Po volbách startují šachy o vliv
V příštích týdnech se budou nově obsazovat tři klíčové pozice v Evropské unii: vedení Komise, Evropské rady a šéfa diplomacie EU
BRUSEL/PRAHA Několik hodin po oznámení výsledků eurovoleb začíná v Unii závod s časem. Zároveň i „souboj na dálku“, kdo bude mít navrch při obsazování klíčových pozic v EU. Na straně jedné stojí poslanci nově zvoleného Evropského parlamentu, na straně druhé premiéři osmadvaceti členských států.
Již zítra večer se chtějí sejít šéfové vlád na neformální večeři, aby v tomto ohledu učinili první rozhodnutí. Zjevně chtějí využít ve svůj prospěch časový náskok a chopit se iniciativy dříve, než se začátkem července sejde poprvé nový unijní parlament. Případně než v něm bude jasné nové rozložení sil.
Postup je takový, že šéfa Evropské komise navrhují premiéři či hlavy států a unijní parlament pak musí jejich návrh posvětit. Členské země a europarlament se tudíž potřebují. To ale nevylučuje, že než najdou shodu, mohou se i vzájemně blokovat.
Teoreticky by evropští lídři nikoho zvlášť do čela Komise hledat nemuseli. Většina z velkých politických frakcí v Evropském parlamentu před volbami nominovala své hlavní volební lídry (takzvané spitzenkandidaty) s tím, že právě oni jsou jejich první volbou pro nástupnictví odcházejícího Jeana-Clauda Junckera z Lucemburska.
Oslabení kancléři
Jenomže ani Němec Manfred Weber, nominovaný evropskými křesťanskými demokraty, ani Nizozemec Frans Timmermans za sociální demokraty či Margrethe Vestagerová za liberály nemají u premiérů dobré karty.
Platí to hlavně pro 46letého Webera. Jeho frakce zřejmě znovu obhájí prvenství v Evropském parlamentu, takže by si mohla pro svého dosavadního šéfa předsednictví Komise nárokovat. Na politikovi z Bavorska ale zřejmě vadí nejvíc, že nemá za sebou žádné vládní zkušenosti.
Kromě toho jsou kancléři Německa a Rakouska – Angela Merkelová a Sebastian Kurz, kteří dosud za Webera mezi premiérskými kolegy nejvíc bojovali – vnitropoliticky oslabeni. Ať už kvůli ztrátám hlasů svých stran při eurovolbách (Merkelová) nebo aktuální vnitropolitické krizi (Kurz).
Rakušanovi dnes dokonce hrozí, že mu poslanci vysloví nedůvěru a on bude muset odstoupit. A maďarský premiér Viktor Orbán, který ještě před několika měsíci Webera podporoval, se od něho v minulých týdnech distancoval s tím, že žádný z poslanců jeho národně konzervativní strany Fidesz pro něj ruku nezvedne.
Univerzální kandidát Barnier Jako největší překážka pro Webera by se nakonec mohl jevit odpor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten dával v minulosti opakovaně najevo, že by budoucí šéf Komise neměl pocházet ze současných unijních struktur.
Není také vyloučeno, že některým dalším premiérům by mohlo vadit, jestliže by na klíčové unijní pozici byl Němec.
O to víc se začalo ještě před eurovolbami spekulovat o možných kompromisních kandidátech, kteří by byli pro unijní premiéry „stravitelní“, zároveň by ale měli šance projít hlasováním v Evropském parlamentu.
Zde se skloňuje především jméno hlavního vyjednavače EU ve věci brexitu Michela Barniera. Má za sebou vládní zkušenosti, když byl francouzským ministrem zahraničních věcí, ale působil i v Komisi, kde byl jedním z jejích místopředsedů.
Díky tomu by zřejmě byl přijatelný také pro Macrona. Kromě toho je Barnier členem francouzských pravicových Republikánů, kteří jsou patří k evropským lidovcům čili frakci, která bude mít v novém parlamentu nejvíc zástupců.
Je nápadné, že Barnier, který podle svých slov „už neusiluje o žádný politický úřad“, v minulých týdnech cestoval do řady evropských metropolí, kde se scházel s premiéry.
Signál pro východní Evropu Kromě Barniera je jako možná kompromisní kandidátka do čela Komise zmiňována výkonná šéfka Světové banky Kristalina Georgievová. I ona byla, podobně jako Barnier, místopředsedkyní Komise. Ve prospěch sofijské rodačky by hrálo, že by byla první ženou v jejím čele.
Zároveň by šlo o důležitý signál směrem ke členským státům ze střední a východní Evropy. I ona by zřejmě mohla počítat s podporou lidovců.