Překreslená Evropa
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které v nejbližších týdnech otestuje nové rozložení sil v Evropském parlamentu, je rozhodnutí o příštím šéfovi Evropské komise. Nástupce Lucemburčana Jeana-Clauda Junckera, který se už nehodlá ucházet o další pětiletý mandát, musí zvolit poslanci na návrh premiérů členských států.
Až dosud měly frakce evropských lidovců a sociálních demokratů dostatečnou sílu, aby případné návrhy premiérů zablokovaly, pokud by s nimi nesouhlasily. To už ale neplatí. Proto by se naopak premiéři mohli pokusit „vnutit“europoslancům svou vůli v očekávání, že v nepřehledné situaci vzniklé zánikem tradiční lidovecko-socialistické většiny by mohli slavit úspěch. Šéfové vlád členských zemí se chtějí poprvé sejít již dnes večer v Bruselu na neformální večeři, aby sondovali možnosti ohledně budoucího předsedy Evropské komise.
Mnozí z nich dávali již před volbami najevo, že pro ně nepřipadá v úvahu podpořit některého z volebních lídrů (takzvaných „Spitzenkandidátů“) hlavních stranických frakcí v Evropském parlamentu. Právě oni byli původně nominováni s tím, že by se v případě úspěchu stali kandidáty do čela Komise.
Odhaduje se, že po summitu premiérů by mohla proniknout na veřejnost jména prvních potenciálních kandidátů do čela Komise.
Není proto náhoda, že kandidát lidovců – nejsilnější politické skupiny v Evropském parlamentu, německý europoslanec Manfred Weber, svolal již včera první jednání se zástupci socialistů, liberálů a Zelených. Vědomi si vlastní ceny a nabytého významu proto představitelé evropských liberálů a Zelených po vyhlášení předběžných výsledků nešetřili sebevědomím.
„Zelení jsou nezbytní k vytvoření stabilní většiny v parlamentu,“uvedl hned po volbách spolupředseda evropských Zelených Philippe Lamberts.
A v podobném duchu se vyjádřil i šéf liberálů (ALDE) Guy Verhofstadt. „Neexistuje žádná solidní proevropská většina bez účasti našeho nového centristického uskupení,“dodal.
Pro lidovce a sociální demokraty to bude znamenat, že budou muset budoucím partnerům za jejich hlasy něco nabídnout.
Zároveň ale také mohou spoléhat na jakousi „stavovskou solidaritu“spočívající v tom, že většina europoslanců si bude chtít vůči vládám členských států uhájit prostor, který jim vytvořily poslední změny unijních smluv.
Nezdá se ovšem příliš pravděpodobné, že jejich budoucí vztahy by se mohly opírat o nějakou formální „koaliční smlouvu“.
Jak se zachovají Britové?
K otazníkům, pokud jde o budoucí fungování unijního zastupitelského sboru, přispívá i skutečnost, že v tuhle chvíli se dá těžko odhadnout, jak dlouho ještě potrvá nejistota okolo brexitu.
Kvůli odloženému odchodu Spojeného království z Evropské unie se i tam ještě konaly eurovolby. V nich uspěla nová euroskeptická Strana pro brexit Nigela Farage, která vyhrála s velkým náskokem před druhými, proevropskými liberálními demokraty a levicovými labouristy.
Farage, který už byl v minulém funkčním období europoslancem, již oznámil, že v příštích týdnech nehodlá „nečinně přihlížet“, nýbrž aktivně zasahovat do dění v Evropském parlamentu. V konečném důsledku by mohl mít euroskeptický politik ambici hrát roli při obsazování unijních institucí, včetně předsedy Evropské komise.
Dosluhující Junckerova administrativa zůstane v úřadu do konce října, což se zároveň překrývá i s termínem, kdy by měli Britové opustit Evropskou unii. Znamená to, že pak opustí i všechny instituce Evropské unie, včetně jejího parlamentu. Až do té doby by ale například mohli Faragovi poslanci hlasovat společně s ostatními národoveckými a protiunijními frakcemi. Mohli by se snažit ovlivňovat program jednání parlamentu a při obsazování funkcí například blokovat kandidáty proevropských uskupení.