Nová paní eura
Do ECB míří politička bez zkušenosti s měnou
Včele Evropské centrální banky, tedy na postu řidiče evropské měny euro, nahradí nepolitika a odborníka politička bez zkušeností s centrálním bankovnictvím. Na místo Maria Draghiho nastoupí v listopadu dosavadní šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Rozhodli tak šéfové států EU, kteří v úterý navrhli kandidáty na nejvyšší posty v Unii.
Lagardeová přitom zdědí instituci ve složitém postavení a v nelehkých časech. Potíž je už v základech Evropské centrální banky, která má ideálně svou politikou vyhovět 19 ekonomicky rozdílným státům od Finska po Řecko. Má také ochránit měnu v krizi, ale bankovní unie, která má posílit odolnost eurozóny v případě finanční krize, není dokončená. Banka navíc nemůže počítat s podporou fiskální politiky, protože na rozdíl od normálních zemí eurozóna nemá pořádný rozpočet ani ministerstvo financí. A k tomu je třeba připočíst, že banka má nyní potíže s udržováním inflace na požadované úrovni (ta má podporovat ekonomický růst) a už téměř neví, kudy dál.
Jak si s tím poradí Lagardeová? Jako zdatná vyjednavačka zřejmě dokáže najít kompromis ohledně politiky banky a možná přesvědčit evropské politiky o dalším budování bankovní unie. A jako politička nebude mít problém politikou banky částečně nahrazovat chybějící unijní ministerstvo financí. Právě tady ale může narazit na své limity.
Z jejích vyjádření plyne, že stejně jako Draghi povede uvolněnou měnovou politiku podporující inflaci a ekonomický růst. Otázkou ale je, zda přitom dokáže, přes její vyjádření o sympatiích k některým obskurním měnovým teoriím, provádět měnovou politiku sice nekonvenční, ale rozumnou. A zda odolá tlaku některých politiků na podporu růstu stále a za každou cenu. Zda dokáže politikům říci, že právě oni musí občas šetřit a liberalizovat unijní ekonomiku.
Zkrátka jestli bude nezávislou vůdkyní a zároveň ochotna si nechat poradit od odborníků. Zda bude podobně jako Draghi chránit euro a eurozónu za každou cenu, byť by to mělo znamenat konec její dlouhé kariéry a hlavně třeba i znemožnění a nenávist v její rodné Francii. Předpoklady pro to má.