Pekari v kulichu

uspokojivě aplikovat žádný z tradičních vzorů mužského rodu. Z dat Českého národního korpusu vyplývá, že většina pisatelů jméno raději nechává nesklonné – pravděpodobně z obavy před neobvyklými shluky hlásek v některých pádech. S nesklonnou variantou pekari se přitom můžeme setkat pouze v Příručním slovníku jazyka českého (vycházel v letech 1935–1957), přestože primárně pracoval – podobně jako třeba Ottův slovník naučný – s podobou pekar, jež do českého deklinačního systému bez problémů zapadá. Novější Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) uvádí jako základní variantu sklonné pekari, podobu pekar pouze jako druhotnou. Nový akademický slovník cizích slov (2009) už uvádí pouze sklonné pekari; zkrácená varianta – byť uživatelsky vstřícnější – se zřejmě nevžila.

A jak tedy prasátko skloňovat? V češtině máme nevelkou skupinu slov mužského životného rodu zakončených na -i/-y. Jde téměř výhradně o slova přejatá, což je také důvod, proč se je nedaří „nacpat“pod klasické domácké vzory pán, hrad, soudce ani předseda. Patří mezi ně například dandy, grizzly, hadži, husky, kivi, kuli, pekari, pony, regenschori nebo yetti; stejnou strukturu mají i některá vlastní jména, jako jsou

Messi, Harry nebo domácké podoby typu Luki. Co se týče jednotného čísla, připojujeme k celému slovu zájmenné koncovky, tzn.

pekari, bez pekariho, pekarimu, pekariho, pekari!, o pekarim, s pekarim.

Složitější situace nastává u čísla množného, jelikož příručky se v názorech na skloňování rozcházejí. Přicházejí v úvahu dvě řešení: buď skloňovat podle vzoru „muž“, nebo znovu sáhnout k zájmennému skloňování. Z úzu je patrné, že v případě pekariho jednoznačně převažuje skloňování podle vzoru „muž“, tedy: pekariové, bez pekariů, pekariům, pekarie, pekariové!, o pekariích, s pekarii .Je to zřejmě proto, že při zájmenném skloňování nejsou tvary některých pádů dostatečně průhledné a bez kontextu by měl pravděpodobně nejeden čtenář potíže tvar rozklíčovat: pekari, bez pekarich, pekarim, pekari, pekari!, o pekarich, s pekarimi. Posuďte sami. A to jsme se ani nepokoušeli vyskloňovat slovo kuli („asijský nosič, dělník“); druhý a šestý pád množného čísla podle zájmenného skloňování totiž zní – opravdu – kulich!

Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR