Snese i jiné. Když má náladu
Říká se, že kočky jsou tak trochu asociálové a po přítomnosti druhých koček nijak zvlášť netouží. To však platí především pro dospělé kočky a rozhodně to neznamená, že kočky jsou vyložení samotáři. Jen si potřebují držet určitý odstup, když zrovna nemají potřebu a náladu se příliš družit.
Všimněte si, jak se chovají venkovní kočky na zahradách nebo například v blízkosti nemocnic či lázeňských domů: přiběhnou sice společně k jídlu, dokážou spolu i spát, ale v průběhu dne slídí po okolí každá sama. Sejde-li se jich na jednom místě víc, sedí několik metrů od sebe, pozorují se a čekají. Prostor mají totiž rozdělený ne podle metrů, ale podle určitého časového úseku. Každá kočka se jde projít, až když na ni přijde řada, a všechny to respektují. Narušitele zavedených pořádků kočky drsně ztrestají a zaženou.
Narušitel dobrých mravů
Jenže v bytě nebývá tolik místa, aby se mohly kočky chovat podle svého naturelu a držet si patřičný odstup. Není ani kam zahnat narušitele dobrých mravů a nějakou dobu s ním „nemluvit“. Skupina koček v malém prostoru pak žije v trvalé nervozitě. Máte-li velkou rodinu, děti, popřípadě i psa, takže je stále někdo doma a něco zajímavého se děje, nemusíte se bát, že by se jedna kočka u vás nudila a že by jí chyběli kočičí kamarádi. Můžete jí dopřát výběh na zahradu nebo na terasu, odkud se dají pozorovat jiné kočky. Ale sami uvidíte, že takový pohled kočku spíše rozruší, než potěší.
Žijete-li sami nebo v páru, jste celý den v práci a po kočce toužíte tak trochu ze sobeckých důvodů – aby na vás doma někdo čekal, byl na vás milý a pěkně se přitulil –, pak si pořiďte hned koťata dvě. Nejlepší je vzít sourozence. Ve dvou si lépe zvyknou na nový domov a brzy budou naprosto nerozluční. Budou spolu spát, jíst, pozorovat nové věci, a především si budou hrát a nepoznají nudu. Většině sourozenců vydrží pěkný vztah po celý život.
Ovšem máte-li doma starší kočku a uvažujete o druhé, pořádně si tento krok rozmyslete a předem se „pojistěte“pro případ, že by si kočky nesedly. To znamená, že byste měli mít v rezervě někoho, kdo by se případně nové kočičky ujal, kdyby ji ta vaše odmítla.
První dny ostražitosti
Soužití dvou cizích koček totiž závisí na tom, jak dokážou být vzájemně tolerantní. Jsou kočky, které po pár dnech ostražitosti přijmou nový přírůstek s povděkem. Jsou však i takové, které se s novou kočkou nikdy nesmíří a neskamarádí. Pak dochází k tomu, že jedna druhou vyloženě šikanuje a stále pronásleduje nebo jedna z koček psychicky trpí tak, že vážně onemocní.
Obzvlášť opatrně je třeba postupovat při přikoupení malého kotěte ke staré kočce. Zatímco starší kočka už má ráda svůj klid, kotě si chce hrát a svými vylomeninami ji stále vyrušuje. Pak není divu, že je kočka podrážděná a vyvedená z míry.
Může reagovat agresivně, nebo se stáhnout do sebe – zaleze do nějaké skrýše, přestane komunikovat, přijímá méně potravy, nemazlí se, nepečuje o kožíšek nebo se naopak stále urputně olizuje. Kočky, které mají volný výběh ven, se někdy dokonce raději „odstěhují“, než by snášely přítomnost kotěte. Když se vztah neupraví do týdne, je lépe najít kotěti nový domov.
Také přinesení nové kočky do prostředí, kde už pár koček žije ve vzájemné shodě, může znamenat jejich naprosté vykolejení. Takový vpád naruší všechny příjemné denní rituály, nutí kočky hledat jiné, bezpečnější skrýše a přizpůsobit se novým poměrům. Některé kočky to nesou s velkou nelibostí a mohou si zlost vybíjet i na svých dosavadních kamarádkách, nebo dokonce na lidech.
Proto vždy pečlivě zvažte, zda je váš byt či dům tak velký, aby každá kočka mohla mít své soukromí, kdykoli po něm zatouží.
S andulkou nebo křečkem raději kočku nesbližujte. Lovecký pud této šelmy může být silnější než sebedůkladnější výchova. Ne že by kočka vyhledávala samotu, ale náladu se družit také nemívá pokaždé. S kým se tedy ideálně doma snese?
Soužití s dalšími zvířaty
Nesnažte se kočku skamarádit s andulkou nebo křečkem. I když začnete se vzájemnou socializací hned od malička, nikdy si nemůžete být na sto procent jisti, že kočka drobné zvířátko neuloví. Lovecký pud je u koček nesmírně silný. Ani klec nebo terárium nemusí znamenat bezpečí. Upřené pozorování a opakované pokusy predátora o prolomení bezpečnostních opatření představují pro malého tvora určitě nesmírný stres.
Chcete-li mít doma společně psa a kočku, měli by to být klidní a vyrovnaní jedinci. Ideální je přinést kotě k dospělému hodnému psu, který už dříve s kočkou žil. Nebo štěně k hodné snášenlivé kočce, která má dobrou zkušenost se psy. Pak stačí je prvních pár dnů kontrolovat a v klidu jim pomoci vyznat se v projevech nového společníka, a obvykle si sami najdou nejlepší způsob, jak spolu vycházet.
Máte-li však ostřejšího psa, neměl by nikdy zůstat sám s malým kotětem. I dospělá kočka by měla mít v takovém případě možnost rychlého úniku buďto do nějakého průlezu (kočičí dvířka), nebo nahoru na nábytek, kam se pes nedostane.
Také opačné rozdělení sil může znamenat vážný problém. Nesnášenlivá a zlomyslná kočka nebo všetečný kočičí dorostenec dokážou potrápit i velkého psa, natož malou čivavu. A zatímco většině dobře vychovaných psů lze „domluvit“a naučit je kočku tolerovat, naopak to nejde. Pak nezbývá, než držet je trvale odděleně.