Nedat jim prostor

„Zhnědnutí“velkých stran vytlačilo Okamuru

Marie Le Penová vyhrála volby do europarlamentu ve Francii, když získala přes 23 procent. Její zdejší protějšek Tomio Okamura byl v antiimigračním a „xenofobním“Česku až pátý, s pouhými devíti procenty. Volby v tomto ohledu dopadly naprosto báječně: Strana přímé demokracie dostala ještě o desetinu méně, než urvala ve volbách parlamentních. A to navzdory faktu, že eurovolby byly pro všechny národovecké partaje v Evropě klíčovou bitvou a že právě téma migrace a kontroly hranic přivedlo k hlasování lidi, kteří dosud tuto společnou evropskou kratochvíli přehlíželi.

Srovnání s Francií je sice matoucí, problémy s imigrací jsou diametrálně odlišné, ale faktem je, že u nás krajní pravice dopadla zle. Proč? Jedním z důvodů je samozřejmě sám Tomio Okamura. Kdyby byl na jeho místě mnohem schopnější demagog, SPD může mít jinou oblibu. Ale ty tři hlavní důvody jsou úplně jiné a jmenují se ANO, ODS, ČSSD.

Vzpomínáte na rok 2014, když začínala uprchlická krize a jak hlavní partaje začaly k překvapení liberálního publika pomalu měnit slovník? Andrej Babiš, který na počátku říkal „Sám jsem ekonomický migrant“, se postupem času přesunul skoro až někam k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi; šéf ODS Petr Fiala se nechal okamžitě vyfotit u ostnatého drátu oddělujícího Maďarsko od Srbska a ČSSD pomalu bránila v průniku na naše území i ukrajinským inženýrům. Bylo to možná místy drastické, až nepěkné, ale strany udělaly to nejlepší, co mohly: pochopily, že národ ovládl veliký strach a nenechaly, aby na tom strachu vyrostli extrémisté.

Vedla se bouřlivá debata, zda dělají dobře a zda naopak nepřiživují zbytečné emoce. Bezpochyby trochu přiživily, ale výsledek je dnes jednoznačný: hlavní partaje udělaly moc dobře, když téma nenechaly Okamurovi. Tam, kde se tradiční strany otočily k problému zády, vyhrávají volby lidé jako Marine Le Penová nebo dokonce sedí, jako Ital Matteo Salvini, přímo v křesle ministra vnitra.