Nechci dělat žádnou revoluci
Norský režisér Per Boye Hansen od 1. srpna 2019 nastoupí jako umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, zatím v ND působí jako poradce generálního ředitele Jana Buriana. Zaměstnanci i umělečtí pracovníci divadla ale zaslali řediteli Burianovi dopis, v němž výběr Hansena pro prestižní pozici zpochybňují.
Signatáři dopisu vytýkají vedení ND, že nejsou připravené nadcházející operní sezony, že Hansen nepředstavil dostatečně svou vizi, věnuje se výměně domácích sólistů za zahraniční a dostal operu do krize. Hansen ovšem říká, že nepřišel dělat žádnou revoluci, ale chce pracovat v týmu a v dialogu.
LN Co říkáte protestům a negativním reakcím na váš příchod do Národního divadla?
Především chci zdůraznit, že velmi dobře chápu obavy lidí z budoucnosti. Změny mohou být někdy těžké a oni se mohou cítit ohroženi. Národní divadlo je velká instituce a v té je složité každému všechno vysvětlovat a s každým úzce komunikovat. Nehodlám ale dělat žádnou revoluci. Naopak, chci zaměstnancům trpělivě vysvětlovat, oč mi jde, mluvit s nimi. Dialog je základ dobré spolupráce. Důvěra je však něco, co si musíte zasloužit skutky, ne mluvením.
LN Možná se lidé obávají zásadních změn, plánujete je?
Já jsem opravdu nepřišel do Prahy realizovat nějakou „svou velkolepou vizi“, nechci tady dělat „své divadlo“, přišel jsem na žádost vedení Národního divadla, abych pomohl operní soubor ještě více rozvinout a dostat na evropskou úroveň. Krok za krokem. Proces mého výběru představil opakovaně ředitel Jan Burian.
LN Je vám divadelní prostředí blízké?
Miluji divadlo a lidi v něm. Můj otec byl hudebník v divadelním orchestru. Pracuji v operním světě 40 let jako režisér, agent nebo umělecký manažer. No a taky jsem byl ženatý se dvěma sopranistkami. Vím dobře, co je divadelní prostředí a jak může být nabité nejrůznějšími emocemi. Takové situace znám. Já ale nechci lidem práci ztěžovat. Chci s nimi pracovat, jde mi o dobrou spolupráci LN Setkal jste se v Národním s nějakými těžkostmi či s nechutí s vámi spolupracovat?
Velmi úzce jsem skoro rok spolupracoval se správní ředitelkou Opery ND Silvií Hroncovou a generálním ředitelem Burianem. Podle mého názoru nám to šlo dobře. Byl jsem překvapený, když ona nyní najednou řekla, že se mnou dál pracovat nechce . Přitom od začátku jasně věděla, jaké budou kompetence – že já jsem umělecký šéf a ona ekonomický a administrativní. Přiznám se, že z toho jsem zklamaný.
LN Řekl jste, že operu Národního divadla dostanete do první evropské ligy. To zní hezky, ale jak to chcete udělat?
Především tu máme tři nádherné divadelní budovy s historickým kontextem, doslova jimi procházejí evropské dějiny opery. A pak je tu unikátní hudební tradice, to je výchozí pozice, jakou třeba jiná města nemají. A my teď musíme hledat další skvělé domácí a zahraniční umělce. Opera je dnes mezinárodní záležitost a toho se musíme držet. Musíme do toho proudu vplout. Také je třeba ekonomicky využívat potenciálu a přivádět ve větší míře do divadla i zahraniční publikum.
LN A mohl byste říct konkrétní jména a také, z čeho byste je zaplatil?
Vzhledem k tomu, že se desítky let pohybuji v operním prostředí, znám spoustu lidí od agentů až po umělce. S řadou z nich už jsem mluvil a byli ke spolupráci velmi otevření, řekl bych až nadšení. Praha je pro ně úžasné a inspirativní město. Pochopil jsem, že jsou ochotní své běžné nároky proto přizpůsobit a vystupovat i za menší honoráře. Příkladem je tenorista Pavel Černoch, který dnes patří k nejvyhledávanějším pěvcům ve světě. Domlouval jsem s ním, že bude zpívat v připravované inscenaci Mistrů pěvců norimberských, která bude první premiérou ve znovuotevřené Státní opeře na podzim 2020. Také bych chtěl zlepšit podmínky pro domácí umělce, je to ale běh na dlouhou trať. Ale tím, že zlepšíme uměleckou úroveň, ukážeme politikům, že opera je dynamická a je o ni stále větší zájem. Musíme také hledat mladé talenty, oslovovat je a dávat jim prostor. LN V dopise, který podepsalo asi 339 zaměstnanců divadla, také zaznělo, že není připravená nová sezona ani ta další. Můžete na to reagovat?
Na všechny dotazy, které v tomto dopise jsou obsažené, odpověděl zaměstnancům ředitel Burian. Moje sezona, tedy ta, kterou plně připravuji, je 2020/21 a jsem překvapený, že mi kolegové přisuzují zodpovědnost za nadcházející sezonu 2019/2020. Ta je přece plně v kompetenci odcházejícího vedení. To je běžný úzus, tak se všude běžně postupuje při výměně šéfů. Operní sezony se totiž musí připravovat s velkým předstihem. Já se v příštím roce podílím na slavnostním gala večeru při znovuotevření Státní opery po její generální rekonstrukci 5. ledna 2020. Samozřejmě jsem také konzultoval některá obsazení repertoárových titulů.
LN Jak se vám Státní opera líbí?
Ještě jsem neměl možnost vidět ji v plné kráse, viděl jsem jen některé části v době rekonstrukce. Je to nádherná budova a pro operu jako stvořená, má úžasnou atmosféru. A to i když stojí skoro na nádraží a u dálnice.
LN Jaké je podle vás sólistické zázemí a jak vidíte kolektivní tělesa?
Viděl jsem v Praze za poslední rok něco přes šedesát představení a hned jsem říkal řediteli Burianovi, že máme malý soubor, že pro repertoár, jaký chceme, je nutné jej rozšířit, dál budovat. Totéž platí i o kolektivních tělesech, oba soubory a sbory je nutné zachovat. Podle mého názoru je vedou dva skvělí dirigenti – Jaroslav Kyzlink a Karl-Heinz Steffens. Byl jsem nadšený, když jsem viděl, jak dirigent Kyzlink jeden den diriguje koncert operních hvězd s Gabrielou Beňačkovou na Pražském jaru a druhý den Verdiho Maškarní ples v Národním divadle.
LN Nevzaly vám protesty z posledních dní energii? A dějí se takové věci i jinde?
Není to žádná česká specialita. Nejsem zklamaný ani otrávený a na lidi se vůbec nezlobím, jak jsem již řekl, chápu jejich obavy a budu s nimi mluvit. Zatím jsem stále na pozici poradce ředitele, pro řízení Opery potřebuji mít od srpna kompetence, abych začal pracovat sám za sebe. Pouze mě zaskočilo, že paní Hroncová, s níž jsme pracovali v týmu a bez jakýchkoli rozepří, se náhle takto obrátila proti mně. Jsem ale velký optimista a doufám, že už teď vše půjde dobře, mám všechno rozmyšlené a jsem připraven. A jsem navíc v Praze šťastný, je to nádherné město a žít v něm je velmi příjemné.