Ráda odjíždím

Ve školství pracovala dvacet pět let. V době, kdy ostatní mají své jisté, vyměnila stálý ředitelský plat za volnou nohu. Dnes je Iva Faltová průvodkyní, která umožňuje klientům zážitky z destinací zejména v Jižní Americe. Jaké to je vylézt po třicáté na M

Při třicáté návštěvě jsem to přestala počítat, takže už nevím.

LN Může to ještě člověka bavit?

Může. Sice už vím, jak vypadá východ slunce a jak který kámen, ale já tam jdu s očekáváním, co na to řeknou klienti. Prožívám to s nimi. Někteří lidi po tom touží celý život, takže se koukám spíš po lidech.

LN Co trable, které musíte na cestách řešit? Sledovala jsem, že vám nedorazila zavazadla, jindy jste musela na svahu paní přilehávat, aby ji vítr v Patagonii při treku neodfoukl. Co třeba brblající klient?

Naštěstí jsem nemusela nikdy řešit veliký zdravotní problém a s klienty mám z 98,5 procenta ty nejkrásnější zkušenosti. Myslím si, že už umím povahy rozklíčovat. Pomáhá mi hlavně trpělivost a nadhled. Často se navážou letitá přátelství na cestách, ale tu a tam to nějak neklapne. Ale ať je klient takový, nebo makový, hodně do cesty investoval. Myslím si, že je mojí povinností jim zážitek předat bez ohledu na to, jak je mi kdo sympatický. A zpoždění se zavazadly se teď stává každou chvíli, ale to je to nejmenší.

LN Co jiného zapeklitého na cestách řešíte?

Třeba teď v září jsme zažili blokády. Se skupinou jsme jeli právě na Machu Picchu a pěstitelé koky – coceros – zrovna stávkovali a blokovali silnice. Ty blokády byly po cestě asi čtyři a já vždycky stávkující přemlouvala, aby nás pustili, že tam vezu klienty, kteří celý život sní o tom, že se sem jednou podívají.

LN Jak reagovali?

Jedni mi řekli, že nás pustí, když nás pustí další blokáda. Tak já běžela pěšky k další blokádě. Bylo to jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Uprosila jsem i je. Řekli mi, že nás pustí a že mám počkat, že k té předchozí blokádě pro mou skupinu dojedou autem. A jak jsem tam seděla, ženský si se mnou začaly povídat. Kolem zátarasu sedí vždycky celá vesnice, ženy tam vaří a chlapi hlídají. Začaly mě krmit polívkou, přinesly mi avokádo a já jim vykládala, jaké to máme u nás. Vždycky je rozesměju Sněžkou, protože tam jsou mnohatisícové vrcholy, a dostanu je tím, když jim řeknu že naše nejvyšší hora má 1603 metrů.

LN Prošli jste přes všechny blokády?

Poslední blokáda překonat nešla, takže jsme museli jít 30 km pěšky v bouřce. Byla jsem na klienty hrdá. Já vždycky říkám, tyhle silné zážitky si zapamatujte, ne že všechno šlo a všechno fungovalo. Což je další věc, že lidi poznáte až při zátěžových situacích.

LN Co je podle vás na práci průvodce nejdůležitější?

Znalosti a vědomosti, ale to se dá načíst . ... takže asi předat to, co se vyčíst nedá. To, jaká ta země je doopravdy. Jádro pudla.

LN Na cestách jste s klienty celý den, bez možnosti soukromí. Máte potřebu to po návratu vykompenzovat samotou?

Průvodcovství beru jako nekončící službu. Jsme spolu s klienty i v restauracích, kdy potřebují něco přeložit nebo předpokládají že si dáme večer víno a pokecáme. Začínáme často v šest ráno a končíme v jedenáct, takže nemám žádný volný čas. A je to tak správně. Ale když přijedu domů, potřebuju chvíli klid a nevadí mi, že jsem několik dní sama.

LN Ve kterých zemích teď provázíte?

Těch destinací postupně přibylo. Chile, Patagonie, Bolívie a poslední dva tři roky i Střední Amerika, takže Mexiko, Guatemala, Honduras nebo Kuba. Tam jsem loni jela provádět vánoční cestu na kolech. Taky mám Kostariku, Nicaraguu a za týden letím se skupinou do Bhútánu. Mimo domov jsem pět i šest měsíců v roce. Někdy i víc.

LN Jak se to dá sladit s rodinou?

Když jsem začala provádět, byly mé děti relativně velké. Jo, jsem ta obstarožní průvodkyně, která měla děti, když byla hodně mladá. A na volnou nohu jsem šla až tehdy, když už jsem neměla žádné splátky.

LN Jak vaše cesty toleruje partner?

Který? (Iva mě odzbrojí svou upřímností stejně jako Libuše Šafránková pana doktora Hrušínského ve filmu Vesničko má středisková – pozn. red.) V tom zlomovém roce, kdy jsem odešla ze školy, jsem měla změny nejen v pracovním, ale i osobním životě. Rozvedla jsem se a současného přítele jsem poznala v Peru.

Sice už vím, jak vypadá východ slunce a jak který kámen, ale já tam jdu s tím, co na to řeknou klienti. Prožívám to s nimi. Někteří lidi po tom touží celý život, takže se koukám spíš po nich.

LN Byl to váš klient?

Byl a poprvé jsem porušila zásadu nikdy si nezačínej s klientem. Ale zpátky k předešlé otázce, partner mému cestování rozumí, je to o toleranci. Úplně jednoduché ale není, když jste půl roku na cestách. Samozřejmě že ne v kuse. I když jsou přelety dlouhé, často 24hodinové, je to za cenu, abych tu mohla být. Doba, kdy jsem doma, pak strašně rychle uteče. Jenom týden trvá, než se srovnám z časového posunu. Pak domácnost, zahrada, přátelé, děti, vnoučata…

LN Předpokládám, že když jste doma delší dobu, začínáte mít roupy...

Myslíte jako ve filmu Čokoláda, sotva co zavane severní vítr, je třeba vyrazit na cesty? No nějak tak to možná bude. Ráda se vracím, ráda odjíždím. Zatím to takto funguje.

LN Máte nějaké cestovatelské sny?

Asi ne, to hlavní se mi splnilo. Když víte, s kým jedete, tak kamkoli. Chci procestovat ještě Evropu, Českou republiku, Slovensko.

LN Zmínila jste, že si okolí klepalo na čelo, když jste odcházela z práce. Jak reaguje dnes?

Jé, my ti závidíme! Ty se máš! Tys udělala dobře!