Práva díky Unii? Mýtus!
Předem se čtenářům omlouvám, ale tentokrát budu na těchto stránkách poněkud osobní. Vede mě k tomu nedávný zážitek na cizinecké policii, kam jsem doprovázel svou manželku.
I po více než dvaceti letech strávených v Česku má moje drahá polovička stále pouze slovenské občanství – i proto, že si o to české z nějakého důvodu zatím nepožádala. Vlastně proč, když jsou Češi a Slováci součástí téhož společenství.
Jednou za deset let proto nastane chvíle, kdy platnost trvalého pobytu vyprší. Zpravidla pak manželku na cizineckou policii doprovodím – ono se to čekání ve dvou přece jenom lépe snáší. Zatímco před deseti lety nás překvapilo, jak to šlo rychle a bez komplikací, tentokrát jsme narazili. Skutečnost, že jako státní občanka Slovenské republiky, jinými slovy unijního členského státu, čekala šest a půl hodiny, se ještě dala skousnout. Koneckonců, existuje možnost rezervovat si termín online. I když pak třeba člověk přijde na řadu až za dva měsíce po objednání, asi má naději, že se dlouhému čekání vyhne.
Náš problém ale spočíval v něčem jiném. Když jsme totiž přišli po několikahodinovém čekání k okýnku, dostali jsme se k úředníkovi, pro něhož jsme byli od první chvíle zjevně problémoví. Zahlcoval
nás výčitkami, že dokument, který měl být prodloužený, už údajně neplatí, přestože deset let staré razítko svědčilo o opaku.
A pak začal citovat paragrafy, co všechno manželka údajně zanedbala, a recitovat výši pokuty, kterou nám prý může ve správním řízení udělit. Začínali jsme na třech tisících a přes částku pěti tisíc jsme se vyšplhali až k možné desetitisícové sankci. Člověka se v tu chvíli zmocnil pocit malinkého kolečka v nějakém velkém soukolí. Najednou se dokázal vcítit do Josefa K. v Kafkově románu Proces.
Když jsme chtěli proud jeho zastrašování přerušit poukazem na členství v EU a jestli přece jenom není postavení slovenského, německého, polského nebo i jiného občana v něčem lepší, než kdyby se jednalo o Číňana nebo Rusa, kteří tam s námi také několik hodin čekali, uzemnil nás úředník, jehož jméno je redakci známo, následujícím tvrzením: „To, že by vám jako cizincovi z členského státu zaručovala Evropská unie nějaké lepší postavení, je mýtus, který tady šíří média.“Pak jsme se ještě dozvěděli, že cizinec prý u nás nemá práva, ale pouze povinnosti.
Možná jsme v ten den měli jenom smůlu a narazili na protivu, který se už viděl někde na prázdninách. Možná měl jenom špatný den. Ale dávat najevo, že Evropská unie je úplně k ničemu? Nezbývá než si přát, aby si právě tohle léto co nejvíc lidí uvědomilo pravý opak, až budou ze svých cest volat a datovat. Případně až budou potřebovat konzulární pomoc, kterou bude třeba moct poskytnout jedině zastupitelstvo nějakého jiného člena EU.
Možná jsme v ten den měli jenom smůlu a narazili na protivu, který se už viděl někde na prázdninách. Možná měl jenom špatný den. Ale dávat najevo, že Evropská unie je úplně k ničemu?