Cesta k větší nezávislosti žalobců

Už mnoho let se diskutuje o posílení nezávislosti veřejné žaloby, ať už cestou zcela nového zákona o státním zastupitelství, nebo změny zákona současného. Nejnovější kapitolu příběhu píše právě nyní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Jí předloženému legislativnímu návrhu nelze upřít některé pozitivní body, zejména výrazné ztížení odvolatelnosti vedoucích státních zástupců, kteří by mohli nově o funkci přijít jen rozhodnutím kárného soudu. Současně však musíme oživit známé klišé, že ďábel bývá ukryt v detailu.

Největší háček je ve změně způsobu, kterým se vybírají vedoucí státní zástupci, stojící v čele okresů, krajů, obou vrchních a Nejvyššího státního zastupitelství. Jde o lidi s velkými pravomocemi,

kteří kromě jiného mohou dávat podřízeným státním zástupcům závazné pokyny, jak postupovat v konkrétních trestních kauzách.

Dosud tyto funkcionáře jmenoval ministr spravedlnosti na návrh vedení státního zastupitelství (nejvyššího státního zástupce vláda na návrh ministra). Chce-li nyní ministerstvo na tyto funkce zavést výběrová řízení, nelze akceptovat, aby do pětičlenné výběrové komise ministr dosazoval většinu tří lidí, zatímco státní zastupitelství by obsadilo místa dvě.

Soudci o novou roli nestojí Pokud totiž komisí navrženého kandidáta tentýž ministr následně jmenuje do funkce, vznikla by situace, ve které by si konkrétní ministr mohl vybrat vedoucí státní zástupce prakticky podle své libovůle. Akutně by hrozilo riziko politizace a postupného ovládnutí státního zastupitelství exekutivou prostřednictvím k tomu vybraných nových šéfů.

Nedávný vývoj v Polsku a Maďarsku budiž dostatečně odstrašujícím varováním. Pokud Marie Benešová po jednání se zástupci Rekonstrukce státu původní plán změnila tak, že pátého člena komise nebude jmenovat ona, nýbrž předseda příslušného soudu, jde o určitý pozitivní posun. Domnívám se však, že koncepčně nelze přistoupit na to, aby o postech manažerů ve státním zastupitelství rozhodoval soudce, který z povahy věci nemá do soustavy veřejné žaloby takto ingerovat.

Stejný názor zastávají i soudci, jak plyne z vyjádření prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové. Obdobně neplatí a ani není představitelné, aby státní zástupce seděl v komisi vybírající předsedy soudů. Místo toho je nutno posílit postavení toho, kdo na základě výsledků výběrového řízení podává ministrovi návrh na jmenování a později také nese za práci takto jmenovaného personální odpovědnost. Je jím vždy šéf o jeden stupeň vyššího státního zastupitelství. Ten by měl dosazovat alespoň dva členy výběrové komise, další člen by měl být dle výběru nejvyššího státního zástupce (s tím počítal návrh exministra Jana Kněžínka).

Nesamozřejmost rovnosti Nesmíme přehlédnout ani přechodná ustanovení navrhovaného zákona. Podle nich by měl být současný nejvyšší státní zástupce vyměněn už za dva roky a oba vrchní státní zástupci za tři roky po nabytí účinnosti zákona. Tato doba je nedůvodně kratší, než je tomu u níže postavených šéfů na krajích a okresech. Nelze nevzpomenout, že když zákonodárce roku 2008 zaváděl funkční období předsedů soudů, stávající předsedové Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu pokračovali a „dostali“zcela nová funkční období. Je třeba říci, že pokud jsou předsedové obou nejvyšších soudů jmenováni na deset let, není logické, aby hlava státního zastupitelství měla funkční období toliko sedmileté.

Otazníky vzbuzuje i ta část návrhu, podle které by se současní šéfové vůbec nemohli přihlásit do výběrového řízení a pokusit se funkci za rovných podmínek s ostatními uchazeči obhájit.

Unie státních zástupců se k ministerskému návrhu novely zákona o státním zastupitelství vyjadřuje formou připomínek Legislativní komise. Jsme připraveni ke konstruktivním jednáním s ministryní spravedlnosti, která mají vést ke společnému cíli – posílení nezávislosti státního zastupitelství, jež je základní podmínkou také pro nezávislost soudní moci v trestních kauzách.

Nelze akceptovat, aby do pětičlenné výběrové komise ministr dosazoval většinu tří lidí, a státní zastupitelství jen místa dvě