Pět úkolů pro novou sestavu

Unijní společenství čekají velké výzvy – debata o reformě vlastního fungování či určení, nač půjdou dotace.

PRAHA Evropská unie si jako motto zvolila Jednota v rozmanitosti, poslední roky však nad jednotou dominuje rozmanitost. Střetových zón je víc než jen uprchlíci, členské země rozděluje třeba i otázka klimatických cílů nebo rozpočtu. Na úrovni Evropské komise se definuje ambiciózní cíl, ale na Evropské radě, kde se scházejí nejvyšší političtí představitelé národních států, pak převládnou dílčí zájmy. Proto v popředí všech otázek stojí, kdo by měl mít hlavní slovo a jak proměnit kompetence.

Národ je víc

Rozhojňují se řady zemí, které chtějí, aby jednoznačným politickým vrcholem byla Evropská rada, již německá kancléřka Angela Merkelová připodobnila ke koaliční vládě Unie. Nyní má výrazné postavení Evropská komise složená z úřadů na způsob ministerstev – odsud přicházejí legislativní návrhy, tady se rodí strategie a rozpočet. Zvláště menší státy, jejichž vlivové prsty nejsou tak dlouhé jako německé či francouzské, jsou z toho otrávené – například visegrádská čtyřka. Zaznívá i požadavek, aby europarlament získal vlastní „zákonodárnou“iniciativu. Teď, chtějí-li poslanci měnit regule, musejí žádat Komisi, aby předpis nachystala.

Bezpečný kontinent Vedle obligátních – a dosud marných – snah o vytříbení jednotné pozice vůči nelegální migraci existuje i plán posílit spolupráci v boji proti terorismu, lepším a obšírnějším sdílením dat mezi bezpečnostními složkami. Na tom se najde shoda snáz než na aspektech migrační politiky.

Přísun běženců z Blízkého východu se ztenčil na zvladatelnou mez, ale vedle toho zůstávají nerozlousklé ořechy. Zaprvé integrace migrantů, kteří tu již jsou, aby se neradikalizovali. Zadruhé potřeba plánu pro Afriku, aby žízeň a hlad nevyháněly miliony lidí do Evropy. Odborníci již varovali, že vlna uprchlíků před nedostatkem vody by dalekosáhle přesáhla to, co se dělo v rocích kulminující migrační krize.

Klima vs. průmysl Kolbištěm se stala i otázka klimatických cílů. Část zemí by ráda zpřísnila závazky plynoucí z Pařížské dohody, respektive zrychlila tempo, jímž unijní společenství dosáhne nižší produkce skleníkových plynů. Ať už akcelerovaným nástupem aut na elektřinu, nebo vyřazením atomových bloků z podporovaných, čistých zdrojů, protože odpad z nich není obnovitelný. Pro část států, včetně České republiky, jsou to nepřijatelné kroky. Existuje obava, že bude-li Evropa příliš pionýrská v klimatických cílech, zlikviduje si průmysl a vydělají na tom státy jako USA, Čína a Indie, které se emisními závazky netrápí a opuštěný byznys si převezmou.

Zač se bude utrácet Evropská komise v návrhu osekala balík kohezních fondů, z nichž se platí projekty v méně vyspělých zemích, aby se srovnaly s pokročilejšími sestrami. Víc peněz má jít na prevenci migrace a její zvládání – to jsou třeba peníze do usychající Afriky. Po neblahých zkušenostech Komise také důsledně hlídá, aby země dávaly fondy na to, co nejvíc potřebují. I tohle je oblast, kde Česká republika figuruje mezi namítači, kteří nechtějí na kohezi šetřit, zato by rádi s dotacemi nakládali víc podle sebe. Svár vyvolávají i subvence pro zemědělce, zvláště pak otázka, jestli se nemají zastropovat podle velikosti podniku.

Digitální daň

Speciální sazba pro internetové giganty jako Google, Amazon či Facebook už měla být, ale v EU jsou i státy, které z měkkého daňového polštáře pro nadnárodní korporace žijí, třeba Irsko, takže společný postup neexistuje. Rakousko, Francie nebo Česko už nechtěly čekat a přišly s vlastním zákonem o digitální dani.