Manželky aneb Slabosti slavných
Vždycky, když nastane období nějaký kulatých narozenin osoby hodně známé, vyrojí se spousta zaručených informací nejen o díle, ale zejména o životě populární osobnosti. Pod lupou jsou v tu chvíli ženy, děti i spolupracovníci a svědectví přátel je ceněno nad zlato. Ne že by se všichni jen upřímně těšili z toho, že se zajímavá postava veřejného života dožila vysokého věku. Ne že by stačilo vypočítat, čím přispěla ke kulturní úrovni své země, a připomenout cosi časem pozapomenuté. Svou chvilku slávy si užijí i ti, kteří by měli zůstávat ve skromném pozadí a dělat to, čím svým drahým slavným nejvíc prospívají, totiž spolehlivé zázemí. Bez něj tvůrčí osobnost může jen těžko žít a pracovat v klidu.
Ale to je zřejmě nad jejich síly. Manželky (všimněme si, že manželů známých žen je veřejně propíraných minimálně), které s populárními muži nepochybně prožily dny na vrcholu slávy, ale také okamžiky, kdy jejich partneři padali ke dnu, jsou na sklonku života (a sil) slavných hybatelkami jejich dní. Dohlížejí nad kontrakty, domlouvají vystoupení, posuzují oblečení, řeší seznamy hostů, hodnotí, kdo je a kdo není užitečným kontaktem, povolují, kdo může a kdo nesmí navštívit jejich nemocné, rozhodují, kdo ještě je a kdo už není celoživotním přítelem či kamarádkou… Příkladů se najde hodně a jsou dostatečně známé.
Zvenku to vypadá, že jejich neoblomné rozhodnutí ovládat do poslední vteřiny osud někdejšího lva salonů, jenž postupně slábne, má co dělat s dámskou touhou po moci i po penězích (pokud to jen trochu jde, ještě ho nechat vystoupit). Kdysi proslulí zpěváci, režiséři, herci se na stará kolena stali bezbranným potvrzením přísloví, že „… člověk je dvakrát dítětem“. Možná je to však nespravedlivý vnější pocit. Třeba jen vyhovují touze umělců zvyklých po desítky let na aplaus a pozornost davů, bez nichž se vlastně neobejdou. Snad jsou jejich úmysly takhle průzračně čisté. Bohužel to tak nevypadá.
A přitom je a bylo mnoho manželek, které svou trpělivou, nezištnou péčí manželům vydaným na pospas veřejnému mínění opravdu pomáhaly. Paní Stránská, paní Bobková, paní Kodetová, paní Mahlerová, paní Zichová – našlo by se jich i v našem malém rybníčku hodně.