Zpráva o naší době
S až neuvěřitelnou trpělivostí kdysi vystřihával z černých kronik, které pravidelně vycházely v novinách, fotografie zemřelých a zaznamenával i jejich data úmrtí. Pak je nalepil a takto vzniklou koláž pojmenoval Žili byli (1983). Jinou typickou koláž nazval 962 brejlatejch (1986–1987) a vřadil do ní i svůj portrét.
Je docela přirozené, že se výstava uskutečňuje v Galerii Smečky, kterou vlastní společnost Pražská plynárenská. Ta totiž před lety z iniciativy Jaroslava Kořána založila jedinečnou sbírku české koláže. Tato výstava ovšem nepředstavuje umělcovu retrospektivu, soustřeďuje se jen na některé okruhy jeho tvorby. Je tu série raných koláží, v nichž volil rozmanité postupy při rozřezávání a skládání motivů. Nejrozsáhlejším vystaveným projektem se staly Trojice, v nichž vychází z motivů založených právě na tomto počtu. Ten se stal i základem výstavní koncepce, začíná už ve výkladních skříních a pak pokračuje ve výstavních sálech. Vznikal víc než dvacet let (1984–2007) a přes jednoduchý princip je velmi působivý.
Výstava je zakončená deníčky, které umělec pořizuje na všech svých cestách do nejrůznějších zemí. Předem si je pečlivě připravuje, kombinuje v nich texty a jemné perokresby s kolážemi či asamblážemi, vkládá do nich lístky, vylisované rostliny či samolepky. Stejně jako v kolážích nebo barevných linorytech se v nich zrcadlí jeho až neskutečná trpělivost, spojená s nevyčerpatelnou tvůrčí invencí.
Michal Cihlář připravuje každou ze svých výstav velmi pečlivě, má pokaždé pro daný prostor dokonale vymyšlenou koncepci, v zásadě tedy nikdy nepotřebuje kurátora. Nevystavuje příliš často, ale jeho originálně řešené instalace vždy vzbuzují zaslouženou pozornost.
Michal Cihlář: To jsem si to polepil
Galerie Smečky, Praha, do 29. 6.