Vesnice zeměměřiče K.

Po tichém náměstí vesničky Siřem kousek od Žatce se prochází skupina lidí. Někteří mluví česky, další německy. V jejich středu živě gestikuluje germanista Reiner Stach. Poté, co dokončil svou třídílnou sérii životopisných knih o Franzi Kafkovi, si vytyčil nový cíl: ve vsi, kde Kafka strávil šťastných osm měsíců ve společnosti své nejmilejší sestry Ottly, by s dalšími nadšenci chtěl zřídit Kafkův památník a rezidenční byt pro spisovatele. Byl by v domku těsně sousedícím s tím, kde kdysi Ottla hospodařila a kde s ní Kafka trávil zimní večery, než se přesunul do pronajatého pokoje v domku jen pár desítek metrů odsud. Obývala ho celá armáda myší, jež ho v noci týraly svými rejdy.

„V Česku Siřem nikdo nezná. Chtěli bychom to změnit,“říká Reiner Stach.

Kafka s pluhem

Franz Kafka přijel do Siřemi – tehdy Zürau – 12. září 1917, měsíc poté, co ho v nově pronajatém bytě na Malé Straně zastihlo masivní chrlení krve. To, co lékař zprvu lehkovážně označil za bronchiální katar a co Kafka považoval za „spolčení mozku a plic“, nebylo nic jiného než tuberkulóza. Smrtelná nemoc, jež si žádala okamžitou změnu životního stylu; léčba tehdy neexistovala. Od zasloužilého pracovníka Dělnické úrazové pojišťovny v Praze by se slušelo odjet do některého z vyhlášených lázeňských středisek, například do Merana. Ale to by to nesměl být Kafka. Ke kasárenskému režimu léčebných lázní měl z dřívějška odpor. Chtěl něco obyčejnějšího, klidného. Místo, kde by si mohl uspořádat myšlenky a být sám sebou. A tu se naskytla příležitost: jeho sestra Ottla už od jara hospodařila na statku jejich společného švagra Karla Hermanna v Siřemi, zapadlé vesničce malebně položené v kopcovité krajině a obklopené chmelnicemi.

Kafkovi přátelé i rodina považovali jeho rozhodnutí za šílenství. Jak by mu mohl pomoci pobyt ve vlhkém přízemním domě na vesnici, kde se neustále práší ze zemědělských prací? Ale on si nedal říct. Ba co víc, začal Ottle pomáhat na statku. „Trhal šípky, založil zeleninovou zahradu, na kolenou vyhrabával z půdy brambory, krmil dobytek, řídil koňské spřežení, ba dokonce štípal dříví a zkoušel to – ne zvlášť šikovně – s pluhem… Sotva se vrátil z Prahy od lékaře, svěřil se sestře, že chce zůstat, tentokrát ale vážně: vlastní domek na vsi, zahrada, políčko, toť vše, co potřebuje. Kafka snil o tom, že se stane sedlákem,“píše Reiner Stach ve třetím díle Kafkova životopisu, nazvaném Roky poznání (Argo, Praha 2018).

V Siřemi strávil Kafka celou zimu a část jara – nejdelší čas, který kdy žil na venkově. A byl šťastný.

„Siřem je krásná jako vždy, jen se schyluje k zimě, husí rybník před okny už někdy zamrzá, děti krásně bruslí a klobouk, který mi za noční bouře do rybníka uletí, musí se ráno málem vysekávat,“píše v listopadu příteli Oskaru Baumovi.

Ačkoli kostel, rybník i domy kolem návsi jsou na svém místě dodnes, Siřem dnes na návštěvníka z města působí úplně jinak. Oproti tehdejším 350 obyvatelům jich má už jen něco kolem 80. S lidmi, kteří tu žili před válkou, nemají společného nic: původní česká menšina byla vyhnána Němci na začátku války. Na jejím konci se karty obrátily a pryč museli Němci. Prázdné statky obsadili volyňští Češi.

Siřemský kostel je dnes zavřený a do jeho vytlučených oken duje vítr. Postupně se opravuje, kolem něj leží hromady vyvezené suti zarůstající býlím. Polovina náhrobků, které kostel obklopovaly, vzala za své, když sem vjel bagr.

A Siřemi chybějí i další dvě instituce, které dělají pořádnou vesnici: hospoda a škola. Budova původní dvoutřídky, jejíž otisk najdeme v Kafkově románu Zámek, tu pořád ještě stojí, děti ale dojíždějí do nedalekých Měcholup. Pokud tu vůbec ještě nějaké jsou. A pivo si každý přiveze ze supermarketu. Na pobyt slavného spisovatele upomíná jen poněkud amatérsky, ale o to dojemněji působící výstavka historických fotografií a dobových předmětů v domečku na návsi, v němž se dřív odečítala váha chmele na valnících. A reliéf Kafky s kočkou v náručí. Ten je však umístěn na nesprávném domě…

„Ta obec zaniká,“konstatuje Reiner Stach. „A my přemýšlíme, co se s tím dá udělat.“Není jediným člověkem, jemuž osud „Kafkovy vsi“leží na srdci. Už někdy na konci 50. let se tu byl podívat tehdejší dramatik Václav Havel spolu s režisérem Milošem Formanem, zda by se tu nedal natočit film na motivy Zámku. Majestátní budova kontribuční sýpky, stojící na kopci nad vesnicí, by k tomu mohla dobře posloužit. To, že Siřem skutečně byla předobrazem vesnice, z níž se zeměměřič K. chtěl dostat do zámku, se dnes považuje za jisté. V žádné jiné vesnici Kafka nestrávil zimu, v žádné jiné, kde byl, neodpovídá rozložení budov tak přesně jako tady. „Jen ten zámek byl spíš Pražský hrad, koneckonců pod ním Kafka prožil skoro celý svůj život,“je přesvědčen Reiner Stach.

