Čmárat na duny zakázáno!
V turisticky oblíbených destinacích stoupá odpor k turistům. Jak asi bude vypadat cestování za další dekádu?
Letní sezona se rozbíhá, stěhování turistických národů začíná. Levné nízkonákladové lety i Airbnb umožňují stále většímu počtu lidí vyrazit kamkoli a pořádně si to užít. Příliv peněz do místních pokladen je žádaná věc, ale stále rostoucí množství lidí prahnoucích po zážitcích na jednom místě nutí místní autority k odvetným akcím. Mnohá evropská města zavádějí turistické taxy, Amsterodam, Benátky, Edinburgh, Řím, a doufají, že tím odradí jednodenní návštěvníky, poskakující jak kobylky po Evropě z města do města.
Barcelonu například navštíví ročně třicet milionů lidí, přičemž v ní žije 1,6 milionu, do historické části Benátek o padesáti tisících obyvatel jich přijede dvacet milionů. Na konci května se zavřel Louvre, protože se podle zaměstnanců „dusil“turisty. Sály s Monou Lisou nebo Venuší Mélskou byly narvané k prasknutí. Fotografie mnohahlavého davu se zdviženými telefony a foťáky před da Vinciho obrazem opravdu děsí.
Demokratizace turismu
Během 19. století bylo cestování výsadou pouze „šlechty a vzdělaných profesionálů“, kteří tím demonstrovali svou třídní příslušnost a status a s nimi spojenou moc, peníze a volný čas. Teprve ve 40. letech 19. století se začal komerčně rozvíjet masový turismus spolu s tím, jak rostla střední třída.
S „demokratizací turismu“jsou spojená zajímavá čísla. Zatímco v roce 1960 cestovalo po světě bezmála sedmdesát milionů lidí, dnes jich je kolem 1,4 miliardy. A „čínská čísla“jsou ještě opulentnější. Z Číny v roce 2000 vycestovalo deset a půl milionu lidí, v loňském roce se jich odhaduje již na sto padesát šest milionů. Ostatně to vidíme i v Praze.
Přemnožení turistů je fenoménem globalizace a pozdního kapitalismu a největším problémem s tím spojeným je vandalizace prostředí.
Například v japonské prefektuře Tottori zaznamenali v poslední dekádě na tři tisíce tři sta „pískových graffiti“. Šestnáct kilometrů dlouhé pásmo přímořských dun se vytvářelo tisíce let z písku nedaleké řeky, kterou oceán smýval a mořské proudy znovu písek vymývaly. Duny neustále mění tvar a v některých místech dosahují výšky až 50 metrů.
Kvůli instagramové fotce jsou zahraniční turisté ochotni v dunách zanechat všelijaké pitomoučké vzkazy, jako například Happy Birthday, Natalie. Místní autority nařídily páru, který tam dvacet pět metrů dlouhý vzkaz vydloubal, ho zase do písku pěkně zamést. Už v roce 2008 bylo zavedeno nařízení, kterým se porušení zákazu zasahovat jakkoli do přírodní scenérie pokutuje padesáti tisíci jeny, což je asi deset tisíc korun, ale nemělo příliš velký efekt. Rozhodnutí informovat turisty tabulemi v angličtině, čínštině a korejštině je dalším pokusem. S likvidací podobných zásahů do jedinečného přírodního prostředí pomáhají místním úřadům i dobrovolníci.
A Japonsko má ještě další specifika. V prastarém a kdysi hlavním městě Japonska Kamakuře, nedaleko Tokia v prefektuře Kanagawa, které denně přiláká až šedesát tisíc návštěvníků, majitelé obchodů podél ulice Komachi-dori žádají nápisy turisty, aby nejedli při chůzi na veřejnosti. Jednak je to v Japonsku považováno za nepřístojné a navíc to má dost často za následek odhazování odpadků, nepořádek na ulicích a někdy i úrazy způsobené dřevěnými špízovými jehlicemi!
Po světě vzrůstá odpor vůči turistům, místní lidé se brání, turismus je údajně vytlačuje z trhu a rozhodně z historických center měst. Odpor mívá až rasistické podtexty. Stále častěji se objevuje paradoxně otázka: Co udělat pro to, abychom byli méně žádanými? Cestou, jak něco aspoň trochu změnit, je odklánět turisty i do regionů a menších, ale historicky cenných měst a míst mimo hlavní a příliš dlouho zatížené destinace a atrakce.
Ale i takzvané „ráje“už jsou dnes povětšinou ztracené. Tam, kde kdysi byl jenom lokální život se svými jedinečnými projevy, se dnes nabízejí komodity, které tzv. většinový turista žádá. Svým způsobem se taková turistická místa sobě podobají, jen pozadí na fotografiích se proměňuje.
Stále častěji se objevuje paradoxně otázka: Co udělat pro to, abychom byli méně žádanými?
Influenceři na cestách
Masový turismus v téhle podobě je nová věc. Je záležitostí médií, sociálních sítí a v poslední době zejména Instagramu, jenž má každý měsíc na osm set milionů aktivních uživatelů. Mnozí z nich tam nacházejí a sdílejí právě nápady na cestování. Stali se z nich „influenceři“. Tito „ovlivňovači“objíždějí nejluxusnější hotely v nejžádanějších destinacích a za bezplatný několikadenní pobyt se vším všudy nabízejí fotky, které rozešlou svým „sdílečům“. Jejich nárůst je tak obrovský, že už z nich manažerům hotelů vstávají vlasy na hlavě a v některých hotelích, jako například v jednom luxusním v Dublinu, mají všichni blogeři vstup zakázán.
Klišé rčení „pokrok nezastavíš“tady bohužel dost sedí. Jak bude cestování za dekádu vypadat, si asi málokdo troufne odhadnout.