Summitové legendy
Ať už si o obsazení unijních postů myslíme cokoli, EU a její agenda zde zůstávají
Takže Evropská rada už má za sebou výběr jmen pro nejdůležitější posty. Předsedkyní Evropské komise (EK) se stane německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová z CDU, která představuje konzervativní křídlo strany. Ředitelkou Evropské centrální banky (ECB) bude Francouzka a šéfka MMF Christine Lagardeová. Předsedou Evropské rady belgický premiér Charles Michel, který zastupuje liberální frakci ALDE a macronistů. A šéfem unijní diplomacie bude španělský socialista Josep Borell.
Byl poražen politický systém spitzenkandidátů, ale v rozdělení postů kromě rovnováhy mezi Německem a Francií sehrály zásadní roli zájmy politických frakcí Evropského parlamentu (EP). Je jasné, že pokud měl hrát roli gender, vztah Německa s Francií, teritorialita a výsledky voleb do EP, tak všechno najednou asi uspokojit nešlo. Nakonec se nedostalo na teritoriální princip. Východní část Evropy nic nemá, ale „nic nemá“ani celý sever Evropy, což je sedm zemí. Už jenom z tohoto pohledu nelze mluvit o prohře východu, protože o prohře severu nikdo soudný nepíše.
Spitzenkandidaten naruby
Kolem celého summitu se už šíří mnoho legend. Tak se například říká, že systém špičkových kandidátů zabila V4. To ale není pravda. Byla to síla nutná, nikoli postačující. Rebelii V4 podpořila celá řada dalších premiérů z Evropské lidové strany (EPP), proti „akci Timmermans“se postavila skoro celá EPP. Tedy nejen V4 a Itálie, jak se zase leckde chybně píše.
Je dobře, že systém špičkových kandidátů byl ukončen. Stejně se nejednalo o nic, co by mělo oporu v evropských smlouvách. O tom, že nějaký spitzenkandidát Timmermans někde soupeří s nějakým Weberem, možná věděli někteří voliči v Německu, ale už vlastně nikde jinde. Demokratického na tom nebylo nic, stejně se to neujalo a jen to způsobilo politizaci EK.
Když byl na předsedu EK navržen nizozemský socialista Frans Timmermans, byl to navíc systém spitzenkandidaten naruby, protože socialisti na evropské úrovni volby nevyhráli.
Nejhlasitějším kritikem systému spitzenkandidaten byl vždy francouzský prezident Emmanuel Macron. Pak si to na chvíli rozmyslel, když podpořil akci Timmermans, a nakonec se k tomu o den později vrátil.
Dohoda z Ósaky byla od začátku divná. Akci Timmermans vymyslel bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz s portugalským premiérem Antóniem Costou a na summitu G20 v Japonsku to dopekly velké evropské země. Představa, že postaví menší země před hotovou věc, naštěstí narazila. Timmermans je navíc opravdu hodně levicový socialista, jeden z autorů povinných kvót a kazatel toho, že země střední Evropy musí akceptovat multikulturní populační mix.
Nyní k argumentu, že země východní Evropy nemají nic. V minulém období měly předsedu rady Donalda Tuska, což je vysoký post. Minulých pět let neměla vůbec nic také třeba Francie. A opravdu si někdo myslí, že zájmy celé střední Evropy by skvěle hájila bývalá bulharská komisařka nebo zapomenutý bulharský socialistický poslanec? Nebo bývalý komunista, Slovák Maroš Šefčovič, který studoval v osmdesátých letech v Moskvě?
Nová předsedkyně EK je napadána za to, že je přesvědčená federalistka. Jenže to, že se k federalismu někdo přihlásil v roce 2011, neznamená, že to bude hlava nehlava prosazovat i dnes. Spoustu lidí vystřízlivělo. Federalismus je dnes v politice anglicky řečeno „F word.“Kdyby si dal někdo tu práci, pochopí, že federalismus není centralismus. A koneckonců takový Jean-Claude Juncker je taky federalista, ale v tomto ohledu držel ve funkci vždycky spíše jazyk za zuby.
Velkým vítězem je Macron. Charles Michel je jeho velký spojenec. Všichni lidé z vysokých postů teď mluví plynně francouzsky.
Výborný výběr
Ursula von der Leyenová reprezentuje politickou zkušenost a v německé politice unikát – má sedm dětí. Na to levice zahlíží. Když má někdo tolik dětí, není náhodou skrytý nácek? Už se na ni vytahuje, že prý policie prošetřuje německé zbrojní zakázky. Ale která policie na světě proboha neprošetřuje zbrojní zakázky?
Výborná je i volba Christine Lagardeové do čela ECB. Je to noblesní vzdělaná dáma s obrovskou zkušeností. Argument, že není akademická ekonomka a profesionální centrální bankéřka, neobstojí. Po dlouhých letech v čele MMF, které se zabývá měnovou politikou, už snad k ekonomii docela „přičuchla“, ne? A ono to centrální bankovnictví zas není taková magie.
Co se týče názorů Josepa Borrella třeba na bezpečnostní problematiku Evropy, tak ta opravdu vypadá ze Španělska jinak než z Polska. Bezpečnost Evropy ale naštěstí řeší především NATO. Potíž může být v tom, že Španělsko neuznalo Kosovo, kvůli vlastním problémům se separatismem.
Charles Michel na postu předsedy Evropské rady svědčí o tom, že když si ho liberálové z ALDE vybrali za vyjednavače, vyjednal si hlavně něco pro sebe.
Platí, že velkým vítězem je Macron. Michel je jeho velký spojenec. Všichni lidé z vysokých postů teď mluví plynně francouzsky. Jenže také platí, že Unii nikdo nikam neunese a neodnese. Severské země nadále budou odmítat další integraci eurozóny a země V4 třeba zase společnou migrační politiku.