Václav Havel se do Siřemi vrátil ještě jednou – coby prezident v roce 1997. Bylo promluveno mnoho slov, ale po jeho odjezdu se náves na dalších skoro dvacet let ponořila do svého staletého klidu. Kostel, který byl už v té době ruinou, dál chátral a po Kafkovi se tu jen občas zeptalo pár nadšenců z blízka i daleka.

Promarněné sté výročí

Jedněmi z nich byli novinářka Judita Matyášová a fotograf Jan Jindra, který už v roce 2002 založil projekt Cesty Franze K. Roky objížděl a fotil kafkovská místa nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Spolu s Juditou Matyášovou pak dohledali informace k jednotlivým lokalitám a vydali knihu Na cestách s Franzem Kafkou (Academia, Praha 2009).

„Nejdřív jsme v Siřemi uspořádali jednorázovou výstavu fotografií kafkovských míst v bývalé sýpce nad vesnicí a přednášku pro místní komunitu. Když jsme pak dostali nabídku od vedení spolku Siřem Franze Kafky ať na statku, který je přímo na návsi, vybudujeme expozici, tak to pro nás byl splněný sen. V srpnu 2017 byla vernisáž, kam dorazili lidé z celé republiky. V následujícím roce jsme plánovali další tematické výstavy a rezidenční pobyt pro literáty. Vedení spolku ale mělo o programu jinou představu, a tak se naše cesty rozešly,“vysvětluje Judita Matyášová, proč už sérii fotek z Kafkových cest v Siřemi neuvidíme; Jan Jindra ji z bývalé sušárny chmele odstranil. A David Herblich, který stále vede lokální spolek Siřem Franze Kafky, má teď své vlastní plány umělecké i obchodní: na červen si pozval švýcarskou malířku Doris Windlinovou a v Česku žijícího malíře ukrajinského původu Michaela Ščigola a na svém statku otevře Řemeslný pivovar. Z místní vyhlášené odrůdy chmele Siřem tu chce vařit jedenáctistupňové Kafka-Bier.

Rok 2017, který Judita Matyášová zmiňuje, byl pro Siřem velkou nadějí. Bylo to sto let od chvíle, kdy sem Kafka vkročil. Chtěli jsme tu udělat několikadenní festival. Abychom mohli požádat o dotace, potřebovali jsme získat českého partnera,“popisuje Reiner Stach organizační peripetie. „Mluvil jsem o tom se zástupci Společnosti Franze Kafky, ale okamžitě jsem viděl, že nemají zájem. Pak jsem oslovil Pražský literární dům autorů německého jazyka. Jeho ředitel David Stecher, odborně zcela neschopný a bezostyšný člověk, nám vysvětlil, že můžeme jeho instituci klidně jmenovat jako partnerskou, ale jinak pro ten projekt nechce udělat absolutně nic,“pokračuje Stach.

Z cílové části 30 tisíc eur nakonec dostali přislíbenou jen polovinu – od Goethe Institutu a Česko-německého fondu budoucnosti. „Festival jsme museli odříct, ačkoli už jsme měli domluvenou řadu akcí, například měl přijet Jaroslav Rudiš se svým Kafka Bandem. Jedinou akcí, která se na sté výročí nakonec uskutečnila, byla prohlídka Siřemi, kterou zorganizovali Judita Matyášová s Janem Jindrou.“

Domek, který měl štěstí

Teď se Reiner Stach a jeho literární přátelé pokoušejí o něco nového. A je velká šance, že tentokrát se to povede. Ottlin domek číslo 15 měl totiž loni štěstí. Byl na prodej a koupil ho muž, který je nejen přístupný debatám o spisovatelském rezidenčním bytě na svém pozemku, ale chce dům citlivě zrestaurovat, nikoli bořit. „I to se mohlo stát,“poznamenává Reiner Stach.

Dlužno dodat, že v domě číslo 15 Kafka pravděpodobně pobýval jen přes den. Noci trávil v pokojíku pronajatém v jiném domě, dnes už zbořeném. Na jeho místě stojí moderní tenisové hřiště. „Jsem tu už asi popatnácté,“glosuje to Reiner Stach, „ale hrát tenis jsem tu ještě nikdy nikoho neviděl.“

„Ten dům jsem našel přes inzerát. O Kafkovi tam nic nebylo,“vypráví Zdeněk Kunst, nový majitel Ottlina statku. O jeho historii se tak dozvěděl až v den, kdy si dům přijel prohlédnout.

