty

PSÍ DOVĚTEK

Hlasité vytí, kňučení, štěkot a jiné zvukové projevy, devastování bytu či domu, kousání nábytku, trhání čalounění, koberců, tapet. I močení a kálení v místnosti. To vše mohou být u psa projevy úzkosti ze samoty. Někdy je tento stres také nazýván strach z odloučení či separační anxieta.

Kromě již zmiňovaných projevů může

pes také ničit vchodové dveře do bytu a snažit se dostat ven. Utíká, když majitel není doma. Stres se může odrazit i v tom, že vás pes sleduje, kamkoli se hnete, na WC i do koupelny. A může mít zrychlené dýchání. Když odejdete z bytu, zaleze do pelíšku či skrytého malého prostoru. Při odloučení nepřijímá vodu ani potravu.

Chcete-li psovi pomoci, obvykle nepomáhají metody s postupně prodlužovaným odcházením.

A vše ještě mohou zhoršit různé „protištěkací obojky“. Pes sice přestane hlučet, ale stres zůstane a projeví se jinak.

Kousací hračky či balonky co vysypávají pamlsky, kongy se zamraženým obsahem fungují pouze na slabou úzkost.

Pryč s rituály odchodu

Nejlepší je pořídit si webkameru, ať máte detailnější informace o tom, jak se pes chová.

Obecně platí, že je potřeba omezit či změnit zvyklosti při odcházení z bytu, „odpojit“všechny signály a rituály odchodu – oblékání, boty, klíče... Oblečte se a dejte si ještě kávu, obujte se a chvilku ještě buďte u televize. Žádné „rychlovenčení“, mezi poslední vycházkou a odchodem z domu by měla být alespoň dvacetiminutová prodleva. Než odejdete, psa unavte. Zejména mentálně, fyzickou únavu pes rychle odbourá. Vhodné jsou hlavolamy, práce s čichem a podobně.

A učte psa radosti ze samoty. Použít k tomu lze i trénink odloučení a odložení. A to dvojího druhu: vzdalování se na vzdálenost a na čas. Začínáme velmi pomalu, doma, po centimetrech či desítkách centimetrů a postupně přidáváme čas nebo vzdálenost. A psa odměňujeme až po návratu. Pokud se pes zvedne či změní místo, klidně ho znovu odložíme a pokračujeme.

Autor je zakladatel Dobré psí školy