Zbraně a svoboda občana
Senátu byla předána petice proti zbraňové směrnici EU. Spíše než o zbraně jde o svobodu
Petici se stovkou tisíc podpisů týkající se držení zbraní přijal Senát, a když už zřízenci přivezli nákupní vozík s podepsanými archy, podpisy připojili i senátor Martin Červíček a předseda horní komory Jaroslav Kubera. Petice se vymezuje proti unijním snahám omezit držení zbraní a navrhuje zařadit právo držet zbraň jako ústavní zákon. Petici podepsali i Miloš Zeman, Andrej Babiš a další političtí předáci. Jde o novou petici takto zaměřenou. Ta původní vznikla bezprostředně kolem přijetí evropské směrnice a stojí za povšimnutí, že ji též podepsalo sto tisíc lidí. Česká republika dokonce na směrnici podala žalobu a čeká se na podzimní rozhodnutí.
Ozbrojená veřejnost
Počet držitelů zbrojního průkazu přesáhl hranici tří set tisíc, přičemž počet zbraní se odhaduje kolem jednoho milionu. Zákon předepisuje přísná kritéria, je třeba zkoušek z teorie i praxe a zájemci musejí doložit lékařské potvrzení, které se v zákonem stanovených lhůtách obnovuje. Policie také v pravidelných lhůtách kontroluje legálně držené zbraně.
Komunistický režim byl v tomto ohledu velmi přísný a takzvaný normální občan mohl vlastnit zbraň jen výjimečně, převážně ke sportovním účelům. Za německé okupace se držení zbraní trestalo smrtí. Zbraně byly u nás znovu legalizovány s návratem demokracie a prodej zbraní zažil v devadesátých letech ohromný rozmach. Bylo až groteskní, kdo všechno si chtěl tenkrát splnit romantické dětské sny. Boom rychle opadl, nicméně v posledních letech policie zaznamenává mírně stoupající tendenci. Podle statistik ale ani tolik neroste počet nových zájemců o zbraně k účelům ochrany, jako spíš ke sportovním účelům.
Do toho ale přichází zostření bezpečnostního klimatu. Lidé se bojí budoucnosti, o zbraních se diskutuje. Petice čerstvě podaná do Senátu je takové diskuse součástí. Tak se stalo, že ryze technická směrnice Evropské unie se stala i jablkem politického sváru.
Je to vskutku směrnice technická. Definuje stupně přístupnosti, respektive nepřístupnosti určitých typů zbraní. Ani náš zbrojní zákon nedovoluje soukromníkovi zakoupit lidově řečeno samopal. Směrnice se pokouší minimalizovat zneužití i poplašných a signálních zbraní a zaměřuje se i na airsoftové a paintballové nářadí, tedy v podstatě na hračky. Nicméně připomeňme groteskní „atentát na Klause“provedený právě airsoftovou zbraní.
Každopádně ale přináší mnoho omezení, a tím pádem proti ní vystupují ti, kterých se to týká, například zájemci o vojenskou historii a sběratelé historických zbraní. Rýsuje se pochmurná vize, že v budoucnu nebude možné předvádět rekonstrukce válečných střetnutí pořádané spolky přátel vojenské historie.
Kromě přímo zasažených se ale proti směrnici ozývají i občané, kterých se přímo netýká. Podle zjištění agentury Median se zhruba třetina občanů domnívá, že se s větším počtem zbraní v populaci zvýší bezpečnost. O něco větší počet lidí si naopak myslí, že se bezpečnost sníží, a čistá třetina věří, že bezpečnost na počtu zbraní mezi lidmi nezávisí.
Věcné argumenty zastánců konceptu ozbrojeného občana i stoupenců abolice zbraní mají více méně stejnou váhu. Navíc je zjevné, že i ten milion zbraní mezi lidmi není zdrojem nějakého vážného problému. Za posledních 12 let počet zbraní u nás vzrostl o 20 procent, avšak násilná kriminalita klesla o 30 procent. Stoupenci abolice proto často argumentují situací v USA, kde střelné zbraně připraví o život rok co rok doslova desítky tisíc lidí. U nás jde počet vražd střelnou zbraní do desítek ročně, přičemž počet použitých nelegálních zbraní je vyšší než těch legálních. Statisticky vzato, auto u nás zabije mnohem víc lidí než zbraň. Nicméně debata pokračuje.
Rýsuje se pochmurná vize, že v budoucnu nebude možné předvádět rekonstrukce válečných střetnutí pořádané spolky přátel vojenské historie
Politický rozměr
Je zřejmé, že bez oné evropské směrnice a její implementace by šlo o zcela okrajový problém. Politická reprezentace se u nás většinově drží konceptu svobodného občana se zákonem definovaným právem vlastnit zbraň. Projevilo se to i na medializovaném aktu senátního přijetí petičních archů. Byl mu přítomen i senátor Jiří Drahoš, protikandidát Miloše Zemana v posledních prezidentských volbách. Zeman coby reprezentant tvrdé linie petici podepsal, kdežto senátor Drahoš opatrně prohlásil, že se bude držet neutrálního postoje.
Jenže při volbě podepsat, nebo nepodepsat není žádný neutrální postoj. Ona je ta evropská směrnice v souladu s obdobnými akcemi v celém světě: je to projev zásady, že když zakážeme všechno zlé, zůstane jenom dobro a celá planeta se promění v kvetoucí ráj. Aboliční aktivismus souvisí s tendencí progresivismu stáhnout společnost pod kontrolu. Teroristické útoky těmto politickým proudům slouží za záminku opět utáhnout šroub. Doložitelný věcný důvod zde není, ono utažení je cílem samo o sobě. Pak ovšem ta petice není ani tolik o zbraních, jako o občanské svobodě.