Ochotně nás provází jeho místnostmi. Ukazuje dveře, u nichž byla pořízena známá fotka Franze s Ottlou. Vypadají jinak, ale že jsou to ony, je jasné: oknem na protější straně chodby prosvítá stejný výhled jako na staré fotografii.

„Snažím se to tady uvést do původního stavu,“popisuje Zdeněk Kunst. Mladý muž, který dřív pracoval v reklamce v Teplicích, teď dojíždí na nedalekou stavbu dálnice, kde má místo technologa výstavby. Od Kafky četl jen povídku Proměna. „Je to svým způsobem přitažené za vlasy, ale vystihuje to dobře ten pocit, když je někdo odlišný v rodině,“popisuje dílo, které na něj udělalo dojem.

Ironicky poznamenávám, že má určitě radost, že si koupil dům, do jehož rekonstrukce mu přišlo mluvit tolik lidí. Jakoukoli nevoli ale rázně popírá: „Já to beru jako bonus a ne jako nevýhodu,“říká a ukazuje nám pokojík, kde nejspíš přebývala Ottla. Původně si tu chtěl udělat koupelnu, ale když se dozvěděl, kdo tu bydlel, rozmyslel si to: „Nechám koupelnu v přístavku, který jsem chtěl ubourat.“

Na jeho pozemku je ještě menší domeček, pravděpodobně dřívější sklad nářadí nebo snad malá sušárna chmele. Právě tam by Reiner Stach se svými kolegy a přáteli chtěl zřídit rezidenční byt pro spisovatele se samostatným vchodem z návsi. Pan Kunst není proti, peníze nazbyt však nemá. O vše by se museli postarat mecenáši. Svou pomoc například s technickou konzultací projektu nabídla i starostka Blšan, pod něž Siřem spadá, Dagmar Břehovská, která ví i o dalších, tentokrát lokálních plánech na propagaci Franze Kafky ve zdejším kraji. „Edita Langpaulová ze spolku Okap Podbořany chystá turistickou stezku Po stopách Franze Kafky. Myslím, že už na ni dokonce má přislíbené finance,“říká starostka.

Téměř osm měsíců strávil na přelomu let 1917 a 1918 Franz Kafka v severozápadočeské obci Siřem. Právě tady definitivně ukončil pětiletý vztah s Felicí Bauerovou a do hlavy si vtiskl obraz vsi s dominantní sýpkou na kopci, aby jej později využil v románu Zámek. Přesto tu dnes spisovatele nepřipomíná téměř nic. Teď by se to mohlo změnit díky zájmu Kafkova životopisce Reinera Stacha. „Ta obec zaniká,“konstatuje Reiner Stach. „A my přemýšlíme, co se s tím dá udělat.“Není jediným člověkem, jemuž osud „Kafkovy vsi“leží na srdci.

Nepravý zámek

Společně pak stoupáme do kopce nad vesnici, kde stojí velká kontribuční sýpka. Ta, o které si Havel s Formanem kdysi mysleli, že by mohla být předobrazem zámku. Paní starostka od ní bohužel nemá klíč. Kdyby jej měla, mohli jsme si prohlédnout drožku, kterou přivezli Kafku z nádraží. Prý tam stále stojí.

Kolem sýpky roste do výšky plevel a bzučí včely. Když se Reiner Stach ožene, jedna jej píchne do spánku. Zatímco část skupinky se pak sklání nad germanistovou hlavou a hledá žihadlo, ostatní se kochají pohledem na malebnou obec, kde se zastavil čas.

„Je to až přízračné. Kafka si to tu ani nevyfotografoval – fotoaparát neměl –, ani nenakreslil. Alespoň pokud víme. Zapsal si dispozici vsi a podobu budov do paměti a po třech letech naprosto přesně ,obkreslil‘ v Zámku,“říká Stach. „Například támhleta budova,“ukazuje na statek v jedné z ulic vybíhajících z náměstí, „sloužila jako předobraz panského dvora. A pak ta škola – na fotkách z 20. let je vidět dokonce i hromada dřeva na zátop, popsaná v románu! Musel mít fotografickou paměť.“

Zvláštní genius loci Siřemi ocenili i milovníci Kafky, které sem několik let vozil Reiner Stach z Prahy. „Moje heslo bylo Zažijte Prahu s Kafkovým životopiscem,“popisuje své podnikatelské aktivity s úsměvem. „Většinou šlo o Švýcary. Siřem byla vždycky vyvrcholením celé akce. Ukázal jsem jim historické fotografie a pak ta skutečná stavení, která vypadají pořád skoro stejně. A v každé skupince patnácti dvaceti lidí se našel jeden dva, kteří plakali dojetím. Kafka je tam člověku tak nějak blíž než v Praze.“

Myslet si, že Kafka téměř sto let po své smrti zachrání vesnici, kterou její obyvatelé opouštějí, je asi naivní. Ale doufat, že tu vznikne něco víc než jedenáctistupňové Kafka-Bier, snad možné je.